Jiří Paroubek na české politické nebe vylétl v roce 2006. Z téměř neznámého pražského politika se stal v roce 2005 ministr a několik měsíců nato premiér a předseda sociální demokracie.

Předtím ho téměř nikdo neznal. Vyletěl v popularitě vysoko právě pro svou vehemenci a odhodlání. Během několika let ale začaly pozitivní emoce vůči jeho osobě chladnout. Jedni tvrdí, že sociální demokracie bez Paroubka nevyhrávala volby, jiní tvrdí, že bez Paroubka by získala mnohem více voličů.

Až do sněmovních voleb v roce 2010 byl jednou z nejvýraznějších osobností české politiky, pak opět zapadl. Znovu o sobě dal vědět v polovině roku 2011, kdy se rozhodl vystoupit z ČSSD a založit novou politickou stranu.

Jiří Paroubek

Jiří Paroubek

Jiří Paroubek se narodil 21. srpna 1952 v Olomouci. Prvních šest let života vyrůstal v tomto moravském městě u prarodičů. Když mu bylo šest let, přestěhoval se za rodiči do Prahy. Jeho otec pracoval v podniku Avia Letňany, matka byla aranžérkou květin.

Paroubek vystudoval gymnázium Jana Nerudy v Praze, kde na tu dobu panovalo relativně liberální prostředí. Jako dítě měl rád sport, především fotbal.

Po gymnáziu Paroubek vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Promoval v roce 1976.

Paroubek po studiích pracoval ve státním podniku Restaurace a jídelny (RaJ) v různých manažerských pozicích, nejvyšší funkce v podniku dosáhl jako ekonomický náměstek. Z podniku odešel v roce 1990. Firma byla zlikvidována.

V době, kdy pracoval s Restauracích a jídelnách byl veden u StB jako kandidát tajné spolupráce. Žádnou spolupráci ale nikdy nepodepsal.

Paroubek se po roce 1990 vrhl na podnikání, v letech 1991-1998 měl několik poradenských firem, které se specializovala na drobné a střední podnikání. Současně v letech 1995-1998 působil jako člen představenstva Kongresového centra Praha. Do instituce se vrátil v letech 2003-2004 jako předseda dozorčí rady.

Působil také v dozorčích radách Dopravního podniku Hlavního města Prahy, První městské banky.

Sám Paroubek ve svém životopise svůj život v letech 1976 -1990 shrnuje do jediné věty: působení ve vrcholových manažerských funkcích.

Život Jiřího Paroubka v datech
1952 narozen v Olomouci
1970vstupuje do Československé strany socialistické
1976ukončuje vysokoškolské vzdělání na Vysoké škole ekonomické v Praze
1989 vstupuje do československé sociální demokracie
2004 stává se ministrem pro místní rozvoj
2005 stává se premiérem
2006zvolen předsedou ČSSD
2008rozvod s manželkou Zuzanou a sňatek s Petrou Kováčovou
2011odchod z ČSSD  a založení NS-LEV21

Politická kariéra

Paroubek vstoupil do politiky ve svých 18 letech, stal se členem Československé strany socialistické. Získal v ní výrazné zkušenosti s politikou, vystoupil z ní v roce 1986.

V roce 1989 se stal členem Československé sociální demokracie a na ustavovacím sjezdu v roce 1990 byl zvolen ústředním tajemníkem strany. Byl blízkým spolupracovníkem tehdejšího šéfa strany Jiřího Horáka. Strana pod jeho vedením ale ve volbách v roce 1992 propadla. Došlo na novou volbu předsedy. Paroubek sám kandidoval. Proti druhému kandidátu - Miloši Zemanovi - ale propadl hned v prvním kole.

Až do roku 1996 byl členem ústředního výkonného výboru strany. V této funkci opět působil od roku 2001.

Současně působil i v pražské organizaci ČSSD. V letech 1993-1995 byl v regionálním výkonném výboru, v letech 2001-2003 byl místopředsedou pražské organizace.

Po rezignaci Stanislava Grosse byl Paroubek 13. května 2006 zvolen předsedou strany, v té době už byl několik měsíců premiérem. Strana jeho volbu potvrdila opět v letech 2007 i 2009. Vždy byl jediným kandidátem na předsedu a bojoval pouze s čísly - v tomto případě počtem hlasů, které mu spolustraníci dají. V roce 2005 ho volila drtivá většina 92 procent delegátů. V roce 2007 zájem poněkud opadl a Paroubek se neskrýval, že podpora pouhých 60 procent delegátů ho zklamala. V roce 2009 ho volilo 74 procent delegátů. Přesto byla tato volba nejemotivnější.

Proti působení Paroubka ve straně vždy existovali odpůrci, většinou z řad příznivců bývalého šéfa strany Miloše Zemana, se kterým se Paroubek rozhádal. Paroubkovi vytýkali, že stranu řídí příliš autoritativně.

Jeho spory s Milošem Zemanem, který stranu na začátku 90. let přivedl k životu, mu udělaly ještě více odpůrců. Zeman po rozporech s Paroubkem kvůli kauze Altner stranu opustil. (*)

V roce 2009 sepsali Paroubkovi odpůrci tzv. Vyšehradskou výzvu, ohradili se v ní proti přílišné orientaci strany na marketing, podbízení se médiím a opouštění idejí. Částečným impulsem bylo zařazení herečky Kateřiny Brožové (**) a hokejisty Jiřího Šlégra na teplickou kandidátku a také zařazení šéfky demokratické strany zelených Olgy Zubové na kandidátkou pražskou. Zubová pomáhala ČSSD svrhnout vládu a její strana neměla dostatečné preference pro vstup do Sněmovny. Zařazením těchto lidí byli odsunuti dlouholetí straníci na méně volitelná místa.

Výzva se nesetkala s velkým ohlasem.

Konec velkých ambicí

Jiří Paroubek vstupoval do volební kampaně před sněmovními volbami v roce 2010 jako velký favorit. Sliboval sice snižování deficitů, ale současně si neodpustil populistické sliby jako mimořádné dávky důchodů, či chtěl znovu proplácet tři dny nemocenské, ačkoliv ekonomové varovali, že na podobná gesta nemá země peníze.

Konkurenčním ODS a TOP 09 se nakonec povedlo, především díky krizové situaci v Řecku, udělat z rozpočtových schodků velké předvolební téma. Paroubek se sice pár dní před volbami stáhl, protože vycítil silné averze lidí vůči své osobě, příliš to ale nepomohlo.

Roli hrálo i nezvyklé gesto několikadenního bojkotu části médií. Paroubek tvrdil, že jej poškozují a přestal s nimi mluvit. Tvrdil, že znovu začne až po volbách. Pak ale své předsevzetí zrušil a s deníky mluvit zase začal.

Paroubek volby prohrál. V procentuálním zisku byl sice vítězem, zisk 22 procent byl ale hluboko za očekáváním, navíc si svým vystupováním jeho strana zavřela dveře pro jednání s ostatními stranami. Pravicové a středové strany získaly v rozhodování lidí většinu, což Paroubek ještě o volebním víkendu uznal a ohlásil, že odchází z čela strany. Zůstal pouze poslancem ČSSD a vůči jejímu vedení vystupoval kriticky.

Po nepovedených volbách se Paroubek stáhl do ústraní. V polovině roku 2011 se začaly objevovat spekulace o jeho možném odchodu z ČSSD. I přes naléhání šéfa sociálních demokratů Bohuslava Sobotky, aby ve straně zůstal, Paroubek v říjnu 2011 oznámil společně s Jiřím Šlégrem odchod z ČSSD. Následně se rozhodl založit novou stranu - Národní socialisté - levice 21. století. V listopadu byl zvolen jejím předsedou.

Strana ale po svém vzniku žádnou pozornost obyvatel nezískala a výrazněji nezabodovala ani v žádných pozdějších volebních kláních. Rozpuštěním Sněmovny v srpnu 2013 ztratil poslanecký mandát a není pravděpodobné, že by jej v předčasných volbách znovu získal.

Kariéra ve vládě

Paroubek vešel do širšího povědomí veřejnosti až v roce 2004, kdy si ho Stanislav Gross vybral ve své nové vládě na post ministra pro místní rozvoj. Ministrem se stal 4. 8. 2004.

Paroubkova kariéra poté rychle vyletěla nahoru. Z téměř neznámého muže se po osmi měsících stal 25.4.2005 premiérem. Stalo se tak poté, co své aféry neustál Stanislav Gross, podal demisi a Jiří Paroubek převzal vedení kabinetu koaličních ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, v němž do té doby působil. Vládu dovedl k volbám v červnu 2006.

Jiří Paroubek s prezidentem Václavem Klausem a členy své vlády jmenované v dubnu 2005.

Jiří Paroubek s prezidentem Václavem Klausem a členy své vlády jmenované v dubnu 2005.

FOTO: Archiv Právo

Volby jeho strana těsně prohrála s ODS, Paroubek v den oznámení výsledků vystoupil s emotivním projevem, kdy události přirovnal k událostem roku 1948, kdy se moci chopili komunisté. Vyprovokovalo ho k němu zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy (***) těsně před volbami. Za šokující projev se později omluvil.

Strana po těchto volbách vstoupila do opozice a několikrát se pokoušela svrhnout vládu Mirka Topolánka, hlavního Paroubkova politického odpůrce. Povedlo se to v květnu 2009, v době, kdy Česká republika byla předsednickou zemí EU. Tento krok byl velmi kritizován a Paroubek si tím přechodně vysloužil i pokles preferencí jeho strany.

Právě čísla volebních preferencí, byla pro Paroubka, když stál v čele strany, velmi důležitá. Nechával si zpracovat všechna čísla a neváhal kritizovat agentury kvůli výsledkům průzkumů, které se mu nelíbily. Nechal ve straně zaměstnat oddělení lidí, kteří neustále monitorovali média a ohrazovali se za něj proti negativním informacím, které se objevily

Paroubek několikrát paradoxně tímto způsobem na negativní či nezajímavou zprávu spíše upozornil. Ohradil se proti informacím, o nichž vědělo jen velmi málo lidí a tím na ně ještě více upozornil. Například informoval o tom, že zřejmě vyhraje anticenu Papaláš roku a že ji nepřevezme. O anketě do té doby nikdo nevěděl.

Kariéra na pražském magistrátu

Než Jiří Paroubek vstoupil do velké politiky působil na pražském magistrátu. Od roku 1990 byl zastupitelem. V roce 1998 se stal náměstkem primátora Hlavního města Prahy pro oblast finanční politiky. Z dob jeho působení pocházejí některé aféry. právě Paroubek je například spojován se zdržením nákupu valut, kvůli němuž město přišlo o 140 miliónů korun. Z dob jeho působení pochází i nejasná investice do stavby skleníku Fata Morgana. Schváleno na stavbu bylo 20 miliónů korun, skleník ale nakonec spolkl o jeden řád více - 200 miliónů korun.

Právě z dob působení na magistrátu má Paroubek dobré vztahy s některými pražskými politiky ODS. Od roku 1998 fungovala na magistrátu velká koalice těchto dvou stran. Z magistrátních funkcí Paroubek odešel poté, co začal působit ve vládě.

Rodinný život

Paroubek se během vysokoškolských studií seznámil se Zuzanou Zajíčkovou, stala se jeho první ženou a po jeho boku vydržela 28 let. Mají spolu syna Jiřího (r.n. 1984). Paroubek má jednu vnučku Viktorii (r.n. 2007), která však žije se svou matkou Kristýnou Kumorovou. Jiří Paroubek ml. s dcerou a její matkou nežije.

Jiří Paroubek s první ženou Zuzanou

Jiří Paroubek s první ženou Zuzanou

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Paroubkova první žena Zuzana, překladatelka a učitelka francouzštiny na veřejnosti příliš často nevystupovala, po boku svého o pět let staršího muže se na veřejnosti objevovala při oficiálních příležitostech jen vzácně.

V polovině roku 2007 vyšel najevo jeho vztah s tlumočnicí Petrou Kováčovou (r.n. 1973). K nevěře se ženě přiznal a v září 2007 se se Zuzanou Paroubkovou rozvedl. O dva měsíce později si vzal Kováčovou. V říjnu 2009 se jim narodila dcera Margarita.

Jiří Paroubek se druhou ženou Petrou

Jiří Paroubek se svou druhou ženou Petrou

FOTO: Petr Horník, Právo

Jak charakterizuje sám sebe na Facebooku

Aktivity: Předseda ČSSD, poslanec PSP ČR, předseda Společnosti Willyho Brandta a Bruna Kreiskeho, vydavatel a předseda redakční rady časopisu TREND
Zájmy: Divadlo, sportovní zápasy, četba, práce na zahradě
Oblíbená hudba: Vážná hudba (Wolfgang Amadeus Mozart)
Oblíbené filmy: S historickou tématikou
Oblíbené knihy: Poslední rytíř dánský; spisovatelé: Erich Maria Remarque, Lion Feuchtwanger, Bohumil Hrabal
Oblíbené citáty: „Nenarodili jsme se sami pro sebe, ale proto, abychom sloužili své vlasti.“ (francouzský král Jindřich IV.)
O mně: Rád bych dosáhl toho, aby lidé cítili, že jsem tu pro ně…
Oficiální stránky: www.paroubek.cz, www.cssd.cz
Profil na Facebooku: http://cs-cz.facebook.com/profil.paroubek

Poznámky:

* Advokát Zdeněk Altner vyhrál pro ČSSD spor o Lidový dům v pražské Hybernské ulici se státem v roce 2000. Strana mu ale nezaplatila. Smlouvu s Altnerem uzavíral Zeman, tvořil ji ale tehdejší šéf stranických financí Ivo Svoboda.

Podle smlouvy neměl Altner v případě neúspěchu dostat nic, v případě úspěchu deset procent vysouzeného majetku. Altner spor vyhrál ale strana jeho honorář neřešila. Honorář se podle advokáta vyšplhal kvůli úrokům z prodlení a pokutám za prodlením do astronomické výše 20 miliard.

** Brožová se kandidatury ještě před zahájením předvolební kampaně vzdala, zdůvodnila to tím, že neočekávala, že na ni bude tak velký tlak.

*** Kubiceho zpráva unikla na veřejnost poté, co s ní někdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice seznámil členy bezpečnostního výboru Sněmovny. Mimo jiné se v ní mluvilo o napojení vrcholných politiků (i z Paroubkovy vlády) na organizovaný zločin. Zpráva byla souhrnem odposlechů a poznatků od policejních informátorů. Podle Paroubka bylo její zveřejnění účelové, aby poškodila jeho stranu před volbami.