Článek
Byl pravým opakem svého šéfa, rtuťovitého prezidenta Nicolase Sarkozyho: bývalý francouzský premiér Francois Fillon se vyznačoval zdrženlivostí, byl vždy připravený ke kompromisu - a pro někoho snad i poněkud bezbarvý. Zřejmě ale právě proto si jej energický a výbušný Sarkozy vybral za předsedu vlády. Značná část Sarkozyho programu totiž nesla Fillonův rukopis.
„Bude jakýmsi spojujícím elementem, pokud by Sarkozy za sebou zanechal spálenou zemi,“ charakterizoval chladného pragmatika Fillona jeden z jeho spolupracovníků.
V Sarkozyho Svazu pro lidové hnutí (UMP), které se v roce 2015 přejmenovalo na Republikány, je Fillon představitelem levého křídla. Proto se mu někdy přezdívá „sociální gaullista“ a je také přijatelným partnerem pro vyjednávání s mocnými francouzskými odbory. Svého času měl blízko k bývalému prezidentovi Jacquesu Chirakovi. V roce 2005, kdy se uvnitř UMP rozhořel boj o prezidentskou kandidaturu mezi Sarkozym a Chirakovým favoritem, tehdejším premiérem Dominiquem de Villepinem, se však Fillon přidal k Sarkozymu. To byl zřejmě další důvod, proč si jej bývalý šéf Elysejského paláce po svém vítězství v roce 2007 vybral za premiéra.
Uspěl s reformou penzijního systému
Do vlády však Fillon, právník z depertamentu Sarthe na severozápadě Francie, nenastupoval jako žádný nováček. V minulosti zastával hned čtyři ministerské funkce, přičemž největší úspěchy slavil jako ministr práce a sociálních věcí. V roce 2003 uplatnil své krédo „smířit ekonomickou výkonnost se sociální spravedlností“ a prosadil důležitou reformu penzijního systému, která zahrnovala prodloužení doby přispívání do důchodového fondu a srovnání příspěvků zaměstnanců veřejného a soukromého sektoru.
„Až se bude bilancovat Chirakova éra, nevzpomenou si lidé na nic jiného než mou důchodovou reformu,“ prohlásil poněkud neskromně Fillon.
Naopak později jako ministr školství si řádně spálil prsty. Také v tomto resortu se pokusil o zásadní reformu, když se rozpomněl na „starou školu“ a například ochabující znalosti žáků z mateřského jazyka chtěl léčit mj. psaním diktátů, učením básniček nazpaměť.
Tento projekt, jenž zahrnoval také reformu maturitních zkoušek a omezování výdajů na školství, však udusily mohutné studentské protesty, které vyústily v roce 2005 v jeho odchod z vlády. Tady nastal i moment jeho spojení se Sarkozym, který už tehdy hýřil ambicemi na prezidentský úřad.
