Narodil se 6. září 1956 v Ostravě. V roce 1982 ukončil studium filosofie na na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Následně pracoval v ostravském studiu Československé televize, které však musel z politických důvodů opustit. Před listopadem 1989 pracoval tři roky u u Československé socialistické strany.

V souvislosti s listopadovými událostmi patřil k zakladatelům Občanského fóra v Ostravě, za něž byl následně v rámci změn kooptován jako poslanec do tehdejšího Federálního shromáždění. OF zastupoval i v radě města. Stal se též odborným asistentem katedry filosofie ostravské univerzity. Přednášel v oboru politická filozofie, současná filozofie, etika a české politické myšlení 19. a 20. století.

Lubomír Zaorálek na 35. sjezdu ČSSD

FOTO: Petr Horník, Právo

Od roku 1994 je Zaorálek členem ČSSD, za kterou působil nejprve v radě města a od roku 1996 je poslancem. Je předsedou Krajského výkonného výboru ČSSD Moravskoslezského kraje, místopředsedou strany a Sněmovny.

Je rozvedený a má tři děti - Tamaru, Ondřeje a Michala.

Zaorálek zastupoval na podzim 2009 Sněmovnu při jednání před Ústavním soudem, který jednal o ústavní stížnosti na zkrácení volebního období Sněmovny. Za své vystoupení sklidil kritiku zejména od pravicových politiků, neboť údajně nedokázal adekvátně zodpovědět otázky soudců a ani argumentačně nedosahoval kvalit protistrany, kterou byl zkušený advokát Jan Kalvoda.

Mnoha lidem utkvěla v paměti Zaorálkova účast v talk show Jana Krause - Uvolněte se prosím, kde se politik na obrazovce české televize přiznal, že v mládí zkoušel čichat rozpouštědlo čikuli a připustil i, že v minulosti jedl psa.

Místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek ČSSDD) při emotivním projevu

FOTO: Petr Hloušek, Právo

V únoru 2010, kdy byla Sněmovna paralyzována obstrukcemi poslanců ODS, kteří se snažili zabránit přijetí levicových návrhů se do sebe pustili Zaorálek s místopředsedou ODS Ivanem Langerem.

"My ani nejsme schopni reagovat na nejvážnější problémy, které dnes máme - ekonomické - pokud nejsme schopni skutečně něco s korupcí dělat, a ne o ní žvanit jako vy, pane poslanče,“ hřímal od řečnického pultu Zaorálek, kterého následně Langer nazval žvanilem a hulvátem.

Zdroj: lubomirzaoralek.cz