Hamíd Karzáí

První demokraticky zvolený prezident Afghánistánu se v osmdesátých letech podílel na odboji proti vpadnuvším sovětským vojskům. Zpočátku podporoval Tálibán, dokud se mu nezprotivilo jeho násilné počínání. Kvůli tomu opustil zemi a z ciziny se zasloužil o svržení tálibánské vlády. Odměnou mu bylo zvolení do čela státu.

Hamíd Karzáí pochází z významné rodiny z Paštúnského kmene Popalzaj. Narodil se 24. prosince 1957 v Kandaháru, druhém největším městě Afghánistánu. V mládí studoval politologii v Kábulu a na univerzitě v Simle v Indii.

Během invaze sovětských vojsk do Afghánistánu v osmdesátých letech působil jako rádce a diplomat po boku mudžáhidských bojovníků a po skončení bojů se zapojil do politického dění. V letech 1992 - 1994 například zastával post náměstka ministra zahraničí v novém kabinetu.

S nastolenou mudžáhidskou vládou byl ale posléze natolik nespokojený, že začal tíhnout k podpoře radikálního hnutí Tálibán. Tomu se podařilo dobýt Kábul, svrhnout vládu a samo se ujalo moci. Karzáímu se však znelíbily kruté praktiky Tálibánců, kteří se nechali inspirovat zahraničními teroristy, a tak když mu byl v roce 1997 nabídnut diplomatický post, odmítl a s rodinou se odstěhoval do Pákistánu.

Odtud vedl odbojnou kampaň a podílel se na tajných operacích majících za cíl svrhnout Tálibán. Jeho nenávist vůči radikálům navíc ještě vzrostla v roce 1999, kdy údajně agenti Tálibánu zavraždili jeho otce, bývalého senátora Abdula Ahmada.

Do země se tajně vrátil až v roce 2001 a snažil se získat podporu kmenových náčelníků pro sestavení nové vlády. Získával na svou stranu stále více stoupenců a jeho moc rostla. Umocněno operací Trvalá svoboda, vedenou spojeneckými vojsky po útocích na newyorské World Trade Center, se podařilo Tálibán svrhnout. Zastánci radikálů se rozprchli po státě a zaměřili svou činnost na partizánské boje.

Karzáí si získal silnou podporu západních mocností a v roce 2001 byl jmenován prozatímním afghánským vůdcem, když jej na konferenci v německém Bonnu do této funkce dosadili představitelé hlavních afghánských etnických skupin. Brzy po svém jmenování do prozatímní funkce na něj byl spáchán neúspěšný atentát. Takovým pokusům v budoucnu čelil ještě několikrát.

V roce 2004 se v Afghánistánu konaly první demokratické prezidentské volby. V nich prozápadně orientovaný a vzdělaný Karzáí zvítězil. Následující období však bylo protkáno silnou korupcí a rozkrádáním peněz, které cizí státy věnovaly na opravu zničené země. Karzáí se však i nadále těšil značné oblibě Američanů, kteří jej považovali za symbol nastolení nového pořádku v Afghánistánu.

Ještě víc si však Karzáí zavařil v příštích prezidentských volbách o pět let později. Tehdy zahraniční pozorovatelé odhalili více než čtvrtinu zfalšovaných hlasů. Na Karzáího se tak snesla vlna kritiky a množily se otázky kolem legitimity hlasování. Následovalo druhé kolo voleb, kde se měl střetnout se svým jediným konkurentem Abdullahem Abdullahem. Ten však na protest ze souboje odstoupil a přenechal místo prezidenta stávajícímu vůdci.

V roce 2013 vyšlo podle New York times najevo, že byl Karzáí a jeho prezidentský úřad financován CIA takzvanými „stínovými penězi”, které měly sloužit k podplácení afghánských „válečných lordů” a ke korupci.

Prezidentem byl do září 2014, kdy ho nahradil Ašraf Ghání.