Geografie

Izrael se nachází na Arabském poloostrově na východním pobřeží Středozemního moře, na jihu se ale dotýká i v Akabském zálivu Rudého moře. Zaujímá rozlohu 20 770 km², s anektovanými Golanskými výšinami a Východním Jeruzalémem pak 22 145 km² a s oblastí západního břehu Jordánu, který je pod palestinskou samosprávou, činí rozloha 28 023 km². Hlavním městem je Jeruzalém, v roce 1980 Izrael anektoval jeho výhodní část a vyhlásil ji nedělitelným, řada zemí však nadále považuje za hlavní město Tel Aviv, i když západní část Jeruzaléma ovládal Izrael vždy.

Pohřební jeskyně v Galileji

Pohřební jeskyně v Galileji

FOTO: fotobanka Profimedia

Na severu sousedí s Libanonem, na východě s Jordánskem, kterážto hranice je de facto nyní delší, než bývala, protože západní břeh Jordánu je od roku 1967 okupovaný. Na jihozápadě sousedí s Egyptem a dotýká se také úzkého pásma Gazy, které je již pod palestinskou správou.

I přes malou rozlohu je geograficky velmi pestrý, na jihu do něj zasahuje poušť Negev, na severu horská pásma Galileje, Karmelu a Golan. Východně od Centrální vysočiny se nachází údolí řeky Jordán, které je částí Velké příkopové propadliny táhnoucí se od Libanonu po Mozambik. Jordán, který pramení na hoře Hermon, teče přes Galilejské jezero do Mrtvého moře, které je nejníže položeným místem na Zemi, nachází se 408 metrů pod hladinou moře. Nejvyšší horou na původním území Izraele je 1280 metrů vysoký Har Heron v Horní Galileji. Na okupovaných Golanských výšinách se pak nachází 2224 vysoká hora Micpe Šlagim. Hermon s 2814 metry je ještě vyšší, ale jeho vrchol ovládají Syřané. Jižní svah hory do výše přes 2250 metrů ovládají Izraelci.

Na většině území s výjimkou horských oblastí a pouště Negev panuje středomořské klima s deštivými zimami a dlouhým teplým létem.

Jeruzalém

Jeruzalém

FOTO: fotobanka Profimedia

V Izraeli žije podle údajů z roku 2009 7 459 900 obyvatel včetně Izraelců žijících v židovských osadách na okupovaném území západního břehu Jordánu. Území je tedy hustě zalidněno. Většinu obyvatel – 77 procent – tvoří Židé, Arabů je 18,5 procenta, 4,5% připadá na ostatní včetně Samaritánů a Drúzů. V židovské populaci je 68% narozených v Izraeli, zbytek tvoří přistěhovalci.

Judaismus vyznává 77 procent obyvatel, islám 16 procent, dvě procenta křesťanství, 1,6 procenta jsou drúzové. Zbytek je bez vyznání.

Izrael je parlamentní demokracie v čele s prezidentem. Vláda vedená premiérem se odpovídá 120 poslancům Knessetu.

Historie

První lidé se na území dnešního Izraele objevili v paleolitu. V neolitu si tam už budovali prvá sídla, nejstarší se objevilo před osmi tisíci lety na místě Jericha. Do desátého století před naším letopočtem vznikaly na území městské státy. Izraelské království existovalo od roku 931 před naším letopočtem až do roku 722 před naším letopočtem.

Skalní dóm - Chrámová hora v Jeruzalému

Skalní dóm - Chrámová hora v Jeruzalému

FOTO: fotobanka Profimedia

Židy a křesťany je oblast považována za svatou nebo zaslíbenou zemi. Protože přes
ni vedly důležité obchodní stezky, často se dostávala do područí mocnějších států, postupně ji ovládali Asyřané, Babylón, Řekové, Řím, Sasánovci i Byzanc. Od 7. století je oblast pod islámskou nadvládou, i když se Jeruzalém pokusili vymanit křižáci. V roce 1260 byla připojena k mamlúckému sultanátu a roku 1516 se stala součástí Osmanské říše.

V oblasti po celu dobu byli Židé, mnozí však žijí v diaspoře. Hodně jich bylo vyhnáno po neúspěšném povstání Bar Kochby v letech 132 až 135. Císař Hadrián jim zakázal vyznávat jejich víru a vlastnit tóru. Nesměli též do města Aelina Capitolina, které postavil na místě Jeruzaléma.

Tel Aviv při západu slunce

Tel Aviv při západu slunce

FOTO: fotobanka Profimedia

Židé žijící mimo Palestinu usilovali o návrat a tato touha byla vyjádřena v Tanachu a je významným motivem židovských modlitebních knih. Touha vzrostla, když ve XII. století začala perzekuce Židů křesťany v Evropě. Ze Španělska byli Židé vyhnáni v roce 1492 a mnozí se vrátili do Svaté země. Pronásledování ale pokračovalo, v Evropě museli mnozí Židé žít v ghettech a často se stávali oběťmi pogromů.

Sionismus

Idea návratu do Svaté země vyvrcholila v myšlence sionismu, kterou vídeňský novinář Theodor Herzl zformuloval v knize Židovský stát. Navrhl, aby se Židé vrátili do Palestiny a tam založili vlastní stát, který si budou sami spravovat. První vlna židovských přistěhovalců přišla do Palestiny už v roce 1882 po velkých pogromech. Židé si tam od arabských vlastníků koupili půdu, kterou začali sami obdělávat. Jejich příchod však vyvolal napětí.

Muži slavící Purim

Muži slavící Purim

FOTO: fotobanka Profimedia

Šanci na vznik samostatného státu přinesla první světová válka a s ní spojený rozpad Otomanské říše. Židé ve válce Brity podporovali. Pro vznik budoucí státu Izraele byla důležitá Balfourova deklarace z roku 1917, ve které britská koruna deklarovala podporu ideji založit židovský stát na území Palestiny, která po první světové válce spadala pod správu Velké Británie.

Rostoucí příliv Židů do Palestiny po první světové válce vedl mezi válkami ke střetům s původními arabskými obyvateli. Vyvrcholili před druhou světovou válku povstáním. V roce 1937 proto navrhla Británie rozdělit Palestinu na arabský a židovský stát. Arabové se proto začali obracet k německé Třetí říši, protože Hitler byl nepřítelem Židů i Britů.

Vznik státu Izrael

Po druhé světové válce bylo jasné, že se Židé, pro které nacisté připravili konečné řešení v podobě genocidy, se dočkají svého státu. Britové se po útocích židovských podzemních bojůvek vzdali mandátu nad Palestinou a OSN 28. listopadu 1947 přijala návrh na rozdělení palestinské oblasti na židovský a arabský stát, který Židé akceptovali, Arabové byli proti, chtěli společný stát s Židy.

Menorrah

Menorrah

FOTO: fotobanka Profimedia

Stát Izrael byl vyhlášen 14. května 1948. Za necelých 24 hodin poté vtrhly armády Ligy arabských států, tedy Egypta, Zajordánska, Sýrie, Libanonu a Iráku, na jeho území. Ve patnáct měsíců dlouhé válce za nezávislost ale dokázali Izraelci invazi odrazit, i když byli špatně vyzbrojeni. Pomohly jim v tom i dodávky letadel z Československa. Území, kde měl vzniknout palestinský stát, si rozdělily Egypt a Jordánsko. Z území nově vzniklého státu Izrael muselo odejít přes 700 000 Arabů, jejichž návrat Palestinci stále požadují.

Suezská krize

Po vzniku Izraele do něj přicházeli Židé z celého světa, takž populace rychle vzrostla z 800 000 na více než dva milióny. Budování Izraele naráželo na bezpečnostní problémy. Dohoda o příměří z roku 1949 byla neustále napadána. Situace se zhoršila, když byl v Egyptě v roce 1954 svržen král Farúk a do čela státu se dostal Násir.

Mapa Izraele

Mapa Izraele

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

V roce 1956 vypukla další válka, když Egypt znárodnil Suezský průplav. Británie a Francie, které vlastnily část akcií průplavu, uzavřely tajnou dohodu s Izraelem, podle níž Izrael 29. října zahájil útok na Egypt na Sinaji a za necelé čtyři dny dosáhl průplavu. Do války se pak na jeho straně zapojily i britské a francouzské síly, ale USA to spolu se SSSR odsoudily a donutily je ke stažení.

Šestidenní válka 

Arabské země se Izraelem opět utkaly v roce 1967 v Šestidenní válce, kterou Izrael zahájil 5. června sám, aby zabránil možnému útoku Egypta, Sýrie a Jordánska. Jeho letadla podletěla radarový deštník a zničila na letištích 400 egyptských strojů. Bleskovými akcemi Izrael dobyl pásmo Gazy i Sinaj. Jordánsko sice dobylo část Západního Jeruzaléma, ale Izrael v odvetném úderu dobyl celé město i se západním břehem Jordánu. Těsně před příměřím Izrael dobyl i Golany.

Za cenu 700 mrtvých ovládl Izrael území o rozloze přes 60 000 kilometrů čtverečných, což je třikrát více, než byla rozloha samotného Izraele. Dostal se do mezinárodní izolace, protože se nestáhl z okupovaných území a neuzavřel mír s protivníky. A vzrostl problém s Palestinci, který se stal vnitrostátní záležitostí, protože Palestinci žili na nově okupovaných územích. Palestinci se navíc uchýlili k teroristickým činům včetně únosů letadel a útoku na izraelskou olympijskou výpravu v Mnichově, kde v roce 1972 zabili 11 sportovců.


Jomkippurská válka a campdavidský mír

Šest let po drtivé porážce v Šestidenní válce se arabské země pokusily o vojenskou odvetu s cílem porazit Izrael a získat zpět ztracená území. Egyptská a syrská vojska za podpory iráckých a jordánských sil zaútočila na svátek Jom Kippur 6. října 1973. Egypt bez problémů překročil Suezský průplav a rychle postupoval Sinají, Syřané podobně rychle pronikli do hloubi Golanských výšin.

Po týdnu přišel izraelský protiútok. Klíčový riskantní plán, kdy překročil Izrael Suezský průliv a odřízl egyptskou armádu na Sinaji . Následoval rychlý postup na Káhiru. Na syrské frontě pak mířil Izrael na Damašek. Příměří bylo uzavřeno 24. října, to byly izraelské tanky sto kilometrů od Káhiry.

Válka znamenala rozpad jednotné arabské fronty. Egypt se pokusil o separátní politické řešení konfliktu. V roce 1978 byly v americkém Camp Davidu dojednány mírové dohody mezi Izraelem a Egyptem, které byly podepsány v Bílém domě 26. března 1979. Egypt získal zpět Sinaj, odkud se Izrael stahoval ve čtyřech etapách do roku 1982.

S Jordánskem podepsal Izrael mírovou smlouvu v roce 1994, se Sýrií však dosud podepsána není

Spory s Palestinci

Regulérní válku od té doby už Izrael nevedl, i když v roce 1978 podnikl tažení do jižního Libanonu, kterým zmítala občanská válka, a v roce 1982 obklíčil Bejrút, aby odtamtud vyhnal palestinské bojovníky. V létě 2006 pak vedl válku s libanonským militantním hnutím Hizballáh, která si vyžádala 1300 obětí.

Jádro střetů se přeneslo na území Izraele, kde v roce 1987 propuklo palestinské povstání, intifáda. Ukončily ho dohody z Osla podepsané v roce 1993. Izrael uznal Organizaci pro osvobození Palestiny a slíbil Palestincům samosprávu. Spory však pokračovaly a v roce 2000 propukla druhá intifáda provázená krvavými sebevražednými útoky. Trvala čtyři roky.

Pokroku se dosáhlo až v roce 2005, kdy se během léta Izrael stáhl z pásma Gazy.
Mírová jednání však nepokračovala, protože v palestinských volbách vyhrálo radikální hnutí Hamás - to se pak násilím zmocnilo i pásma Gazy. Ostřelování Izraele raketami z pásma pak vedlo k dlouhodobé blokádě i k operacím proti pásmu, které vyvrcholily na přelomu let 2008 a 2009 třítýdenní operací Lité olovo. Po leteckých útocích, které židovský stát zahájil 27. prosince, následovala 3. ledna pozemní ofenzíva. Dvaadvacet dnů dlouhé operace si vyžádaly životy 1285 Palestinců.

Ekonomika

Izrael patří k ekonomicky vyspělým státům s vysokým HDP na hlavu a velkou kupní sílou. Jádrem jeho ekonomiky je vyspělý průmysl a moderní technologie, ať už elektronika, informační technologie, nanotechnologie nebo biotechnologie. Velmi rozvinutý je také vojenský a aerokosmický průmysl i farmaceutický průmysl.
Přes malou rozlohu je do značné míry soběstačný i v oblasti zemědělství, i když se musí dovážet pšenice a hovězí.

Značné příjmy přináší zemi i turistický ruch. Mezi nejčastěji navštěvované památky patří Zeď nářků, Skalní dóm, Bazilika Svatého hrobu a mešita Al-Aksá v Jeruzalémě, Betlém, Nazaret, Karmel, Kafarnaum.

Z hlediska cestovního ruchu má Izrael jedinečnou polohu, hotelová střediska se rozkládají jak podél Galicijského jezera, Středozemního, Mrtvého tak i Rudého moře. Pro své léčebné účinky je Mrtvé moře hojně vyhledávané, jeho salinita dosahuje 33,7 %, čímž se řadí mezi nejslanější jezera na světě.