Íránská islámská republika se rozkládá v jihozápadní Asii na ploše 1,65 miliónu kilometrů čtverečních. Část její severní hranice omývá Kaspické moře, jihozápad zase Perský a Ománský záliv.

Írán je drsná a hornatá země s nejvyšším bodem Damávand, tyčícím se ve výšce 5 671 metrů. Většinu centrální části pokrývá rozsáhlá náhorní plošina obklopená příhraničními horskými pásmy. Nejhornatější je západní část, kde se nachází pohoří Kavkaz, Zagros a Elborz. Východní část je převážně pouštního charakteru. Země celá je poměrně vyprahlá a malé množství řek, které se na jejím území nachází, ústí většinou do bezodtokých jezer nebo vysychají.

Fabrika na výrobu cihel v Íránu

Fabrika na výrobu cihel v Íránu

FOTO: fotobanka Profimedia

Hlavním městem Íránu je od roku 1979 Teherán, který leží v severní části, na úpatí pohoří Elborz. Původně bezvýznamná osada dnes hostí osm miliónů Íránců a jejím poznávacím znakem je silný smogový opar způsobený hustou dopravou a zastaralými fabrikami.

Nelze zapomenout také na Isfahán, symbol islámské architektury, který je naopak považován za jedno z nejkrásnějších měst na Zemi a na jeho území se nachází druhé největší náměstí na světě. Dalšími významnými sídly je Persepolis, jedna z íránských památek UNESCO, Mašhad, Tabríz, Šíráz či Ahváz.

Hory Zagros v Íránu

Hory Zagros v Íránu

FOTO: fotobanka Profimedia

Revoluce nastolila náboženský stát

Írán se rozkládá na území někdejší Perské říše, jednoho z nejmocnějších středověkých státních útvarů. Památky na dávnou éru jsou v něm dodnes patrné, byť byla velká část státu vinou častých ozbrojených konfliktů zničena. Název Írán získala ropná velmoc z Blízkého východu teprve v roce 1935.

Současnou podobu šíitské bašty v historii silně ovlivnily jak náboženské, tak kolonizační spory. V 19. století se tehdejší Persie dostala do rukou Velké Británie a Ruska, které si ve státě rozdělily sféry vlivu. V nepokojích proti cizí nadvládě povstal v první polovině 20. století plukovník Réza Chán, jenž provedl státní převrat a jako Réza Šáh Pahlaví se stal novým vůdcem země.

Písečné duny v Íránu

Písečné duny v Íránu

FOTO: fotobanka Profimedia

V roce 1941 jej na trůně vystřídal syn Muhammad Réza Pahlaví, prozápadní vůdce, jemuž zlomila vaz islámská revoluce v sedmdesátých letech. Tehdy se muslimskému lidu znelíbilo jeho autokratické prosazování světských a liberálních reforem, zatímco země ekonomicky strádala. Veškeré opoziční složky se sjednotily pod šíitským konzervativním duchovním ajatolláhem Rúholláhem Chomejním navrátivším se z exilu a svrhly šáha.

Teokracie, která si hraje na republiku

Chomejní, jehož stín je dosud v Íránu vidět na každém kroku, nastolil teokratický systém vlády a ujal se moci. Prvním prezidentem Íránské islámské republiky se stal na krátkou dobu Abú al-Hasan Baní Sadr. Moc prezidenta je však v Íránu omezena doživotně voleným nejvyšším šíitským duchovním a znalcem islámského práva ajatolláhem. Ten také de facto rozhoduje o tom, kdo se stane prezidentem.

Nejvyšší politickou arbitrážní instancí je dvanáctičlenná Rada dohlížitelů, jejíž jednu polovinu dosazuje sám Nejvyšší vůdce a druhou šéf justice jmenovaný rovněž ajatolláhem. Rada dohlíží nad prací exekutivy a potvrzuje parlamentem přijaté zákony. 290členný legislativní orgán volený lidem tak má spíše formální funkci.

Brána všech národů v Íránu

Brána všech národů v Íránu

FOTO: fotobanka Profimedia

Svržení monarchie a zavedení éry duchovních vládců znamenalo především utužení íránských zákonů, které vyplývají z islámského práva šaría. Například ženy od té doby musí na veřejnosti chodit zahalené šátkem a volným svrchním oděvem. Rovněž došlo k zostření vztahů s domnělými nepřáteli islámu, reprezentovanými zejména západním světem. Vztahy mezi Íránem a USA definitivně vychladly v listopadu 1979, kdy se skupina studentů zmocnila americké ambasády v Teheránu a držela ji déle než jeden rok.

Během let 1980-1988 bojoval Írán v krvavé a nerozhodné válce s Irákem, která se nakonec přenesla do Perského zálivu a vedla ke střetu mezi americkým námořnictvem a íránskými ozbrojenými silami v letech 1987-1988.

Příslib nové éry utnul konzervativní Ahmadínežád

Po smrti Chomejního v roce 1989 nastoupil na jeho místo Alí Chameneí, žák bývalého ajatolláha a de facto jeho loutka v prezidentském úřadě, který předtím po dvě volební období zastával.

V roce 1997 byl zvolen prezidentem Mohammad Chátámí, umírněnec, jenž razil reformní snahy a sbližování se Západem. Pro své liberální postoje našel oblibu zejména u mladých do 30 let, kteří tvoří nejpočetnější věkovou skupinu v zemi. Jenže jeho snahy se vymykaly názorům konzervativního Chameneího, a tak nakonec z větší části svým slibům nedostál. V roce 2003 opět začali sílit konzervativci, což potvrdily prezidentské volby o dva roky později, v nichž byl zvolen ultrakonzervativní starosta Teheránu Mahmúd Ahmadínežád.

Íránské ženy ručně malují porcelán

Íránské ženy ručně malují porcelán

FOTO: fotobanka Profimedia

Nový prezident se stal brzy známou tváří Íránu zejména pro svůj vzdorovitý postoj v otázce jaderných zbraní a nepřátelský vztah k Izraeli. Šokoval svět popíráním holokaustu a tvrzením, že Izrael by měl být vymazán z mapy. Írán se díky němu znovu dostal na černou listinu západních zemí a OSN na něj opakovaně uvalila sankce kvůli jaderným programům.

Ahmadínežád znovu pobouřil svět v roce 2009, kdy dosáhl svého znovuzvolení. Podle mnohých byly volby zmanipulované, což nevadilo Nejvyššímu vůdci, který jejich platnost posvětil. Mohutné nepokoje, jež následovaly, potlačila vládnoucí garnitura pomocí brutálních zásahů armády. Účastníci krvavých protestů byli mučeni, zatýkáni a popravováni. Přesto si Ahmadínežád své postavení udržel. Avšak další nepokoje, které se na počátku roku 2011 prohnaly muslimskými zeměmi, daly vládě vědět, že opozice a nesouhlas v Íránu nadále existuje.

Neuspokojivá ekonomika ropné velmoci

Íránskou ekonomiku celá desetiletí táhne k zemi neefektivní státní dohled, který navíc podkopává vysoká míra korupce a inflace. Tamní hospodářství stojí i padá s ropou a zemním plynem, jejichž ložiska v Íránu patří k pěti největším na světě. Výnosy z průmyslových oblastí, tvořených především petrochemií, činí 46 procent HDP, zatímco služby pouze 43 procenta. Zemědělství se na hrubém domácím produktu podílí 11 procenty a zaměstnává čtvrtinu práceschopného obyvatelstva. Privátní sektor se omezuje jen na malé dílny, farmy a služby.

Slavné náměstí v Tehránu

Slavné náměstí v Tehránu

FOTO: fotobanka Profimedia

V Íránu celkem žije kolem 26 miliónů práceschopného obyvatelstva, tedy přibližně jedna třetina. S nezaměstnaností se potýká kolem patnácti procent Íránců. Necelá jedna pětina žije pod hranicí chudoby.

Muslimská země je národnostně silně různorodá

Podle počtu obyvatel se mnohonárodnostní Írán pohybuje do dvacátého místa ve světovém žebříčku. Poslední údaje hovoří o bezmála 77 miliónech lidí žijících v někdejší Persii. Ti se dělí do tří základních etnických kategorií: íránsko-indoevropské, turkické a semitské.

Polovinu všech obyvatel tvoří Peršané, na území státu ale žijí také Kurdové, Ázerbajdžánci, Arabové, Židé a velké množství menšinových národů, jako jsou Gilánci, Lúrové, Balúčové, Asyřané a další. V Íránu se také zdržuje po Pákistánu nejvíce oficiálně registrovaných uprchlíků, kteří pocházejí většinou z Afghánistánu nebo Iráku.

Nejrozšířenějším jazykem v Íránu je perština, kterou včetně dialektů hovoří přibližně dvě třetiny lidí a pasivně jej ovládá většina obyvatel. V perštině také probíhá základní školní výuka. Cizí jazyky se mezi Íránci velké oblibě netěší, pokud ano, převládá angličtina.

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád

FOTO: Raheb Homavandi, Reuters

Rozložení obyvatelstva je značně nerovnoměrné, ovlivněné ve značné míře nehostinnou krajinou. Nejvíce lidí žije v severní a severozápadní části země, zejména v provincii Teherán. Ve městech se sdružují téměř tři čtvrtiny všech obyvatel.

Kromě dvou procent, jež jsou tvořeny původními zaroastrijci, křesťany a židy, vyznává zbytek obyvatelstva islám. 91 procent muslimů patří k šíitské větvi, sunnitská odnož převládá zejména mezi kurdskou a balúčskou populací.