Součástí univerzity je sedmnáct fakult, z nichž dvě sídlí v Hradci Králové a jedna v Plzni. Zbytek se nachází v Praze, kde byla univerzita roku 1348 založena. Náleží k ní také tři vysokoškolské ústavy, několik účelových zařízení a řada pracovišť pro vzdělávací, vědeckou a výzkumnou činnost. Univerzita zaměstnává kolem sedmi tisíc lidí a eviduje na 50 tisíc studentů.

Velký důraz klade univerzita na mezinárodní spolupráci s ostatními prestižními institucemi. Na její půdě studují i vyučují cizinci. V současnosti se jedná přibližně o šest tisíc studentů ze zahraničí.

Nejvyšším představitelem Karlovy univerzity je rektor, který má k ruce kolegium složené z prorektorů, kvestora a kanceláře. V čele jednotlivých fakult stojí děkani. Nejvyšším samosprávným orgánem je Akademický senát, dalšími orgány jsou Vědecká rada a Správní rada.

Historie

Ústav založil český a římský král Karel IV. podle vzoru univerzit v Bologni a Paříži. Zapsala se tak mezi nejstarší vzdělávací instituty v Evropě. Původně měla pouze čtyři fakulty: právnickou, medicínskou, teologickou a svobodných umění.

Univerzita si v krátkém čase získala mezinárodní věhlas. Na její půdě v hojné míře učili i studovali cizinci. Teprve Kutnohorský dekret vydaný v roce 1409 způsobil posílení vlivu Čechů a v jeho důsledku také protestní odchod cizinců.

Za doby husitů se univerzita zredukovala na pouhou jednu fakultu svobodných umění a do původního stavu se vrátila teprve v 17. století, kdy byla pod názvem Karlo-Ferdinandova univerzita spojena s jezuitskou univerzitou v Klementinu. V roce 1882 došlo pod tlakem nacionalistických nálad k rozdělení na českou a německou část. Dnešní podobu i jméno získal ústav vznikem Československa v roce 1918.

Během let se na univerzitě vystřídalo mnoho významných osobností od Jana Husa až po Alberta Einsteina.