Jan Fischer je podruhé ženatý a má tři děti. Narodil se 2. ledna 1951 v Praze. Oba jeho rodiče byli matematiky a statistiky a v tomto oboru se našel i mladý Fischer, který vystudoval národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické.

V roce 1974 nastoupil do Federálního statistického úřadu, nejprve jako výzkumný pracovník, během let to ovšem dotáhl až na místopředsedu. Během osmdesátých let se dál vzdělával a na VŠE získal titul kandidáta věd v oboru ekonomická statistika.

V období mezi lety 1980 až 1989 byl řadovým členem KSČ, s čímž se podle svých slov „nikdy netajil“, v jeho biografii na stránkách ČSÚ ale tato informace nebyla.

Kariéra v ČSÚ

Po pádu režimu, v němž byly volby procesem spíše formálním, si vzal Fischer ve statistickém úřadě na starost právě zpracovávání výsledků parlamentních i komunálních voleb. Po rozpadu federace v roce 1993 se stal místopředsedou nově vzniklého Českého statistického úřadu (ČSÚ), řídil jeho styky s Eurostatem. V roce 2001 krátce pracoval také v misi Mezinárodního měnového fondu ve Východním Timoru.

Předseda Českého statistického úřadu Jan Fischer

Jan Fischer ještě coby předseda Českého statistického úřadu

FOTO: Martin Štěrba, ČTK

Adeptem na předsedu ČSÚ byl už v roce 1999, kdy odešel z čela úřadu jeho dosavadní šéf Edvard Outrata. Vláda Miloše Zemana ale tehdy místo Fischera, který byl Outratovým 1. náměstkem, jmenovala Marii Bohatou z Národohospodářského ústavu Akademie věd. Bohatá Fischera v září 2000 odvolala. Vyčetla mu nedostatky v manažerské práci a při přípravě sčítání lidu, které se konalo v roce 2001, spekulovalo se však o tom, že šlo o odlišné názory na způsob řízení ústřední statistické instituce. Bohatá nakonec rezignovala kvůli čtyřicetimiliardové chybě ČSÚ, načež vláda určila šéfem úřadu právě Fischera.

Předsedou ČSÚ Fischera jmenoval prezident Václav Klaus 24. dubna 2003. Jeho působení na úřadě nepoznamenaly žádné skandály, kromě výtky Nejvyššího kontrolního úřadu, která směřovala ke 46 miliónům, jež úřad vydal na úklid a ostrahu bez výběrového řízení.

A předsedou vlády se stává.....

Že existuje nějaký Jan Fischer, připomněli české veřejnosti politici na jaře 2009. Po pádu vlády Mirka Topolánka, které vyslovila Sněmovna nedůvěru, bylo potřeba najít člověka, který by v čele vlády složené z nestranických odborníků dovedl zemi do předčasných voleb, které se měly konat na podzim.

Se jménem Jana Fischera přišel Topolánek prý na návrh jednoho z kolegů z odcházející koalice. „Nebyl to můj nápad, ale já jsem ho okamžitě adoptoval, přivlastnil si ho, protože to trochu byla moje slepota. Opravdu, Jan Fischer na schůzích vlády tři roky sedí jako předseda Českého statistického úřadu. Účastní se normálně rozpravy, pokud je potřeba. Zná celou agendu vlády. Působí v řadě evropských i světových institucí, tedy nemá problém pohybovat se v tomto prostředí,“ řekl k tomu Topolánek.

Video

Klaus jmenoval nového premiéra Fischera

Na Fischerovi jako šéfovi prozatímního kabinetu se nakonec shodli zástupci ODS, ČSSD a Strany zelených. V dubnu 2009 jej pak prezident Václav Klaus jmenoval premiérem. Následující měsíc tak měla země dva premiéry, a to až do 8. května, kdy Topolánkova vláda reálně skončila, a prezident jmenoval Fischerův kabinet složený z nestranických expertů nominovaných za jednotlivé strany.

Nedobrovolně prodloužené angažmá

Fischerova vláda měla původně dovést zemi k předčasným volbám, které byly naplánovány na podzim 2009. Z toho také vyplývala její pracovní náplň, která spočívala v udržování ministerstev a dalších úřadů v chodu, a to bez snahy o realizaci nějakého politického programu. Mandát kabinetu vyšel z dohody ODS, ČSSD a SZ, nikoliv z voleb, vláda se proto od začátku vzdala ambicí otevírat politicky sporná témata nebo činit zásadní politická rozhodnutí.

Premiér Jan Fischer na jednání Sněmovny

Premiér Jan Fischer na jednání Sněmovny

FOTO: Petr Horník, Právo

Fischer sám vždy prohlašoval, že po předčasných volbách a nástupu politické vlády, se hodlá vrátit do čela ČSÚ. Vývoj následujících událostí ale ukázal, že to bude trvat déle, než se původně domníval.

Ústavní soud totiž na konci října rozhodl, že Sněmovna si v cestě za předčasnými volbami zkrátila své funkční období protiústavním způsobem, a konání voleb tak de facto zrušil.

Politici se po několika dnech horečných jednání dohodli na urychlené změně Ústavy, která by umožnila vypsání předčasných voleb v nejbližším možném termínu, tak aby nová vláda stihla sestavit rozpočet pro rok 2010. Tuto dohodu ale vzápětí poslal ke dnu předseda ČSSD Jiří Paroubek, když oznámil, že ji jeho strana nepodpoří a že překlenovací kabinet že má vládnout až do řádných voleb na jaře 2010.

Pro Fischera to znamenalo nedobrovolné setrvání v úřadu o další měsíce déle, a navíc zodpovědnost za sestavení rozpočtu, který měl kvůli globální hospodářské krizi vykázat rekordní schodek. Při hlasování o rozpočtu na konci září Sněmovně řekl, že pokud jej poslanci odmítnou, přijme to jako signál, že vláda nemá podporu. Jako by politikům skrytě vzkazoval: taky se vám na to můžu vykašlat.

Sněmovna v prvním čtení rozpočet s deficitem kolem 160 miliard schválila a podpořila také související „Janotův balíček“, tedy soubor úsporných opatření pojmenovaný po tehdejšímu ministru financí Eduardu Janotovi, který měl zabránit dalšímu nárůstu schodku veřejných financí.

Kandidát na prezidenta

Český národ si nestranického premiéra zamiloval. V říjnu 2009 se umístil na prvním místě v průzkumu důvěry v ústavní činitele, kdy podle STEM získal 79 procent a strčil do kapsy i dlouholetého přeborníka v této disciplíně, prezidenta Václava Klause, jenž dosáhl pouze na 61 procent. Potvrdilo se tak, že úřednický kabinet se těší vyšší důvěře než politický.

Takováto podpora nakonec povzbudila Fischera k tomu, aby se před historicky první přímou volbou prezidenta zapsal v roce 2012 mezi kandidáty a opustil pozici viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), kde se mezitím usídlil. V předvolebních průzkumech po několik měsíců nenalezl mezi ostatními uchazeči o Hrad přemožitele.

Jan Fischer patřil podle průzkumů k favoritům. Nakonec neuspěl

Jan Fischer patřil podle průzkumů k favoritům. Nakonec neuspěl

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Navzdory průzkumům se ale Jan Fischer zařadil v prvním kole k hlavním poraženým. Podle politologů jeho kampaň v posledních měsících před volbou nepřinesla nic nového a těsně před hlasováním působil v debatách nejistě a pasivně. Voliči ho ocenili 16,35 procenta hlasů. Někdejší premiér úřednické vlády skončil na třetím místě za Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem.

Zpátky do vlády

Po neúspěchu v prezidentských volbách skončil Fischer s několikamiliónovými dluhy za volební kampaň. Navíc neměl ani jisté zaměstnání, neboť kvůli volbám opustil místo viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Když v červnu roku 2013 padla vláda Petra Nečase a prezident Miloš Zeman jmenoval Jiřího Rusnoka předsedou úřednického kabinetu, začalo se o Fischerovi spekulovat jako o možnému ministru financí této vlády. Nakonec v červenci toto místo skutečně přijal. Rusnok si jej dokonce vybral za vicepremiéra.

www.jan-fischer.cz