Ropná velmoc, která v nedávné minulosti prošla množstvím těžkých válečných konfliktů, se rozkládá na území přesahujícím 400 tisíc kilometrů čtverečních na Blízkém východě. Z velké části tak pokrývá oblast starověké Mezopotámie, oslavované kolébky civilizace. Její střed protínají důležité veletoky Eufrat a Tigris, které po tisíciletí napájely obyvatelstvo jinak vyprahlé pouštní země. Kolem řek se také soustřeďuje většina současných Iráčanů.

Aiado v oblasti Marshes

Aiado v oblasti Marshes

FOTO: fotobanka Profimedia

Životní úroveň Iráku je na velmi nízké úrovni. Základní sektory, jako jsou zdravotnictví, školství, zásobování pitnou vodou a elektřinou, mají vážné nedostatky. Dvě třetiny obyvatel jsou údajně závislé na dovozu potravin. Bombové útoky, sebevražedné atentáty a další násilnosti jsou téměř na denním pořádku.

V Iráku žije dvakrát více šíitů než sunnitů

Hlavním městem je šestimiliónový Bagdád, věhlasné středověké centrum islámu, jehož prudký rozvoj zastavil až vpád Mongolů ve 13. století a dnes je poničené častými válkami a občanskými nepokoji. Dalšími významnými sídly jsou například Mosul, Nasra, Samara, Kirkúk a další. Stát je rozdělen do osmnácti provincií.

Sedmdesát procent z více než 31 miliónů obyvatel jsou Arabové. Na severu žije početná kurdská menšina, která tvoří téměř pětinu celého obyvatelstva. Dlouhodobě přetrvávají spory mezi těmito dvěma etniky. Stát obývají ještě menšiny převážně z okolních států. 95 procent všech obyvatel jsou muslimové.

Muži sedící u irácké ruiny

Muži sedící u irácké ruiny

FOTO: fotobanka Profimedia

Irácká republika je jedním ze čtyř světových států, kde šíitská větev muslimů tvoří majoritní část populace, přibližně 60 procent. Sunnitů je zhruba o polovinu méně. I tak jim ale až do prozatímních voleb v roce 2005 patřilo díky půl století trvajícímu režimu vládní strany Baas výsadní postavení v zemi. Po svržení Saddáma Husajna a nástupu šíitů k moci propukly mezi oběma komunitami rozbroje, jež vyústily v brutální občanskou válku.

Zisk nezávislosti přinesl časté střídání nestabilních vlád

Dvě stě let poté, co brutální invaze Mongolů zničila jeho významné postavení, se Irák stal součástí Osmanské říše. V područí Turků zůstal až do první světové války, kdy jej obsadili Britové.

S nimi v roce 1930 uzavřeli Iráčané spojenectví a dva roky nato skončil britský správní mandát. Osamostatnění s sebou však přineslo rozsáhlé mocenské boje, jež zahrnovaly sérii vojenských převratů a náboženské nepokoje.

Palác lásky v Sámaře

Palác lásky v Sámaře

FOTO: fotobanka Profimedia

Po druhé světové válce, v níž se Irák postavil na stranu spojenců, sílily v zemi protibritské nálady, které měly původ zejména v palestinském problému a vzniku státu Izrael. Země se dokonce zúčastnila neúspěšného tažení proti židovskému státu ve Válce za nezávislost v roce 1948.

Nastolení islámské republiky

Brity nastolená monarchie byla svržena roku 1958 a nahrazena islámskou republikou. Převrat, který proběhl za přispění Saddáma Husajna deset let nato, přivedl k moci arabskou nacionalistickou stranu Baas. Do čela země se dostal generál Ahmad Hasan Bakr.

Mešita Al Abbas v Karbale

Mešita Al Abbas v Karbale

FOTO: fotobanka Profimedia

Nově vzniklý stát podporoval tažení proti Kurdům a potlačování opozice. Šíité, třebaže tvořili ve státě většinu, byli vytlačeni z politického života. Došlo také ke zhoršení vztahů s některými okolními státy a nadále přetrvávaly protiizraelské postupy, jež zahrnovaly jak vojenské zásahy, tak ropný bojkot. Už od třicátých let totiž Irák bohatnul na obrovských ropných ložiscích.

V sedmdesátých letech se také stupňovaly spory se sousedním Íránem, který podporoval šíitskou opozici a Kurdy. Územní neshody nakonec vyústily v ozbrojené střety poblíž společných hranic těchto dvou států.

Válka s Íránem

V roce 1979 nastoupil do čela státu Saddám Husajn. Ropa nadále znamenala příliv obrovského množství peněz, což umožnilo rozvoj země. Měla dokonce vliv na chvilkové uklidnění sporů mezi problémovými skupinami obyvatel a přilákala zahraniční spojence.

Většinu osmdesátých let provázel Irák válečný konflikt s Íránem, do jehož čela se po islámské revoluci dostal ajatolláh Chomejní. Nejvyšší íránský duchovní vůdce se s Husajnem a jeho sekularistickým režimem neměl příliš v oblibě a k rozpoutání války přispěly zejména územní spory.

Mešita Sheikh Omar v Bagdádu

Mešita Sheikh Omar v Bagdádu

FOTO: fotobanka Profimedia

Válka po několika letech střídavých ofenziv přerostla ve vzájemné bombardování ropných těžebních zařízení. Do konfliktu se zapojily také Spojené státy, které zakročily proti íránské straně. 20. srpna 1988 Íránci po opakovaných výzvách přistoupili na uzavření míru.

Invaze do Kuvajtu

Válkou zadlužený Irák v roce 1990 zaútočil na sousední Kuvajt, který mu odmítl odpustit dluh. Po započetí invaze vypověděly Spojené státy Iráku spojenectví z předchozího konfliktu a společně s některými dalšími arabskými zeměmi vyslaly své vojáky v rámci operace Pouštní štít na ochranu Saúdské Arábie. Husajn jim pohrozil válkou a násilně připojil Kuvajt ke svému území.

Po vypršení daného ultimáta na stažení z Kuvajtu zaútočily 17. ledna na Husajnovy oddíly spojenci v operaci Pouštní bouře. Saddám Husajn na oplátku ostřeloval Saúdskou Arábii a Izrael a nechal zapálit kuvajtské ropné plošiny. Krom toho také způsobil obrovskou ekologickou katastrofu, když poručil vylít do Perského zálivu 11 miliónů barelů ropy.

Bazaar v Bagdádu

Bazaar v Bagdádu

FOTO: fotobanka Profimedia

Spojeneckým silám se nakonec podařilo zatlačit Saddámovy vojáky zpět do Iráku a na jaře 1991 bylo podepsáno příměří, jehož podmínkou Iráku bylo zbavení se chemických a biologických zbraní a vpuštění do země zbrojních inspektorů OSN, kteří budou dohlížet nad plněním nařízení.

Americká invaze do Iráku

V roce 2001 se ve Spojených státech stal prezidentem George W. Bush a hned po osmi měsících ve funkci musel čelit největší výzvě v úřadě v podobě teroristických útoků na newyorská dvojčata. Následná válka proti terorismu se zaměřila na Afghánistán, kde se měl skrývat šéf Al-Káidy Usáma Bin Ládin.

Brzy po odstranění Tálibánu od moci se začal Bush poohlížet také po Iráku, který podezíral z vlastnění chemických zbraní a napojení na Al-Káidu. Třebaže už tehdy byly obě domněnky ve velké míře vyvráceny, Bush si stál za svým a navzdory celosvětovým protestům a negativním zprávám inspektorů se rozhodl pro vojenský zásah. Válka začala v noci na 20. března 2003 útokem na Bagdád. Ten byl během několika týdnů dobyt a Saddámův režim svržen.

Město Al-Mada'in v Bagdádu z období druhého století před Kristem

Město Al-Mada'in v Bagdádu z období druhého století před Kristem

FOTO: fotobanka Profimedia

Pád iráckého diktátora rozpoutal nejprve vlnu oslav, ale následně vyvolal chaos, rabování, násilností a nakonec rozsáhlé povstání. Ani dopadení Saddáma Husajna v prosinci téhož roku, ani oficiální předání suverenity do rukou iráckého lidu v roce 2004 nezabránilo krveprolití.

V zemi propukla nábožensky laděná občanská válka mezi většinovými šíity a sunnity, kteří po pádu Saddáma Husajna přišli o své výsadní postavení v zemi. Boje doprovázely bombové útoky a sebevražedné atentáty, které byly takřka na denním pořádku a během let si vyžádaly tisíce obětí. Jednou z metod iráckých povstalců se staly také únosy, zejména cizinců. Záznamy z jejich poprav pak vzbouřenci publikovali na internetu. V severní části země se zase vyhrocoval územní konflikt mezi Araby a Kurdy.

Americké jednotky se stahují

V lednu 2005 uspořádali Američané první multipartajní volby v Iráku za posledních pět dekád. Zapříčinily historický zlom, když se - z velké míry díky sunnitskému bojkotu - k moci dostali šíité. V tomtéž roce došlo také poprvé po více než padesáti letech k regulérnímu zvolení prezidenta, stal se jím Džalál Talabání, zástupce kurdské menšiny. To samozřejmě ještě přiživilo partyzánské boje.

Hořící ropné vrty v Kuvajtu

Hořící ropné vrty v Kuvajtu

FOTO: fotobanka Profimedia

Jisté zlepšení situace přece jen přišlo. Stalo se tak v průběhu roku 2008, kdy Bush přistoupil na časový plán, jenž zaručoval stažení amerických bojových jednotek z iráckých měst na konci června 2009 a z celé země v roce 2011. Mimo to souhlasil se svěřením značné kontroly nad bojovými operacemi, zadrženými vězni a dokonce nad některými soudními procesy s americkými vojáky Iráčanům.

Mezitím byl po více než rok trvajícím procesu 30. prosince 2006 popraven Saddám Husajn, který zemi autokraticky vládl téměř tři desetiletí.

Američané dostáli svým slibům a v roce 2009 stáhli své jednotky z iráckých měst. 31. srpna 2010 pak oficiálně skončila operace Irácká svoboda a ze země zmizela většina spojeneckých vojáků.

Příslib nové éry

V roce 2010 se Irák po téměř devítiměsíčním patu zapsal do té doby nejdelším bezvládím na světě. Po březnových volbách došlo teprve v prosinci k sestavení nové vlády. Ve svých funkcích zůstali prezident Džalál Talabání i premiér Núrí Málikí.

Ve vládě jsou zastoupeny všechny významné frakce včetně Kurdů a křesťanů. Právě to však vede k pochybám, zda jsou jednotlivé politické skupiny schopny spolupráce. Podle odborníků není nová vláda dostatečně silná a stabilní.

V zemi navíc stále přetrvávají násilnosti, třebaže došlo ke stažení spojeneckých vojsk. Mnoho obyvatel se dokonce vyslovilo proti odchodu Američanů. Iráčané podle nich nejsou dosud připraveni převzít kontrolu nad svým státem.

V únoru 2011 zasáhly Irák nepokoje, které se rozlily po většině arabských států. Na rozdíl od ostatních zemí ale Iráčané neusilovali o svržení svého vůdce, nýbrž po letech válek a strádání požadovali zejména lepší státní služby. Jejich protesty přerostly v násilnosti 25. února, když vládní složky zaútočily na davy lidí v několika městech a minimálně čtyři z nich usmrtily.

Ekonomika ropného giganta je dlouhodobě v troskách

Série válek přivedly Irák na mizinu. Podepsaly se na něm prakticky ve všech směrech, zejména v jeho ekonomice zanechaly hlubokou stopu. Země se řadí mezi rozvojové státy, třebaže mu značný příliv peněz přináší ropa, jejíž zásoby jsou v Iráku druhé největší na světě. Veškeré tamní hospodářství, které má z větší části pod kontrolou stát, stojí i padá s vývozem černého zlata.

Mnohé tamní podniky byly během konfliktů zničeny, nebo jsou kvůli energetickým nárokům postaveny mimo provoz. Zemědělská produkce tvoří necelou desetinu HDP a nestačí pokrývat spotřebu, ačkoli v zemědělství pracuje více než třetina obyvatel. V tomto směru je proto Irák dlouhodobě závislý na cizí pomoci. Nejvíce zaměstnanců za poslední roky přibylo ve státní sféře, což je částečně způsobeno i vyšší mírou bezpečnosti. Nadále však v Iráku přetrvává vysoká nezaměstnanost, která se podle různých zdrojů pohybuje mezi 15 a 30 procenty.

Česká republika dlouhodobě rozvíjí bilaterální vztahy s Irákem. V minulosti už na jeho území působily některé české firmy, které chtějí v této tradici opět pokračovat. Například brněnský Zetor má v roce 2011 dodat padesátku traktorů.