Netanjahu je známý tvrdým postojem proti Palestincům. Opakovaně odmítal vznik samostatného palestinského státu a navrhoval pro Palestince jen širokou autonomii. Strana Likud v roce 2002 hlasovala proti vzniku palestinského státu. Netanjahu se stavěl zejména proti tomu, aby Palestinci měli vlastní ozbrojené složky. I poté, co usedl podruhé do křesla předsedy vlády, vyjadřoval se velmi vágně ohledně samostatného palestinského státu.

Netanjahu už v devadesátých letech odmítal uznat uzavřené dohody a nechtěl jednat s předsedou palestinské samosprávy Járisem Arafatem. Tehdy také vyzýval židovské osadníky, aby své osady rozšiřovali. Když se Izrael stahoval v roce 2005 z pásma Gazy, Netanjahu varoval, že to bude mít špatné dopady na bezpečnostní situaci Izraele a ne protest opustil post ministra financí.

Kariéra

Benjamin Netanjahu za šestidenní války sloužil v elitní armádní jednotce. V roce 1972 se účastnil úspěšné operace proti palestinským teroristům, kteří unesli letadlo společnosti Sabena. Při operaci, kdy se podařilo rukojmí zachránit, byl zraněn. Jeho nejstarší bratr Joni padl jako velitel tajné operace Entebbe, při které došlo k osvobození izraelských rukojmí letu společnosti Air France v Ugandě.

Po opuštění armády studoval v USA na massachusettském technologickém institutu a na Harvardské univerzitě. Od roku 1982 působil v diplomatických službách, do roku 1984 byl generálním konzulem v USA. V letech 1984 - 1988 byl velvyslancem Izraele při OSN.

Barack Obama (uprostřed) přihlíží, jak si izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu (vlevo) a palestinský prezident Mahmúd Abbás podávají ruce.

FOTO: Kevin Lamarque, Reuters

Poté vstoupil do pravicového bloku Likud, který poprvé vedl v roku 1993. V čele státu Izrael stál poprvní v letech 1996 až 1999, a to jako nejmladší premiér v historii země. V předčasných volbách, které v roce 1999 vypsal, však jeho strana utrpěla drtivou porážku. Likud získal jen 17 procent hlasů a Netanjahu v přímé volbě premiéra prohrál s Ehudem Barakem ze Strany práce. Netanjahu poté opustil křeslo předsedy Likudu a načas odešel z politiky.

Aféry

Největší Netanjahuovou aférou byla Bibi-gate v roce 1997, při níž mělo dojít k politickému obchodu, který umožnil podporu vlády ultraortodoxní stranou Šas. Po nátlaku šéfa Šasu jmenoval Arieho Deriho z této strany generálním prokurátorem, Derimu přitom hrozilo obvinění ze zpronevěry.

Policie proto doporučila obvinit i samotného Netanjahua. Ten tehdy uznal chyby, ale popřel, že by s dopustil trestného činu.

Německá kancléřka Angela Merkelová izraelského premiéra Benjamina Netanjahua vřele vítala

FOTO: Fabrizio Bensch , Reuters

Neuspěla ani jím nařízená tajná operace, jejímž cílem bylo v roce 1997 otrávil exilového předsedu hnutí Hamás Chálida Mišála, jenž žil v jordánském Ammánu. Agenti byli zadrženi jordánskou policií, Mišálovi musel být dán protijed a Izrael musel výměnou za své agenty propustit duchovního vůdce Hamásu Ahmada Jasína a desítky dalších teroristů.

Za další velmi kontroverzní krok Netanjahuovy vlády se pokládá výstavba projektu židovského sídliště na jihu Jeruzaléma, což vyvolalo protesty mezi palestinskými Araby a odsouzení ve světě.