Libye je jednou z pětice afrických zemí, které se rozkládají při pobřeží Středozemního moře. Skládá se ze tří území: Tripolska na severozápadě, Kyrenaiky na východě a Fazzānu na jihu.

Typické trhy ve městě Tripolis v Libyi

Typické trhy ve městě Tripolis v Libyi

FOTO: fotobanka Profimedia

Stát sdílí otevřené hranice s Tuniskem a Egyptem, avšak hranice s Alžírskem, Čadem, Súdánem a Nigerem smí překročit pouze Libyjci. Hlavním městem je miliónový Tripolis, mezi další významná sídla patří Benghází, Misurata a Homs.

V Libyi, která je členem OSN, OPEC a Ligy arabských států, žije vzhledem k celkové rozloze poměrně malé množství lidí. Přibližně 6,5 miliónu všech obyvatel ve výsledku znamená, že na jeden čtvereční kilometr připadají v průměru jen tři lidé. Ve skutečnosti navíc naprostá většina z nich žije v přímořských oblastech, a to zejména v Tripolisu a Benghází.

Italské náměstí ve městě Benghází v Libyi

Italské náměstí ve městě Benghází v Libyi

FOTO: fotobanka Profimedia

Arabové a Berbeři tvoří 97 procent celkové populace, zbytek připadá na nomádské kmeny Tebouů a Tuaregů, Řeky, Malťany, Italy, Pákistánce, Turky a Indy. Statistika z roku 2006 evidovala kolem 350 tisíc cizinců, nestabilita administrativních opatření však tímto číslem velmi často hýbala. Před válkou v roce 2011 v zemi žilo podle odhadů kolem miliónu cizinců.

Prakticky všichni Libyjci jsou sunnitští muslimové. V zemi je jediným jazykem povoleným při administrativním styku arabština, což platí i při komunikaci s většinou tamních obyvatel. Někteří se však dorozumí i anglicky nebo italsky. Jinak žije v zemi kolem 20 procent negramotných obyvatel.

Nové budovy v Tripolisu

Nové budovy v Tripolisu

FOTO: fotobanka Profimedia

I před protivládním povstáním a válce, která vyústila v pád režimu, byla téměř třetina lidí nezaměstnaná a velká část ze zbytku neměla pro svou práci dostatečnou kvalifikaci. Čtvrtina lidí pracovala v průmyslu, který se odvíjí zejména od ropy. Téměř dvacet procent všech pracujících se živilo zemědělstvím.

Zbytky amfiteátru Sabratha v Libyi

Zbytky amfiteátru Sabratha v Libyi

FOTO: fotobanka Profimedia

Přitom je bývalá římská kolonie z větší části pokryta pouští a neúrodnou půdou. Naprostou většinu z celkových 1,76 miliónů kilometrů čtverečních rozlohy tvoří rovinaté pláně.

Zbytky amfiteátru Sabratha v Libyi

Zbytky amfiteátru Sabratha v Libyi

FOTO: fotobanka Profimedia

Podél pobřeží převažuje suché středozemní klima, které dále do vnitrozemí získává výhradně pouštní charakter. Voda se nachází v artézských studních a obyvatele Libye často trápí její nedostatek. Opačně je to s ropou, které má Libye údajně nejvíce z afrických zemí.

Čtyřicet let vlády plukovníka Kaddáfího

V roce 1951 byla vyhlášena nezávislost Libye. Hlavní zlom však nastal až koncem 50. let, kdy byla nalezena bohatá ropná ložiska. Libye se stala strategicky významnou zemí. V roce 1969 provedl sedmadvacetiletý důstojník Muammar Kaddáfí vojenský převrat a postavil se do čela země. Pro Libyi to znamenalo nastoupení cesty radikálních změn.

Jezero v libyjské poušti

Jezero v libyjské poušti

FOTO: fotobanka Profimedia

Revoluce byla založena na myšlence odtržení země od okolního světa a Kaddáfí, nevyzpytatelný státník, který se rád nechával doprovázet ženskou ochrankou, shrnul své ideály do takzvané Zelené knihy.

Jedním z jeho cílů bylo udělat z Libye, jejíž počátky sahají až do sedmého století před Kristem, nejvlivnější stát Černého kontinentu. Svou vládu založil na kultu osobnosti a silné síti rodinných a kmenových spojenectví podporovaných výnosy z ropy. Nastolil nový systém džamahíriji, což lze volně přeložit jako "stát mas". Oficiálně tak moc v rukou třímala nejrůznější lidová uskupení, zatímco ve skutečnosti byl neomezeným vládcem autokrat Kaddáfí, jenž zakázal všechny politické strany.

Libyjské písečné duny

Libyjské písečné duny

FOTO: fotobanka Profimedia

Brzy po svém nástupu zrušil americké základny a znárodnil veškerý ropný průmysl. Začal razit ofenzivní politiku a dostal se do svárů s několika zeměmi. Předně se rozkmotřil s Izraelem a USA, přerušil styky i se sousedním Egyptem. Kromě toho zuřivě podporoval Organizaci pro osvobození Palestiny a některé teroristické organizace, např. irskou IRA. Proti němu se postavila zejména tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová a americký prezident Ronald Reagan.

Několikrát byl v minulosti prokázán podíl Libye na krvavých událostech v různých zemích světa. Nejtragičtějším byl výbuch amerického civilního letadla nad skotským Lockerbie, při kterém v prosinci 1988 přišlo o život 270 lidí. USA na tyto útoky reagovala bombardováním některých strategických objektů na libyjském území, ale také hospodářským embargem a zmražením libyjského majetku v USA.

Muammar Kaddáfí

Muammar Kaddáfí

FOTO: Mike Segar, Reuters

V roce 2003 se Kaddáfí rozhodl vymanit svůj stát z izolace a zbavit jej nálepky problémové země. Přijal odpovědnost za teroristické útoky a oznámil konec programu vývoje zbraní hromadného ničení. Dva roky předtím si získal světové státy vyjádřením lítosti nad teroristickými útoky 11. září a příslibem pomoci v boji proti Al-Káidě.

I tak na Libyi stále leží stín málo důvěryhodného státu. V únoru 2011 se jí nevyhnula smršť nepokojů, jež se prohnala celým arabským světem. Kaddáfí proti vzbouřencům zakročil způsobem jemu vlastním, povolal armádu do zbraně a údajně nařídil bombardování civilistů.

Navzdory původnímu očekávání se nepokoje dlouho nedařilo zastavit ani s pomocí Severoatlantické aliance. Protesty v Libyi se staly vedle Sýrie nejdelšími a nejkrvavějšími v rámci arabských nepokojů.

Zabitý libyjský vůdce Muammar Kaddáfí

Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí poté, co ho povstalecká vojska na útěku dopadla. Podle záběrů byl lynčován.

FOTO: Reuters

Teprve koncem léta spojenci dobyli Tripolis a Kaddáfího honosné sídlo. Plukovník byl pak několik týdnů na útěku. Teprve 20. října 2011, kdy se podařilo dobýt dlouho vzdorující město Syrta, byl Kaddáfí dopaden na útěku a zabit. Podařilo se mu z města uprchnout, pronásledovatelé ho ale dopadli, když se skryl v odpadní rouře.

Zemřel zřejmě v přestřelce. Podle zveřejněných záběrů je ale jasné, že jej povstalci, kteří jej dopadli, lynčovali. Tvrdí, že se dostali do přestřelky s Kaddáfího věrnými, když ho vezli do nemocnice, Kaddáfího prý zabila náhodná kulka.

Video

VIDEO: Záběry potvrzují, že Kaddáfího lynčovali. Zdroj: Reuters

Krátce po Kaddáfího smrti byla jmenována nová, přechodná vláda, jež dostala za úkol dovést zemi k předčasným volbám. Stabilizovat zemi se ale nepodařilo a krize vyústila v dvojvládí. Mezinárodně uznávaná vláda a parlament přitom musely opustit hlavní město Tripolis a uchýlit se do Tobrúku. Rostl vliv radikálních islámských milic včetně odnože Islámského státu.