Hornatý a vyprahlý Afghánistán má rozlohu 647 500 kilometrů čtverečných a žije v něm asi 30 miliónů obyvatel.

Na západě sousedí Afghánistán s Íránem, na východě s Pákistánem, společná hranice má skoro 2 500 kilometrů. Na severovýchodě má krátkou hranici Čínou, na severu s Tádžikistánem a Uzbekistánem a na severozápadě Turkmenistánem.

Hornatá krajina v Afghánistánu

Hornatá krajina v Afghánistánu

FOTO: fotobanka Profimedia

Většina Afghánistánu je hornatá, více než čtyřicet procent země leží v nadmořské výšce nad 1 800 metrů. Od severovýchodu k Jihozápadu se táhne přes Afghánistán pohoří Hindúkuše s nejvyšší horou Nošakem (7485 m) Jen na severu a severozápadě se rozkládají roviny. Většina země je vyprahlá, na jihovýchodě leží pouště. Úrodné oblasti se rozkládají především na severu okolo řeky Amu-darji, která tvoří hranici s Uzbekistánem.

 

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Podnebí je kontinentální s krutými zimami a horkými léty. Rozdíly v teplotách jsou extrémní.

Obyvatelstvo

V Afghánistánu žije několik etnik, nejpočetnější jsou Paštuni, tvoří přes polovinu obyvatel, žijí především na etnicky víceméně jednotném jihu a jihovýchodě. Pestřejší je složení obyvatelstva na severu, kde žijí Tádžikové, kteří tvoří pěti obyvatel země, a Uzbekové, kterých je deset procent. Dále v zemi žijí Hazárové a Kizilbašové, Turkmeni a Ajmjakové. Přesné složení nelze uvést, protože asi pětina obyvatel chudé zemědělské země kočuje, živí se pastevectvím. Přecházejí zejména dlouhou afghánskopákistánskou hranici.

Typický market v menších městech Afghánistánu

Typický market v menších městech Afghánistánu

FOTO: fotobanka Profimedia

V zemi jsou dva úřední jazyky, kromě paštunštiny ještě afghánská perština dárí.

Naprostá většina Afghánců vyznává islám, 80 procent jsou sunnité, 19 procent šíité.

Historie

Na území Afghánistánu se rozkládaly mnohé velké říše minulosti, první města se v oblasti objevila už před 3000 lety. První významnější kultura byla by arijská, od osmého století před naším letopočtem zemi ovládli Peršané, kteří do země přinesli zoroastrismus. Baktrie, ležící částečně na území dnešního Afghánistánu, byla součástí perské říše. Po tažení Alexandra Velikého ji ovládali Seleukové, než bylo vyhlášeno Řecko-baktrijské království. V našem letopočtu se na území Afghánistánu rozkládala Kušánská říše, kterou během čtvrtého století vyvrátili turkitští a mongolští Hefthalité. V té době byl Afghánistán buddhistický, což potvrzovaly i obří sochy Buddhů v Bamjánu, které nechal 12. 3. 2001 zničit mulla Umar.

Obří socha Buddhy v Bamjánu, kterou nechal v roce 2001 zničit mulla Umar.

Obří socha Buddhy v Bamjánu, kterou nechal v roce 2001 zničil mulla Umar.

FOTO: fotobanka Profimedia

S nástupem islámu se v 7. století stal Afghánistán součástí arabského chálifátu.

Od dvanáctého století pronikali do Afghánistánu mongolští nájezdníci. Roku 1221 vyplenil Čingischán Kábul a Mongolové zemi ovládli. V roce 1370 tam Tamerlán ustavil vlastní říši. V první polovině 16. století se země pod vládou jednoho z jeho potomků Babura stala součástí jeho říše Velkých mogulů, Kábul byl jejím hlavním městem.

Afghánsko-britské války a vyhlášení samostatnosti

Kořeny moderního Afghánského státu sahají do 18. století, nejprve zemi v roce 1709 ovládla Hotaská dynastie, tvořená Paštuny, kteří vytlačili Peršany. Svrhla ji jiná větev Paštunů, která založila v roce 1747 Durránskou dynastii, jež přetrvala až do roku 1826.
Pak se Afghánistán začali pokoušet ovládnout Britové ve strachu, že jej získají Rusové. Britům se ovšem Afghánistán ovládnout nepodařilo.

Města v Afghánistánu

Města v Afghánistánu

FOTO: fotobanka Profimedia

První afghánsko-britská válka začala v letech 1837 až 1838 obléháním Herátu. Během první v letech 1839 až 1842 byla britská armáda poražena. Druhá afghánsko-britská válka vedená v letech 1878 až 1880 propukla, když emír Šir Alí odmítl přijmout britskou misi v Kábulu. Po první světové válce, během níž Afghánistán zůstal neutrální, vypukla v roce 1919 třetí britsko afghánská válka. Britové sice dosáhli vojenského vítězství, ale ve skutečnosti vyhrál Afghánistán, který získal plnou samostatnost a mohl vést vlastní zahraniční politiku, což bylo ustanoveno v srpnu 1919.

Afghánský král Záhir Šáh

Afghánský král Záhir Šáh

FOTO: fotobanka Profimedia

Král Amanulláh ukončil izolaci země. V roce 1929 se chopil vlády jeho bratranec Mohammad Nádir Šáh, a když byl zavražděn, usedl v roce 1933 na trůn jeho syn Záhir Šáh. Vládl až do roku 1974, kdy byl sesazen. Země byla vyhlášena republikou, v čele vlády stál premiér Mohammad Daúd.

Nástup marxistů

V dubnu 1978 se po převratu moci chopili marxisté z Lidově demokratické strany Afghánistánu (PDPA) vedení Babrakem Karmalem, a Nurem Mohammadem Tarákím, kteří zavraždili Daúda. Vyhlásili Demokratickou republiku Afghánistán. Zatímco ve městech byl nový režim do jisté míry vítán, konzervativní venkov se postavil proti němu, zvláště když kmenoví vůdci ztratili svá privilegia a mnozí jejich příslušníci byli milicí zatčeni a popraveni.

Afghánský prezident Babrak Karmal

Afghánský prezident Babrak Karmal

FOTO: fotobanka Profimedia


Vláda od počátku čelila odporu mudžahídů (islámských bojovníků vedoucích džihád) , které od roku 1979 na základě strategie americké vlády zadržovat komunismus začali tajně financovat a cvičit za pomoci pákistánské tajné služby ISI.

Kolona sověstkých vojenských aut v Afgháistánu v půlce osmdesátých let

Kolona sovětských vojenských aut v Afghánistánu v půlce osmdesátých let

FOTO: fotobanka Profimedia

Sovětská invaze

Nový premiér Hafizulláh Amin, který svrhl Tarákího (vystřídal ho Babrak Karmal), požádal na konci roku 1979 o vojenskou pomoc Moskvu, aby čelil mudžáhidům. Sověti sice rychle dosáhli Kábulu a dalších měst, ani oni si však nedokázali poradit s mudžáhidy podporovanými i zahraničními bojovníky, mezi nimiž se objevil také Usáma bin Ládin.

Tajná podpora ze strany USA jim umožnila získat nejen ruční zbraně v podobě útočných pušek a raketových granátometů, ale i ručních protiletadlových střel Stinger, které se staly postrachem vzdušných sil SSSR. Vybaveni byli i tanky.

Mahsúd s mudžahídy na počátku osmdesátých let

Mahsúd s mudžahídy na počátku osmdesátých let

FOTO: fotobanka Profimedia

Mudžáhidové působili ze 4000 základem po celé zemi, z nichž podnikali krátké přepady a sabotážní akce. Kontrolovali většinu území. Sověti měli pod kontrolou jen velká města, i když v polovině osmdesátých let v zemi působilo 108 000 vojáků. Celkem se jich v Afghánistánu vystřídalo na 600 000. V bojích jich padlo 14 453.

Po nástupu Michaila Gorbačova se začal sovětský kontingent postupně stahovat. Na základě ženevských dohod opustil poslední sovětský voják zemi 15. února 1989.

 Gulbuddín Hekmatjár

Gulbuddín Hekmatjár

FOTO: fotobanka Profimedia

Mudžáhidové ale pokračovali v boji, dokud 18. února 1992 nesvrhli Aminova nástupce Mohammeda Nadžibuláha. Pak ale mezi sedmi nejvýznamnějšími skupinami mudžáhídů propukly líté boje o moc, kterou drželi především Uzbekové Abdula Rašída Dostúma a Tádžikové Ahmeda Šáha Masúda. Paštuni se cítili odsunuti na druhou kolej, i když jejich nejvýznamnější velitel Gulbuddín Hekmatjár vedoucí stranu Hezbe Islámí byl načas i premiérem. Dal však přednost boji. Právě jeho bojovníkům jsou připisovány nejkrutější akce.

Vláda Tálibánu

V roce 1994 se objevila nová a rychle rostoucí síla v podobě Tálibánu vedeného mullou Umarem z Kandaháru. Ten využil touhy obyvatel po ukončení krvavých válek a pokusil se sjednotit Afghánistán na základě islámu.

Vůdce teroristické organizace Al-Kajda Usáma bin Ládin

Vůdce teroristické organizace Al-Káida Usáma bin Ládin

FOTO: Reuters

Na konci roku 1994 ovládl Kandahár a zahájil postup na sever. Kábul ovládal Tálibán 26. září 1996. V té době už působil v zemi Usáma bin Ládin. V roce 1997 vyhlásil Islámský emirát Afghánistán, který se rozkládal na většině území kromě severu, jenž zůstával pod kontrolou Severní aliance tvořená Dostúmovými Uzbeky a Masúdovými Tádžiky, premiérem byl opět Hekmatjár.

V zemi bylo uplatněno islámské práva šaría včetně poprav, kamenování a bičování. Zakázána byla televize, film i hudba stejně jako sport. Ženy musely chodit zcela zahalené.

Americká invaze

Vláda Tálibánu byla svržena při invazi Spojených států a dalších zemí NATO na konci roku 2001. Po útocích z 11. září 2001 Tálibán Usámu bin Ládnina nevydal do Spojených států, které o to žádaly. USA 7. října 2001 zahájily operaci Trvalá svoboda. Po leteckých útocích, byla 19. října zahájena pozemní ofenzíva. Severní aliance za podpory Britů a Američanů mohla 13. listopadu 2001 dobýt Kábul.

Výbuch americké bomby po náletu na Afghánistán na začátku války

FOTO: fotobanka Profimedia

Většina vyšších velitelů Tálibánu utekla do kmenových oblastí sousedního Pákistánu, zejména do obou Vazíristánů, kde našli útočiště i bojovníci al-Káidy. Tálibán přišel o moc, jeho struktura byla rozprášena.

Americká námořní pěchota míří v roce 2001 na jih Afghánistánu

Americká námořní pěchota míří v roce 2001 na jih Afghánistánu

FOTO: fotobanka Profimedia

Do čela země byl postaven Hámid Karzáí, kterého ve funkci prozatímní hlavy státu potvrdila po šesti měsících Loja džirga (velký sněm), jenž svolal stařičký král Mohammad Záhir Šáh.

Karzáí, který měl silné vzaby na krále i dobré vztahy se západem, svůj post obhájil na konci roku 2004 v prezidentských volbách.

Hámid Karzáí volí.

Hámid Karzá.

FOTO: Reuters

Stabilizovat Afghánistán se však nepodařilo, moc vlády nesahala příliš daleko za Kábul. Obnova Afghánistánu se ale nevedla, mnoho ze zahraniční pomoci bylo rozkradeno.

Američané se sice dál snažili dopadnout špičky al-Káidy, ale jejich prioritou byla v té době válka v Iráku. Toho využil Tálibán, který od poloviny první dekády nového milénia posiloval, už v roce 2006 ovládal dva okresy v provincii Hílmand a jím ovládané území se neustále rozšiřovalo. Na konci roku 2009 už byl Tálibán a jeho spojenci působili na 90 procentech území země a ani vojenské ofenzívy nedokázaly natrvalo potlačit jeho vliv na znovudobytých územích.

Američtí vojáci našli v roce 2003 v paštunské vesnici při afghánsko-pákistánsklých hranicích munici.

Američtí vojáci našli v roce 2003 v paštunské vesnici při afghánsko-pákistánsklých hranicích munici.

FOTO: fotobanka Profimedia

Situaci v zemi navíc komplikovala politická krize, která se vyostřila v druhé polovině roku 2009, kdy se konaly prezidentské volby. V nich Hámid Karzáí obhájil svůj posta, ovšem volby provázaly gigantické podvody a Karzáí nechat zablokovat i konání druhého kola. Na začátku roku 2010 se mu dlouho nedařilo sestavit vládu, parlament navrhované ministry odmítal schválit.

Ulice hlavního města Kábulu

Ulice hlavního města Kábulu

FOTO: fotobanka Profimedia