Spolu s prezidentem Václavem Havlem a ministrem financí, pozdějším premiérem a nakonec prezidentem Václavem Klausem spoluvytvářel Zeman obraz české politiky v 90. letech minulého a počátkem tohoto století. Miloš Zeman byl předsedou ČSSD a premiérem menšinové vlády v letech 1998 až 2002.

Kritik režimu

Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka byla učitelka, otec poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, vyrůstal jen s matkou.

Po maturitě na střední ekonomické škole nebyl z politických důvodů přijat na vysokou školu a teprve po čtyřech letech začal dálkově studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze, kterou dokončil v roce 1969.

V roce 1968 v době tzv. Pražského jara vstoupil do KSČ. Po invazi vojsk byl ze strany v roce 1970 vyloučen kvůli kritice normalizačního režimu.

V červenci roku 1968 podal přihlášku do obnovované sociální demokracie, jejímu vzniku však bylo tehdejším režimem zabráněno. Poté s obtížemi hledal zaměstnání.

Miloš Zeman a manželka Ivana

FOTO: fotobanka Profimedia

Následná léta pracoval v tělovýchovné organizaci, kde vybudoval prognostické centrum. To bylo roku 1984 zrušeno pro kritické studie o vývoji naší společnosti. Další zaměstnání nalezl v zemědělské organizaci, ze které byl v roce 1989 byl propuštěn.

V srpnu 1989 vyšel Zemanovi článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu, za který byl propuštěn ze svého tehdejšího zaměstnání v Agrodatu. V textu kritizoval komunistický režim v ČSSR s využitím vědeckých argumentů.

Od členství v ČSSD po premiérský post

Během tzv. sametové revoluce se aktivně zapojil do práce Občanského fóra. Proslulý je jeho projev na Letenské pláni v Praze, kde kritizoval životní úroveň a vzdělanost v Československu.

V roce 1990 byl za Občanské fórum zvolen do Sněmovny národů tehdejšího Federálního shromáždění, kde působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru. Zároveň s tím v letech 1990–1993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu Akademie věd.

Úzce spolupracoval s Klubem sociálně demokratické orientace. V roce 1992 vstoupil do České strany sociálně demokratické. V témže roce se stal předsedou pražské stranické organizace, v roce 1993 se na hradeckém sjezdu stal předsedou celé strany. Šéfem strany byl až do dubna 2001, kdy jej nahradil ministr práce a sociálních věcí předešlé Zemanovy vlády Vladimír Špidla.

 V roce 1992 byl Miloš Zeman opětovně zvolen do Federálního shromáždění, ale vzhledem k následnému rozdělení Československa mu mandát v témže roce zanikl.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny 1996 kandidoval v severomoravském kraji, kde byl zvolen poslancem a v červnu 1996 se stal předsedou Sněmovny. ČSSD se stala druhou nejsilnější stranou po ODS. Zeman se šéfem občanských demokratů Klausem dohodl na toleranci vlády, která s 99 poslaneckými křesly neměla většinu.

Miloš Zeman a Václav Klaus v roce 1998

FOTO: fotobanka Profimedia

 V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny v červnu 1998 již zvítězila ČSSD a Zeman se stal premiérem menšinové jednobarevné vlády.

 Problém českého politického systému, který negeneroval jasného vítěze voleb schopného sestavit většinovou vládu a také existenci KSČM s nulovým koaličním potenciálem řešil Zeman další dohodou s Klausem. Sepsali tzv. toleranční patent, na jehož základě vznikla menšinová vláda ČSSD. Tato politická konstelace byla označena jako opoziční smlouva.

 Díky ní Zeman vedl zemi až do voleb v roce 2002. Do vlády přivedl několik kontroverzních osob, na nimiž se vznášely a dodnes vznášejí aféry - Jaroslava Baštu, Ivana Davida, Jana Kavana, Karla Březinu, Stanislava Grosse, Iva Svobodu. Drtivá většina z jeho tehdejších ministrů za ČSSD v politice už nepůsobí. Z některých jsou velvyslanci (Bašta), jiní skončili za mřížemi Svobodaa).

 Jednobarevná vláda sociálních demokratů se musela vyrovnat například s krizovou situací v českém bankovnictví a musela se vypořádat s propadem hospodářského růstu. Za vlády Zemana ČR vstoupila v roce 1999 do NATO a udělala významné kroky pro vstup země do Evropské unie.

 Prezidentská volba a odchod z politiky

V lednu 2003 byl Zeman sociálními demokraty navržen na prezidenta, jelikož vyhrál ve vnitrostranickém referendu. Ve volbě 24. ledna však vypadl už v prvním kole, protože mnozí jeho spolustraníci pro něj nehlasovali, aniž by to dali veřejně najevo. Hlavou státu se pak stal Václav Klaus.

Miloš Zeman jako premiér v roce 2000

FOTO: fotobanka Profimedia

 Zeman takové jednání považoval za zradu a s mnohými bývalými kolegy se lidsky i politicky rozešel. Jedním z nich byl do té doby Zemanův chráněnec Vladimír Špidla.

Toho Zeman do role předsedy ČSSD a následně i celého kabinetu prosazoval, po neúspěšné prezidentské volbě však Zeman podporu jeho osoby označil za omyl. Důvodem byla také Zemanova kritika Špidlova vládnutí (z Vysočiny přes média vzkázal doslova: „Vládnout se musí umět“).

Stejně tak Zeman kritizoval „korunního prince“ ČSSD a ministra vnitra jeho vlády Stanislava Grosse. Ten se stal po odchodu Špidly šéfem strany i vlády. I on byl častým terčem Zemanovy kritiky. Také podporu Grosse označil Zeman za svůj omyl. Faktem je to, že ČSSD vládnoucí v koalici s KDU-ČSL a Unií svobody zaznamenala historický propad voličských preferencí.

Tyto okolnosti a osobní finanční skandály nakonec zlomily Grossovi vaz. Dřívější nejpopulárnější politik Gross tedy na své místo doporučil do té doby málo známého, ale vytrvalého politického matadora Jiřího Paroubka, který před tím působil na pražské radnici a poslední vládě ČSSD byl ministrem pro místní rozvoj.

Zeman se po neúspěchu na Hradě stáhl z veřejného života na svou chalupu na Vysočině, odkud jen občas glosoval polickou situaci a přijímal mnohdy i nezvané hosty.

Paroubek coby nový šéf strany a vlády se pokusil se Zemanem navázat přátelský kontakt. Oba se znali z raných dob ČSSD, kdy soupeřili se svými koncepcemi pro směřování strany do budoucna. Zeman tehdy vyhrál, stal se předsedou strany a Paroubek byl ve stranické hierarchii odsunut na druhou kolej.

Paroubek chtěl veřejným přátelstvím se Zemanem spojit do té doby rozhádané stranické šiky a přidat na svoji stranu Zemanovi příznivce. Na čas se mu to podařilo, ale Zeman se od něj brzy odvrátil.

Důvodem byla Paroubkova údajná snaha o koalici s ODS po volbách 2006. Příčin rozchodu bylo však více, například rozdílné ekonomické názory, osoby poradců Zeman neuznává Paroubkovy spolupracovníky Jaroslava Tvrdíka a Petra Dimuna) nebo také odlišný styl politického marketingu.

 Zemanovy spory s Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007, kdy Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem.

Miloš Zeman představil programové teze Strany práv občanů.

FOTO: Petr Horník, Právo

Smlouva řešila zastupování ČSSD ve sporu s ministerstvem financí ohledně vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale následně tvrdil, že mu sociální demokracie nedala peníze sjednané ve smlouvě. Zeman v březnu 2007 vystoupil z ČSSD.

V rámci kritiky poměrů v ČSSD vydal Zeman dvě knihy: Jak jsem se mýlil v politice a Vzestup a pád české sociální demokracie. Obě se staly na tuzemském trhu bestselery.

Návrat a nová strana

O návrat Zemana do politiky dlouhodobě usilují Zemanovi bývalí kolegové a příznivci. Mezi nimi například lobbista a bývalý šéfporadce Zemana coby premiéra Miroslav Šlouf nebo exministr průmyslu Miroslav Grégr. Expremiérovi obdivovatelé založili sdružení Přátelé Miloše Zemana.

 Zeman formuloval podmínky, za kterých by se vrátil do politiky. Jsou jimi zavedení přímé volby prezidenta, prohloubení hospodářská krize a uzavření velké koalice mezi ODS a ČSSD.

SPO

Šlouf v Praze otevřel kancelář příznivců Zemana, usilujících o jeho návrat do politického života. Tato snaha na podzim 2009 vykrystalizovala až k vytvoření zcela nového politického subjektu Strana práv občanů.

SPO je středo-levicová strana, založena byla  na podzim roku 2009. Zeman, který stanul v čele přípravného výboru SPO, označil za základní cíl formace rozšíření práv voličů, např. v podobě zavedení přímé volby starostů i hejtmanů, přijetí zákona o obecném referendu či umožnění panašování (výběru konkrétních osobností napříč kandidátkami) též při volbách do poslanecké sněmovny a krajských zastupitelstev.

SPO rozjížděli často lidé v minulosti spojení s ČSSD, nespokojení s politickým kursem strany pod vedením Jiřího Paroubka.

V přípravném výboru strany zasedli vedle předsedy Miloše Zemana také čtyři někdejší ministři jeho vlády: Miroslav Grégr, Jan Fencl, Eduard Zeman a Jaromír Schling.

Rodinný stav

Zeman je ženatý, manželka se jmenuje Ivana. Ještě s příjmením Bednarčíková se v roce 1990 přihlásila o místo Zemanovy sekretářky. Opustila kvůli tomu studium na brněnské filozofické fakultě. Po třech letech se vzali. V roce 1994 se jim narodila dcera Kateřina z prvního manželství má Zeman syna Davida.

Zemanová se příliš neukazovala na veřejnosti. Po konci manželovy politické kariéry a jeho odchodu na Vysočinu zůstala v Praze s dcerou.