Liebermann zastává radikální názory. Odmítá dohodu s Palestinci, podle něj spojení palestinský je jen prázdný slogan. Požaduje, aby v Izraeli žili jen občané loajální státu, navrhoval mimo jiné, aby si izraelští Arabové přestali připomínat nakbu - tedy katastrofu, za kterou označují vznik Izraele v roce 1948. Před volbami v roce 2009 navrhoval, aby se Izrael vzdal části svého území, které obývají Arabové výměnou za přičlenění židovských osad na západním břehu Jordánu.

Lieberman se narodil v roce 1958 v Sovětském svazu v hlavním městě Moldavské SSR Kišiněvě, kde pracoval jako vyhazovač v nočním podniku. Do Izraele vystěhoval v roce 1978. Na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě studoval mezinárodní vztahy.

Kariéra

Počátek jeho politické kariéry byl spojen s pravicovým blokem Likud, už jako student byl členem jeho mládežnické organizace. Od roku 1988 do roku 1999 byl poradcem Benjamina Netanjahua, tedy i v dobách, kdy Netanjahu stál v čele Likudu a zastával post premiéra.

V lednu 1999 se ale cesty Liebermana a Netanjahua rozešly, v lednu Lieberman založil vlastní pravicovou stranu ruských imigrantů Izrael je náš domov. V předčasných volbám se za ní dostal Liebermnan do Knesetu, zatímco Netanjahu a Likud v nich utrpěli zdrcující porážku.

V roce 2001 se Lieberman stal ministrem národní infrastruktury ve vládě velké koalice Ariela Šarona. Kabinet opustil v roce 2002 kvůli rozhodnutí Šarona začít s Palestinci vyjednávat o příměří bez původně požadovaného sedmidenního klidu zbraní a kvůli zrušení blokády palestinského předáka Jásira Arafata v Ramalláhu.

V druhé vládě Ariela Šarona byl od roku 2003 ministrem dopravy. Z postu ho odvolal Šaron kvůli jeho nesouhlasu s plánem na stažení židovských osadníků z pásma Gazy. S tím nesouhlasil i Nentajahu, který tehdy opustil post ministra financí.

V koaliční vládě Ehuda Olmerta zastával od roku 2006 do roku 2008 post ministra pro strategické záležitosti.

Ve parlamentních volbách v roce 2009 slavila stran Izrael je náš domov nebývalý úspěch, což bylo dáno obavami voličů z pokračujícího ostřelování Izraele palestinskými raketami. Strana skončila třetí , získala 15 křesel ve 120členném Knesetu a stal se hlavním koaličním partnerem druhé vlády Benjamina Netanjahua. Lieberman zaujal ve vládě ustavené v březnu vlivný post ministra zahraničí a začal uplatňovat tvrdou politiku.

Strana Izrael je náš domov získala i další ministerské posty.

Korupční skandál

Od roku 2006 je Lieberman vyšetřován pro podezření z korupce a praní špinavých peněz. Se společníky z vlastní strany od roku 2000 založil několik fiktivních firem, které měli prát peníze a ukládat je na kyperská kontra jen kvůli praní špinavých peněz. Lieberman také čelí obvinění, že mařil vyšetřování svého korupčního skandálu. V úplatcích a podvodech měl pokračovat i poté, co se stal veřejným činitelem.

Korupční skandál se dostal do popředí před volbami v roce 2009. V srpnu 2009 doporučila izraelská policie prokuratuře, aby byl Lieberman obžalován z uplácení, praní špinavých peněz a zastrašování svědků. Za mřížemi by mohl strávit až 31 let. Šéf izraelské diplomacie okamžitě pohrozil, že bude-li čelit žalobě, odstoupí. To by znamenalo konec složitě dojednané koalice.