Vznikla v roce 1993 jako nástupkyně Federální bezpečnostní informační služby. Svou funkcí kontrarozvědky je nástupkyní Státní bezpečnosti. Ve skutečnosti ale služba vznikala na „zelené louce“ a není přestavěnou StB.

Po zrušení StB ministrem vnitra Richardem Sacherem začal fungovat Úřad pro ochranu ústavy a demokracie (ÚOUD). Byl v provozu od února do prosince 1990. Za tu dobu se v jeho čele stihli vystřídat čtyři lidé.

Na ÚOUD navázala 20.12- 1990 Federální bezpečnostní služba, o rok později přejmenovaná na federální bezpečnostní a informační službu (FBIS) Po rozdělení federace rok fungovala Bezpečnostní informační služba České republiky, zákonem 153/1994 o zpravodajských službách byla zřízena Bezpečnostní informační služba.

Služba při vzniku prošla mnoha bolestmi, v Česku nebyl žádný způsob, jak kontrarozvědku dělat jinak, než to dělala StB,  žádný odborník, služba proto vznikala ze znalostí principů podobných služeb v západní Evropě. Ty se roubovaly na české poměry.

Sama BIS na svých internetových stránkách tuto dobu, tedy podstatnou část 90. let,  popisuje jako dobu zrodu, kdy se k ní politici nehlásili a nikdo s ní nechtěl mít nic společného.

To se změnilo až konfliktem v Perském zálivu a v zemích bývalé Jugoslávie, kdy si politici uvědomili, že zpravodajské služby jsou potřebné, na jednu stranu začaly jejich práci brát vážně, ale také je občas zneužívat.

Znak BIS

Znak BIS

FOTO: www.bis.cz

Úkoly BIS:
shromažďovat a vyhodnocovat zprávy týkající se bezpečnosti a integrity ČR
ochrana demokratického ústavního zřízení
teritoriální celistvosti státu
kontrašpionážní a protiteroristická činnost
sledování organizované kriminality

BIS se zaměřuje na činnost zahraničních zpravodajských služeb na českém území, na činnost extrémistických skupin, teroristických skupin a na ochranu ekonomických zájmů.

K tomu využívá práce agentur, monitoring veřejných zdrojů, technické prostředky, například odposlechy, fotografie, zařízení na zkoumání zásilek. BIS má pobočky ve většině krajských měst.

Vyjma BIS fungují v Česku ještě Úřad pro zahraniční styky a informace (civilní rozvědka) a Vojenské zpravodajství jako vojenská zpravodajská služba. S oběma BIS úzce spolupracuje.

Služební přísaha BIS:
„Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby budu nestranný a budu důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých nadřízených a nikdy nezneužiji svého služebního postavení. Budu se vždy a všude chovat tak, abych svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Služební povinnosti budu plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život.“

Činnost BIS kontroluje zvláštní orgán Poslanecké sněmovny, určený jen pro tento úkol. Tvoří ho sedm poslanců. Ředitel BIS orgánu předkládá zprávu o plnění úkolů, úkoly další, návrh rozpočtu.

Výroční zpráva o činnosti BIS je veřejná. Tu za rok 2008 si lze přečíst na stránkách bis.cz.


Šéfové BIS od roku 1994

Stanislav Devátý (červenec 1994 – únor 1997) odstoupil poté, co BIS byla nařčena, že sleduje koaliční strany

Karel Vulterin (březen 1997 – leden 1999) skutečný důvod jeho dovolání nebyl zcela jasný, vláda ho odvolala po aféře s údajným chystaným útokem na Rádio Svobodná Evropa

Jiří Růžek (červenec 1999 – květen 2003) službu opustil po konfliktu s Národním bezpečnostním úřadem, BIS odposlouchávala její zaměstnance šéfa i údajně i některé politiky.

Jiří Lang (červen 2003)

Šéf BIS Jiří Lang přichází na jednání komise

Šéf BIS Jiří Lang

FOTO: Petr Horník , Právo

Aféry BIS a zpravodajské hry

1997 - Odposlechy politiků a ztracené stránky spisu
Šéfové tehdejší koaličních stran ODA a KDU-ČSL Jan Kalvoda a Josef Lux přednesli podezření, že je BIS odposlouchává. To stálo místo šéfa Stanislava Devátého. Později své podezření Lux upravil, že v BIS někdo vyjmul tři strany ze spisu Island (ten se týkal privatizace bývalého vojenského újezdu Ralsko) z nichž plynulo, že byli politici sledováni. Kontrolní parlamentní komise tak nedostala pravdivé informace. Její šéf Jaroslav Bašta o stránkách ale věděl, získal je a ukázal ostatním politikům v komisi. Vyšetřování posléze ukázalo, že změna v textu nebyla obsahově podstatná. Zřejmě tak šlo jen o politickou hru o vliv ve službě.

1999 - Útok na Rádio Svobodná Evropa a irácký konzul
Za druhý skandál, jímž BIS procházela mohli spíše politici. V roce 1998 tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan novinářům řekl, že irácký konzul v Česku Džabir Salim připravuje útok na Svobodnou Evropu. Tento muž měl být šéfem špionů ve střední Evropě. Salim útok opravdu chystal, sám se ale přihlásil BIS, o plánu jí řekl a začal se službou spolupracovat. Poté, co jej Kavan „vyzradil“, utekl ze strachu před pomstou Saddámova režimu na Západ.
Politikům vadilo, že BIS o plánu věděla, ale nikomu, především vládě, o něm neřekla. Ta údajně dostala informace z nejasných zdrojů z Velké Británie. Právě kvůli tomuto „zatajování“ odešel šéf služby Karel Vulterin. Roli v případu hrál i britský agent působící v ČR, jehož identita byla omylem zveřejněna. Okolnosti aféry nejsou ale úplně jasné. 

1999-2002 - aféra s pracovníkem BIS Karlem Hrubantem
V roce 1997 pověřil šéf BIS Karel Vulterin svého podřízeného Karla Hrubanta, aby zjistil, kdo ze služby vynáší informace pro ČSSD. Hrubant zjistil čtyři jména, která Vulterinovi předal a pátrat měl dál. Šlo o Tomáše Kadlece, Martina Hejla, Ivana Třísku a Petra Zemana. Jakmile ČSSD nastoupila k moci, měl Hrubant s touto prací skončit. Tyto čtyři podezřelé zemanova vláda povýšila. Například Kadlec se stal šéfem NBÚ, Zeman šéfem rozvědky. V roce 1999, kdy už byl šéfem BIS Jiří Růžek, byl Hrubant obviněn z vydírání a podvodu. ve vazbě strávil tři roky. V roce 2001 ho soud osvobodil, zproštění žádala obhajoba ale i obžaloba. Muže se tak zřejmě někdo snažil jen na „nějakou dobu“ uklidit.
  

2001-2003 spory s Národním bezpečnostním úřadem
Obě služby byly ve vážném sporu. BIS podezřívala NBÚ, že vydávala kladné prověrky na základě známosti či na žádost politiků. Služba ukázala na některé konkrétní případy a zprávu předala vládě BIS  získala povolení odposlouchávat lidi, které podezřívala, že za zmanipulovanými prověrkami stojí.  

2003 - Aféra se zveřejněním odposlechů politiků
Kauza přispěla ke konci jejího šéfa Jiřího Růžka. Byly zveřejněny odposlechy tehdejšího premiéra Stanislava Grosse, ministra obrany Jaroslava Tvrdíka a ministra zemědělství Jaroslava Palase. Záznamy zřejmě unikly z BIS. Služba zřejmě  neodposlouchávala politiky samotné, ale lidi, s nimiž byli politici v kontaktu.

2007 - Únik informací
BIS čelila nařčení, že z jejího ekonomického oddělení v roce 2003 unikaly jména agentů a výsledky jejich práce. Cenné informace měli získávat někteří podnikatelé. Disky s daty se v roce 2007 našly.
 

Zdroje: www.bis.cz,

Roewer, H.; Schäfer,S.; Uhl, M.: Encyklopedie tajných služeb ve 20. století, Praha Universum 2006

Spurný, J.: Lovec práskačů nevinen, Respekt

8.7.2002 Spurný, J.: Hurran není 007, Respekt 1.3.1999