Když britský křikloun tvrdil, že o van Rompuym nikdy neslyšel, prozrazoval tím ovšem jen svou aroganci bezvýznamného politika z významné země. Bruselský rodák, vzděláním filosof a ekonom, totiž na sebe dokázal upozornit přinejmenším dvakrát.

Poprvé to bylo už v 90. letech, když jako ministr financí srazil obří zadlužení Belgie (135 % HDP, více než Řecko v roce 2010) a umožnil tak její připojení k euru. Podruhé se na něj soustředila pozornost v roce 2008, když převzal premiérské křeslo a během krátké doby zklidnil rozhádanou Belgii, která se potácela na hraně rozpadu.

Herman Van Rompuy a Jean Glavany v roce 1999

Herman Van Rompuy a Jean Glavany v roce 1999

FOTO: fotobanka Profimedia

Tenhle kousek byl možná nejlepší kvalifikací na post evropského prezidenta, jakou si van Rompuy mohl přát. Vždyť ani na tomto místě nedělá o moc více, než že smiřuje unijní vlády a dbá na to, aby se žádná z nich necítila dotčena nebo nějak zkrácena.

Sám se k tomu přihlásil, když byl zvolen prvním stálým předsedou Evropské rady, nejvyššího orgánu Unie (díky této funkci je označován za prezidenta EU). „Každá země musí vyjít z jednání vítězně. Jednání, které končí porážkou jedné strany, není nikdy dobré jednání. Budu brát v potaz zájmy a citlivé stránky každého,“ ujistil tehdy.

Belgičan samozřejmě dobře chápe omezení takovéto kompromisní politiky.

„Dosahování konsensu má svou pozitivní i negativní stránku. Ta pozitivní je, že vám ostatní důvěřují. Ta negativní znamená, že se vás nikdo nebojí.“

Ve stínu ramp

Muž, který má zálibu ve skládání básní v japonském stylu haiku, není milovníkem kamer a osvětlených jevištních ramp. Občas se může zdát, že před nimi spíše utíká.

Ví totiž, jak se dělá politika v Evropě: bez povyku. „O vysokou funkci nežádejte, ale staňte se šedivou myší a nabídky přijdou,“ řekl svým spolupracovníkům krátce předtím, než byl jednomyslně zvolen do čela Unie.

Podobně postupoval už v době, když mířil do čela Belgie: jeho vlastní strana i sám král jej tehdy museli požádat, aby převzal premiérskou funkci v kolabujícím státě. V Bruselu se o něm také vypráví, že aspoň jednou za měsíc mizí na den v nejmenovaném klášteře.

Na některé žurnalisty působí europrezident jako „přitroublý stárnoucí hlodavec“. Znalci zákulisí jej ale popisují jako cynika, jenž usiluje o moc a „nemá slitování s protivníky“. Bývá také označován za „belgického Rasputina“, „intrikána“ či „lstivého mistra chatrných kompromisů“.

Herman Van Rompuy na evropské summitu v době předsednictví ČR

Herman Van Rompuy na evropské summitu v době předsednictví ČR

FOTO: fotobanka Profimedia

Když stál necelý rok v čele belgické vlády, země se nijak výrazněji nezměnila: její problémy přetrvávají. Zmizel však přízrak náhlého kolapsu a rozpadu.

Tahle schopnost nechat navenek vše při starém a přitom zručně „vypustit páru“ mu vynesla další z řady nelichotivých označení, které se na něj přilíply během téměř čtyřicetileté politické kariéry: je to prý pouhý „lokální anestetik“. Ale i tahle schopnost mohla zaimponovat unijním lídrům, kteří určitě netouží po nějakých převratech v EU.

Evropská hádanka

I když stojí v čele Unie, je van Rompuy evropskou hádankou přinejmenším pro svého bývalého kolegu, někdejšího ministra vnitra Johana Vande Lanotta. „Nemám nejmenší představu, co si o Evropě myslí. Za všechna ta léta, kdy jme spolu seděli ve vládě, jsme o tom nikdy nemluvili,“ řekl. A není sám, kdo to tvrdí.

Van Rompuy ale prohlašuje, že Evropanem je už od svých studií na jezuitském gymnáziu. „Když jsem byl žákem ve škole sv. Jana Berchmanse v Bruselu, všichni ještě vzpomínali na válku. Profesoři, aby vytvořili evropského ducha, organizovali výměny se studenty z jiných jezuitských gymnázií v Evropě. To mne silně poznamenalo. Pochopili jsme, že v základě jsme si podobní,“ řekl týdeníku Le Vif/L´Express.

Britská média to tak nevinně nevidí: označují van Rompuye za nebezpečného federalistu, který žádal nahrazení národních symbolů symboly Unie. Jeho jediným politickým cílem je prý vytvoření evropského superstátu a „zničení národních identit“. Farage jej dokonce obvinil z „úmyslu být tichým vrahem evropské demokracie a evropských národních států“.

Intelektuál a Evropan, ale také atlantista a katolík van Rompuy živí jejich podezření třeba výzvami k vytvoření evropské daně. „Financování státu blahobytu bude vyžadovat nové zdroje. Je třeba seriózně zvážit možnost finančních dávek na evropské úrovni,“ řekl loni při setkání v tajnostmi obestřeném Bilderbergském 0klubu.

To je ale velká politika. Veřejnost o něm ví spíše to, že píše haiku (letos na jaře je knižně vydal), že se rád stará o svá dvě vnoučata a že žije jednoduše, střízlivě. „Je to člověk skromný a zdrženlivý i starostlivý dědeček – a chce, aby se to vědělo,“ komentoval jeho image s notnou dávkou ironie belgický časopis Le Vif/L´Express.

Rodina

Van Rompuy se narodil v roce 1947, je ženatý s Vlámkou Geertrui Windelsovou a má s ní čtyři děti: tři syny (Petra, Elkeho a Thomase) a dceru Lauru. Politicky je aktivní i jeho mladší bratr, který byl ministrem ve vládě Flander, nejlidnatější části Belgie.