Město patří k vůbec nejmladším v České republice a jeho jméno vybírali sami Havířané v hlasování. Dnes je jedenáctým největším v ČR. Rozprostírá se na ploše 3208 hektarů v nadmořské výšce 260 metrů. V jeho čele stojí primátor(ka).

Vzniklo na jižním okraji ostravsko-karvinské průmyslové oblasti v podhůří Beskyd takzvaně na zelené louce. Šlo o klasický model socialistického plánování, kdy se československé úřady především v 50. letech 20. století snažily zajistit bydlení pracovníkům dolů a hutí na Ostravsku. Podařilo se ani ne za deset let, kdy se postavily tisíce bytů.

 

Havířov vznikl jako dělnické město: Statutární město Havířov 

Jádro Havířova - vznikajícího jako satelitní sídliště Ostravy na spojnici s Českým Těšínem - proto rostlo právě v této době, a to ve stylu socialistického realismu. Jako ojedinělý architektonický počin bylo vyhlášeno v roce 1992 chráněnou památkovou zónou. Neobvyklý styl mu dal také název - Sorela.

Charakter "socialistického města" zůstal Havířovu v mnohém dodnes. Stále značná část ekonomicky aktivních obyvatel vyjíždí za prací do havířovského okolí, zejména do Ostravy.

Samotné město trápí po roce 1989, kdy byly v okolí uzavírané doly i velké podniky, poměrně vysoká nezaměstnanost. Díky demografickému vývoji také patří k nejrychleji stárnoucím v ČR.

Historie

Přes mladistvé dějiny byla oblast zmiňována v kronikách již koncem 13. a v první polovině 14. století, a to konkrétně menší vsi - například Šenov. Tzv. velké dějiny ale region zasáhly až za 2. světové války, kdy došlo v srpnu 1944 k přestřelce mezi gestapem a partyzány v životické hospodě.

Při střetu zemřeli tři příslušníci gestapa, jeden partyzán a hostinský. Dva dny na to Němci obec obklíčili a usmrtili všechny muže, kteří neprokázali německou státní příslušnost.

Dohromady bylo zastřeleno 36 lidí - 28 Poláků a 8 Čechů - z Životic, Horní a Dolní Suché a Horního Těrlicka. Dalších 31 lidí skončilo v koncentračních táborech, vrátili se jen čtyři. Těla zastřelených byla pohřbená v Orlové, v hromadném hrobě na židovském hřbitově.

  

Havířov. FOTO: Statutární město Havířov

Počátky města Havířov ovšem skutečně souvisejí až s výstavbou hornických sídlišť v druhé polovině dvacátého století, první sídlištní domy vyrostly v roce 1947. Administrativně se Havířov (polsky Hawierzów) stal městem na základě usnesení vlády ČSR z roku 1955 a dne 4. 12. 1955 mu byla udělena městská práva.

Jméno získal na základě hlasování ve veřejné soutěži. Tehdy se vybíralo ze 2350 zaslaných návrhů, padaly také názvy jako Budosociokolektivov, Horníkov, Bezručov, Čurdov, Faratín, Všemírov, Čestprácov, Čechurov, Nový Gotwaldov, Lidobudovatelov a Šešumblud (pozn. jde o zkratkové slovo vytvořené dle názvů původních vsí - Šenov,Šumbark, Dolní Bludovice) nebo Zápotockýgrad. Vedle už zmíněných tří obcí město pohltilo postupně také Dolní a Prostřední Suché i obce Dolní Datyně a Životice.

  

Havířov kdysi patřil díky věkovému složení obyvatelstva k nejmladším městům Československa. FOTO: Statutární město Havířov

Od počátku vznikalo podle smělého územního plánu, který dodržoval zásady urbanismu: semknutý půdorys, vnitřní sektorové členění. Vše bylo podřízeno účelnosti. Noví obyvatelé museli mít hladké spojení s okolními městy, kam dojížděli za prací.

Šestnáct kilometrů je to přibližně do Ostravy, Frýdku-Místku, Karviné a dvanáct do Českého Těšína. Vzdálenosti k hraničním přechodům do Polska to pak je asi 12 km (Český Těšín), na Slovensko 52 km (Mosty u Jablunkova).

  

Velkorysé ulice dodnes vypovídají o nadšení při budování města. FOTO: Statutární město Havířov

Havířov je také v Moravskoslezském kraji výjimečný svým čistým životním prostředím. Výběr prostoru pro nové město totiž podléhal požadavku, aby se v něm neodrážely vlivy báňského průmyslu. Díky tomu, že ve městě neexistuje téměř ani lokální vytápění objektů, netrpí výraznými zátěžemi výfukových zplodin ani prašností.

Územní členění

Po stránce správní je město rozděleno na osm částí: Havířov, Šumbark, Podlesí, Životice, Bludovice, Prostřední Suchá, Dolní Suchá a Dolní Datyně.

Rozloha a počet obyvatel:
Část městaVelikost územíPočet obyvatel k 31.12.2010
Havířov-Město642,7 ha34 591
Bludovice935,3 ha2 619
Podlesí*15 071
Šumbark379,7 ha21 214
Prostřední Suchá595,6 ha5 169
Životice*1 182
Dolní Suchá436,6 ha673
Dolní Datyně217,4 ha466
* Podlesí a Životice nejsou katastrálně vedeny samostatně, patří pod k.ú.Bludovice

Největšího plošného rozměru (celkem 41,95 km2) dosáhl Havířov v polovině 70.let po připojení obcí Dolní Datyně (1974) a Horní Suchá (1975). Po roce 1989 se ale jeho území zmenšilo, když se obec Horní Suchá v roce 1990 opět osamostatnila.

Povrch

Reliéf města je členitý. Mírně zvlněná pahorkatina s nadmořskou výškou v rozpětí 240-300 m n.m. přitom klesá podél řek Lučina a Sušanka. Pás pahorkatin přechází k východu do Polska jako tzv. Pogorze, na západ pokračuje jako Příborská pahorkatina.

Od vlastního masivu Moravskoslezských Beskyd (resp. i Slezských) je odděluje sníženina Jablunkovské a Třinecké brázdy. Povrch tvoří sedimenty - převážně štěrkopísky, písky, jíly i sprašové hlíny svým původem spojené se čtvrtohorním zaledněním. Vzhled severní části města výrazně ovlivnila těžba černého uhlí, která se místy projevila poklesy terénu.

Architektura

Vedle strohého socialistického realismu lze na území města najít i starší skvosty. Jde především o empírový zámek s parkem, jehož historie sahá zřejmě až do 15. stol., kdy na jeho místě stála tvrz.

  

Skutečných památek nabízí město minimum. FOTO: Statutární město Havířov

V 18. století pak byl zbudován barokní zámek se zahradou, který změnil podobu na empírový po požáru v roce 1823. Sloužil jako panské sídlo a po zestátnění chátral. O jeho obnovu se postaralo město, slavnostně byl po rekonstrukci otevřen pro veřejnost v lednu 1998. Dnes slouží jako luxusní ubytování a v tamní obřadní síni jsou uzavírány sňatky.

K nejstarším roubeným lidovým stavbám na Těšínsku patří Kotulova dřevěnka. Chalupa obdélného půdorysu na omítané cihlové podezdívce se sedlovou střechou krytou došky byla postavena v roce 1781. Stala se posledním dokladem původní zástavby na území dnešního Havířova. V současnosti nabízí expozici o vybavení interiéru a způsobu života na přelomu 19. a 20. století ve střední části Těšínského Slezska.

Ze sakrálních staveb zaujme v Havířově Kostel svaté Markéty. Ten původní - dřevěný - byl postaven někdy v letech 1305 až 1335. V roce 1490 byl pro kostel ulit největší z dnešních zvonů. Koncem 18. století už nestačil pojímat rostoucí počet bludovických farníků, a proto vedle něj vyrostl ještě zděný kostel. Jedná se o jednolodní pozdně barokní stavbu s klasicistními prvky.

Zdroje: Městské informační centrum Havířov, Ministerstvo vnitra ČR, oficiální stránky města Havířov, Wikipedie