Pevninská část země, jejíž oficiální název zní Francouzská republika, se rozkládá na ploše 544 tisíc kilometrů čtverečních. Jednotlivé části však neleží jen v západní Evropě, ale v důsledku kolonizace k zemi přiléhá množství zámořských oblastí po celém světě.

Celkem Francie zahrnuje 26 regionů, které se dále dělí na sto departmentů. K mimoevropským destinacím patří například Francouzská Guiana, Guadeloupe, Martinik či Réunion. Společně s Británii je země galského kohouta, jak se Francii přezdívá podle starověkých obyvatel, jedinou existující koloniální velmocí.

Pod nejvyšším evropským vrcholem 

Převážná část pevninské Francie se řadí do západní Evropy. Na severu ji kanál La Manche dělí od Britských ostrovů. Její jižní břehy svlažuje Středozemní moře, západní jsou omílány vodami Atlantského oceánu.

Sever a západ země tvoří nížiny, které leží v povodí největších řek Seiny, Loiry a Garonne. Další zásadní řekou je Rhona, jež pramení ve Švýcarsku a protéká hornatým jihovýchodem. Ve francouzských Alpách, na hranicích s Itálií, se nalézá Mont Blanc, který se se svými čtyřmi tisíci osmy sty deseti metry pře s kavkazským Elbrusem o titul nejvyšší hory Evropy.

Hlavní město Paříž leží na řece Seině. Město samotné, jehož rozloha se blíží stovce čtverečních kilometrů, čítá kolem dvou miliónů obyvatel. Přilehlou aglomeraci ovšem obývá dalších deset miliónů lidí.

První zmínky o tomto vyhledávaném místě milenců, umělců a módních návrhářů spadají až do třetího století před naším letopočtem. V roce 508 byla zvolena za hlavní město Francké říše. Během své dlouhé historie se stala klíčovým místem mnoha událostí. Jinými významnými městy jsou například Lyon, Marseille, Lille, Toulouse, Nice či Bordeaux.

Země starověkých Galů i císaře Napoleona

V prvním tisíciletí před naším letopočtem se na území dnešní Francouzské republiky zabydleli Keltové, kterým se podařilo rozvinout poměrně vyspělou kulturu. Po dlouhých bojích se ale Juliu Caesarovi podařilo dostat území Galie, jak jej nazývali, pod nadvládu Říma.

Následoval pád římské říše a germánský kmen Franků se usadil na severu Francie, kde si za hlavní sídlo zvolil obchodní městečko Paříž. O rozšíření země se posléze zasadil Karel Veliký, který na přelomu osmého a devátého století vládl Svaté říši římské, jež se na území částečně rozkládala.

První polovina nového tisíciletí se nesla především ve znamení přetahování s Angličany, které vyvrcholilo roku 1337 stoletou válkou. V ní se střídavě přelévaly úspěchy, až se nakonec Francii podařilo zvítězit. Zásluhy na tom nesla mimo jiné věhlasná Jana z Arku neboli Panna orleánská.

Následovalo období absolutismu, kterému v sedmnáctém století dominovali Ludvík XIII. a XIV. spolu se svými ministry Richelieuem, Mazaninem a Colbertem. V průběhu jejich vlád opakovaně docházelo k množství lidových protestů a pokusů o státní převrat. Důvodem byl zejména přístup panovníků, kteří sami sebe pokládali za bohy, jimž je dovoleno vše.

Za Ludvíka XIV. se sice Francie dostala do popředí celé Evropy (především kvůli bohatství plynoucímu z kolonizační činnosti), kde se rovněž stala nejlidnatějším státem, ale pro panovníkovu zálibu v životě v přepychu se nakonec země ocitla v chudobě a úpadku.

To byla právě jedna z příčin Velké francouzské revoluce, která vypukla v roce 1789. Během jejího desetiletého trvání došlo k několika obratům. Výsledkem bylo vydání nové ústavy a vyhlášení první republiky.

V roce 1799 provedl vojenský velitel Napoleon Bonaparte státní převrat a ujal se panovnického úřadu. O pět let později se nechal korunovat na císaře a pokračoval v dobývání Evropy. Po neúspěšném tažení do Ruska byl však sesazen a vyhoštěn na ostrov Elba, odkud sice později provedl pokus o návrat na francouzský trůn, ale po fiasku u Waterloo se Francie plně dostala do rukou Ludvíku XVIII.

Klíčová postava v budování nové podoby poválečného světa

Z první světové války vyšla Francie, která stála společně s Velkou Británií a Ruskem na straně Trojdohody, sice vítězně, ovšem doznala značné škody jak po stránce materiální a finanční, tak lidské. Taktéž po druhé světové válce se země zařadila mezi vítěze, ačkoli se od roku 1940 musela vypořádávat s Německou okupací a její území bylo rozděleno na dvě části: kolaborantská Vichy na jihu a okupovaný sever.

Po válce se Francouzi zapojili do procesu budování evropské integrace. Podíleli se na založení Evropského společenství uhlí a oceli, Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii, jež později společně přispěly k založení Evropské unie.

V padesátých letech se francouzská republika jednak soustředila na rozvoj průmyslu a jednak se snažila pokračovat v kolonizační činnosti. To vyústilo napřed ve válku ve Francouzské Indočíně, při které po prohrané bitvě u Dien Bien Phu přišli Evropané o území Vietnamu, a v boj o Alžírsko, který vedl k rozpadu afrického koloniálního systému. Oficiální vznik samostatného státu se datuje do roku 1958, kdy byla vyhlášena pátá republika. Prezidentem se stal Charles de Gaulle.

Parlamentní demokratická republika s poloprezidentským systémem

Dnes je Francie členem Severoatlantické aliance (NATO) a jako spoluzakladatel Spojených národů je jedním z pěti stálých států zasedajících v Radě bezpečnosti OSN. Patří mezi osmičku nejvyspělejších zemí světa G7 a Rusko. Je sídlem UNESCA, OECD, Interpolu a Mezinárodního úřadu pro váhy a míry.

Vyznačuje se vysokou mírou centralizace, přestože v roce 2003 byla její ústava doplněna o dodatky, které přenášejí část moci na regiony a departmenty.

Hlavou poloprezidentského státu je neodvolatelný prezident, který je v přímém všeobecném hlasování volen na dobu pěti let. Předsedá kabinetu, je vrchním velitelem ozbrojených sil, vykonává zahraniční politiku, jmenuje vládu a jejího předsedu.

Vláda je odpovědná parlamentu, který se skládá ze dvou komor. V dolní komoře, Národním shromáždění (Assemblée nationale), zasedá 577 poslanců, kteří jsou voleni v přímých volbách na pětileté období a mají právo rozpustit vládu. Senát má 331 členů, volených nepřímo na devět let. Každé tři roky se jich jedna třetina obměňuje.

Čtyřicet procent imigrantů

V míře zalidnění je Francie dvacátá na světě s bezmála 65 milióny obyvatel (1. ledna 2010). Její území odpradávna fungovalo jako křižovatka obchodu, kde se střetávaly nejrůznější kultury. Také kolonizace přispěla k tomu, že je dnes Francie domovem mnoha lidí rozličných původů. Více než pět miliónů obyvatel přišlo z arabských či severoafrických zemí. Odhaduje se, že přibližně 40 procent Francouzů má předky, kteří do země přišli coby imigranti.

Oficiální řečí je francouzština, ačkoli se na území státu hovoří v závislosti na jednotlivých regionech ještě desítkami dalších jazyků.

Statistiky náboženského vyznání se ve Francouzské republice nevedou. Podle neoficiálních zdrojů však zhruba 85 procent věřících tvoří římští katolíci, deset procent muslimové, dvě procenta protestanti a jedno procento židé. Zároveň některé průzkumy ukazují, že jen šedesát procent obyvatel věří v existenci Boha.

Množství přistěhovalců z bývalých francouzských kolonií zapříčinilo, že se Francie stala evropským státem s nejvyšším počtem vyznavačů islámu. Je jich mezi pěti až šesti milióny a v zemi stojí přes 1 500 mešit.

Téma muslimů je v posledních letech pro Francii velmi citlivé. Často bývá kritizována za neschopnost integrovat tuto největší menšinu do společnosti. V září 2010 senát po dlouhých sporech schválil vyhlášku zakazující nosit na veřejnosti oděv, jenž by zahaloval obličej, tedy nikáb či burku.

Kolébka umění, země vína, sýrů a pétanque

Francie je považována za mekku umělců všeho druhu. Ať už jde o literaturu, divadlo, hudbu, malířství, film či pouliční umění. Je rodištěm mnoha předních tvůrců, jakými byli například Monet, Cezanne, Renoir, Gaugin, Balzac, Zola, Baudelaire, Voltaire, Descartes a desítky dalších.

Kromě umělců a myslitelů dala tato země světu také řadu sportovních gigantů. Nejpopulárnější hrou je fotbal, ale velmi oblíbený je též pétanque, který Francouzi vymysleli.

Země galského kohouta je rovněž vyhlášená svým kulinářstvím. Je považována za destinaci zasvěcenou sýrům a vínu. Obojího se v zemi vyprodukuje i spotřebuje nepočítaně. Například sýrů se vyrábí 250 druhů.

V neposlední řadě patří Francie, respektive Paříž, mezi centra světové módy. V jejích ulicích sídlí věhlasné butiky, sjíždějí se sem slavní návrháři a přední modelky.