Problematika eutanázie, o níž se diskutuje už od 18. století, sestává ze dvou těžko oddělitelných složek, a to z právní a etické. Legislativně se řeší na základě rozhodnutí příslušných úřadů, v Česku je provedení eutanázie v její základní formě, tedy usmrcení lékařem, byť na vlastní žádost pacienta, trestným činem.

Složitější je však debata o etičnosti medicínského usmrcení člověka, i když ve jménu soucitu a útrpnosti. Sebevražda jako taková nebývá trestným činem. V oblasti české legislativy je však již zločinem, pokud k ní člověku pomůže (nebo jej navede) někdo druhý.

Situace v některých zahraničních státech, co se týče legislativních úprav, je o něco benevolentnější, i když etičnost eutanázie i zde vyvolává kritiku různých skupin hájících lidská práva či ze strany náboženských organizací. Podmínky, za nichž může být u člověka provedeno žádané usmrcení, jsou velmi přísně koncipovány a jejich stanovení vyžaduje objektivní konsensus členů příslušných etických a právních panelů.

Hledisek možnosti provedení eutanázie je velké množství, zvažuje se kupříkladu, zda o smrti pacienta mohou rozhodnout jeho příbuzní, či jestli vyžaduje jeho vlastní souhlas. Stejně tak existuje množství forem eutanázie, při pasivní například pacient vysadí předepsanou medikaci, čímž se může jeho úmrtí přiblížit. Při aktivní eutanázii naopak pacient užívá větší množství léků za stejným účelem. Při neaktivní lze například vypnout přístroje, které jej drží při životě.

Například nizozemská kritéria pro provedení eutanázie jsou taková: Žádost o smrt pochází výhradně od pacienta a musí být svobodná a chtěná, uvážená, pevná a nezvratná. Pacientův stav musí působit nesnesitelné útrapy bez perspektivy zlepšení. Eutanázie musí být poslední opatření, musí být vzaty v úvahu a hledány všechny alternativy ke zmírnění pacientovy situace. Eutanázie musí být provedena lékařem. Lékař musí provést konzultaci s jiným nezávislým lékařem, který má zkušenosti z této oblasti. (Zdroj: Wikipedia)

V případech obžaloby lékaře kvůli záměrnému způsobení smrti pacienta rozhodoval soud často různě. Jistý obrat v právním nahlížení eutanázie znamenal například verdikt britského soudu v roce 1957, který v kauze použití smrtících drog za účelem zbavení života nevyléčitelně nemocného, který navíc trpěl velkými bolestmi a jeho smrt nebyla lze léčbou oddálit, neoznačil toto jednání za vraždu. Na eutanázii se pohlíželo sice jako na trestný čin, trestní sazba však bývala stanovena na nejnižší míru.

V roce 1993 byla eutanázie zbavena statutu trestného činu v Nizozemsku a v roce 2002 byla povolena v Belgii. Co se týče Spojených států, podobně jako u trestu smrti zde o eutanázii nerozhodují federální úřady, ale legislativně si tuto možnost práva na smrt ošetřuje každý stát samostatně.

V současnosti je eutanázie v jistých formách legální v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Švýcarsku a v amerických státech Washington a Oregon. (Stav k říjnu 2009)