Na základě jednoho excesu (neomalené výroky na adresu katolické církve, Židů a voličů ČSSD) přistoupila výkonná rada ke krajnímu řešení a vyzvala jej k odstoupení z kandidátky do voleb 2010. V reakci na to Topolánek předal 1. 4. 2010 kompetence Petru Nečasovi s tím, že funkci předsedy již bude zastávat pouze formálně.

Přes všechny skandály zůstává Topolánek úspěšným lídrem, který dokázal stranu zatraktivnit a otevřít ji širšímu voličstvu. Díky tomu také dovedl ODS k sedmi volebním vítězstvím a dostal stranu z osm let trvající opozice znovu do vlády.

Na popularitě začal ztrácet zejména kvůli hřímajícím bojovným proslovům, vnitrostranickým sporům a nevybíravému občas až vulgárnímu slovníku.

Topolánek dokáže své klady zastínit vlastními chybami. Ačkoli je tedy poměrně obratný rétor, hatí jeho projev neschopnost jednou krotit svou emotivnost a jindy zase odepřít si nemístný vtip. Žoviálnost mu určitou popularitu zajišťovala, často ale překročil meze, což se mu ostatně stalo osudným.

Topolánek "má zálusk" na Klausovo platinové pero (při druhé inauguraci prezidenta Klause). Zdroj: Stream.cz

Během vládnutí, kdy byl permanentně ve středu pozornosti, mu bylo také vytýkáno vedení neprůhledné zákulisní politiky. Odmítal také své postupy vysvětlovat novinářům, což vedle některých nevypočitatelných kroků dále znejišťovalo voličskou základnu.

Vyčítáno mu je také přátelství s Markem Dalíkem, který je vnímán jako jeho osobní lobbista. Podle kritických komentářů stál Dalík za odcizením předsedy od jeho spojenců a získal na něj příliš silný vliv.

Premiér Mirek Topolánek a jeho poradce Marek Dalík (vpravo) sledují čtvrtý zápas utkání prvního kola Světové skupiny II tenisového Fed Cupu v Brně.

Mirek Topolánek a Marek Dalík (vpravo) sledují zápas tenisového Fed Cupu v Brně.

FOTO: Igor Zehl, ČTK

Studia a profese

Narodil se 15. 5. 1956 ve Vsetíně, kde strávil dětství a vychodil základní školu. Jeho matka působila jako magistra farmacie, otec byl inženýr a pracoval například ve vsetínské zbrojovce, dokud nebyl po srpnové okupaci vyloučen z KSČ.

Po studiu na Vojenském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova v Opavě Topolánek absolvoval strojní fakultu VUT v Brně. Do svého vzdělání započítává také specializovaný kurs Správa korporací v Manažerském centru v Čelákovicích a dvouměsíční stipendium MIM v Nicosii na Kypru - Řízení malých a středních podniků.

Život Mirka Topolánka v datech:
15. května 1956 - Narozen ve Vsetíně
1990 - 1994 - Člen obvodního zastupitelstva Ostrava - Poruba
1994 - Vstoupil do ODS
23. listopadu 1996 - 21. listopadu 2004 - Senátor za volební obvod č. 70, Ostrava-Město
17. prosince 1998 - 4. prosince 2002 - Předseda senátorského klubu ODS
Duben 2000 - červenec 2002 - Ministr průmyslu ve stínové vládě ODS
4. prosince 2002 - 21. listopadu 2004 - Místopředseda Senátu
15. prosince 2002 - Zvolen předsedou ODS
1. března 2003 - 2006 - Předseda stínové vlády ODS
3. červen 2006 - 15. září 2009 - Člen Poslanecké sněmovny
16. srpen 2006 - 8. května 2009 - Premiér ČR
7. prosince 2008 - Topolánek obhájil funkci předsedy ODS proti rivalovi Pavlu Bémovi
26. března 2009 - Topolánek podal demisi na premiérskou funkci
15. září 2009 - Topolánek se vzdal poslaneckého mandátu
23. prosince 2009 – Topolánek oznámil, že se rozvádí
25. března 2010 - Po jednání výkonné rady odstoupil z role volebního lídra, předsedou zůstal jen formálně

Po dokončení VUT nastoupil v roce 1980 do závodu Automatizace a mechanizace OKD Ostrava, kde působil jako projektant a později samostatný projektant. Jako vedoucí projektant specialista pak pracoval od roku 1987 v ostravském závodu Energoprojektu Praha.

Od roku 1991 pracoval pro firmu VAE s. r. o. respektive VAE a. s., kde byl zaměstnán nejprve jako výkonný ředitel a posléze se stal generálním ředitelem společnosti, od roku 1996 do roku 2003 byl předsedou představenstva.

Rychlý vzestup

V době studií na vojenském gymnáziu byl podle výpovědi svého učitele Pavla Skácela zveřejněné v Britských listech aktivním členem Svazu socialistické mládeže, do KSČ ale nikdy nevstoupil. Po revoluci v roce 1989 vstoupil do Občanského fóra, po jeho rozpadu z politické scény načas zmizel. Objevuje se pak až v roce 1994, kdy kandiduje za ODS do zastupitelstva města Ostravy. O dva roky později byl pak zvolen do Senátu a stal se předsedou senátního klubu občanských demokratů.

Rozhodující okamžik pro Topolánka nadešel ve chvíli, kdy tehdejší předseda ODS Václav Klaus prohrál v roce 2002 ve sněmovních volbách a rezignoval na nejvyšší stranický post. Nevýrazný senátor Topolánek na stranickém kongresu těsně porazil protikandidáta Petra Nečase a byl překvapivě zvolen do čela nejsilnější pravicové strany – k nelibosti Václava Klause, který podporoval Nečase. Přestože od roku 2004 nebyl Topolánek členem parlamentu, vyhrál v čele ODS volby na všech úrovních včetně sněmovních v roce 2006 a stal se premiérem.

Do Sněmovny již kandidoval za Prahu a získal zde nejvyšší počet preferenčních hlasů. Pravicovou vládu ale sestavit nemohl, protože volby skončily patem – ODS s KDU-ČSL a Stranou zelených posbíraly dohromady stovku hlasů stejně jako ČSSD s KSČM.

Topolánek se pokusil s ČSSD vyjednat podporu pro trojkoaliční vládu, ale jednání ztroskotala. Uchýlil se tedy k variantě menšinové vlády tolerované ČSSD, ani z tohoto pokusu ovšem kabinet nevzešel. První Topolánkovu vládu, v níž zasedaly dvě pětiny nestraníků, jmenoval prezident Klaus až čtyři měsíce po volbách, do měsíce však padla, jelikož nezískala důvěru poslanců.

Krátce po Novém roce dostala důvěru ve Sněmovně druhá Topolánkova vláda sestavená ze zástupců ODS, KDU-ČSL a zelených díky dvěma poslancům ČSSD, kteří při hlasování opustili sál.

Kabinet pod Topolánkovým vedením zahájil řadu reforem, z nichž nejspornější bylo zavedení třicetikorunových poplatků za návštěvu u lékaře a za položku na receptu v lékárně.

Překvapivý pád

Levice díky tomu drtivě zvítězila v krajských a senátních volbách v říjnu roku 2008, přičemž všechny kraje ovládli socialističtí hejtmani a ODS ztratila v Senátu většinu. Proti Topolánkovi se zvedla v řadách ODS silná opozice podporovaná prezidentem Klausem, která se snažila nahradit jej v čele strany jeho nejhlasitějším kritikem, pražským primátorem Pavlem Bémem. Topolánek ale svoji pozici na prosincovém kongresu obhájil s podporou 284 hlasů ze 492, za Béma se postavilo jen 162 delegátů.

Křehká vládní koalice ovšem neobstála při hlasování o nedůvěře v březnu 2009. Vláda padla v době, kdy Česká republika stála v čele Rady Evropy, právě uprostřed svého půlročního mandátu.

Prezident Václav Klaus pozval na pracovní oběd expremiéra Mirka Topolánka.

Václav Klaus s Mirkem Topolánkem.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Pád vlády Evropu ohromil, zachránit čest země měl nový kabinet. I to donutilo ČSSD a ODS ke spolupráci a rychlému sestavení úřednické vlády, která by dokončila předsednictví EU a zemi dovedla k předčasným volbám.

Do roka a do dne 

Ústavní soud však v září 2009 zrušil říjnový termín voleb, protože zákon, který je umožnil, shledal neústavním. Poslanci pak narychlo schválili další zákon umožňující rozpuštění Sněmovny, ale ČSSD se nakonec proti rozpuštění postavila s odkazem na retroaktivitu, podle níž by se nový zákon měl vztahovat až na Sněmovnu vzešlou z dalších voleb. V reakci na tuto situaci Topolánek rezignoval na poslanecký mandát.

Přestože tento krok vyvolal negativní ohlasy mezi občanskými demokraty, zůstal nadále šéfem strany.

Jeho pozicí definitivně otřásl skandál, v jehož rámci se dostala do médií videonahrávka neformálního rozhovoru Topolánka s redaktory gay magazínu Lui. Kontroverzní výroky, které se nevybíravě dotýkaly mimo jiné církví, Židů a voličů ČSSD, mu nakonec zlomily vaz. Přestože se hájil tím, že šlo o dezinterpretaci, a všem dotčeným i občanům se omluvil, svolala výkonná rada ODS kvůli tomu dva měsíce před volbami jednání.

Rada zbavila Topolánka role volebního lídra. Stalo se tak 25. března, přesně rok a den po vyslovení nedůvěry jeho vládě. Týden nato oficiálně prohlásil, že veškeré kompetence šéfa strany předal Nečasovi, ve vedení od té doby figuroval už jen formálně.

Pod palbou kritiky 

Topolánek často sklízí kritiku pro své zemité vyjadřování. I z řad ODS po jeho prvním zvolení do čela strany zaznělo ironické „Hurá na žně!“ nebo zvítězil „sedlák“. Podle nestranných pozorovatelů mu jadrnost vynesla i přízeň určité části voličstva, na druhou stranu se kvůli ní stává terčem kritiky. Topolánek sám připouští, že některé komentáře nepromýšlí, za svým tvrzením si pak ale zpravidla stojí.

Názorným příkladem je jeho kritika postupů USA v boji s hospodářskou krizí, díky níž se dostal do titulků světových médií. V roli předsedy Rady EU je označil za cestu „do pekel“, což je v americkém prostředí dosti silný výraz. Prohlásil to den po pádu své vlády a jen několik dní před první evropskou návštěvou nového prezidenta USA Baracka Obamy, kterou zahájil právě v Praze. Topolánek to pak vysvětloval tím, že chtěl vzbudit pozornost, a připustil, že inspiraci načerpal na koncertě metalové skupiny AC/DC.

Topolánek označuje americkou ekonomickou politiku za cestu do pekel.

Topolánek označuje americkou ekonomickou politiku za cestu do pekel.

FOTO: Vincent Kessler, Reuters

Topolánkovi kritikové připomínají celou řadu jeho neopatrných excesů od vulgarit přes vztyčený prostředníček ve Sněmovně po výroky inspirované nacistickou rétorikou.

Mezi jeho nejhlasitější kritiky vedle politiků konkurenčních stran patří Václav Klaus. Ten se o něm před volbou předsedy strany v roce 2008 vyjádřil jako o „falešném a prázdném Topolovi“. Klausovi nejvíce vadilo, že ODS, kterou projektoval, se pod Topolánkovým vedením zasazovala o hlubší integraci v rámci EU.

„S Dalíkem stojím a padám“

Terčem odpůrců býval také kvůli svému přátelství s podnikatelem Markem Dalíkem. Ten stoupal po boku Topolánka bezmála deset let, od počátku ale budil různá podezření, která mnohdy vyústila v mediální poprask.

Jednou z nejznámějších kauz, do kterých se zapletl, byla kauza Kořistka. Bývalý poslanec Kořistka tvrdil, že mu Dalík nabídl úplatek, aby napomohl svržení vlády Stanislava Grosse. Z policejních odposlechů, které mapovaly Topolánkovy a Dalíkovy aktivity, zazněl také Topolánkův výrok k Dalíkovi „s tebou stojím i padám“. Kauza se táhla od roku 2004, v roce 2008 odvolací soud rozhodl, že nabídku Kořistka skutečně dostal. Nikdo ale nebyl potrestán.

Dalším Dalíkovým výrazným počinem byla jeho intervence do tzv. kauzy Wolf, kterou rozpoutal reportér ČT Dalibor Bártek. Dalík na Topolánkův podnět pouze požádal Bártka, aby svá zjištění o kauze nepublikoval, ten ale zveřejnil i jejich tajně nahraný rozhovor. Opozice v reakci na to vyvolala hlasování o nedůvěře Topolánkově vládě a ta v březnu 2009 padla.

Nedlouho poté se v tisku objevily fotografie z letní dovolené Topolánka a Dalíka v Toskánsku, kde byli zachyceni v přítomnosti vlivných osob českého byznysu včetně šéfa ČEZ Martina Romana. Případ vyvolal v očích veřejnosti různá podezření o provázání byznysu s politikou a vžil se pod pojmem Toskánská aféra.

Ta zřejmě také byla poslední tečkou za Dalíkovými neprůhlednými aktivitami po Topolánkově boku. Koncem září Dalík prohlásil, že se definitivně stahuje do ústraní. Učinil tak jen pár dní po Topolánkově rezignaci na poslanecký mandát.

Boj s médii

Topolánek si často stěžoval na působení českých médií, kritizoval novináře, že špatně informují, chytají za slovíčko, velké problémy měl ale především s bulvárním tiskem.

V lednu 2007 agresivně reagoval na reportéra Blesku, který ho vyfotografoval s jeho přítelkyní Lucií Talmanovou, jak vcházejí do jejího bytu. Reportérovi údajně kopal do auta a vyhrožoval mu.

V den krachu v krajských volbách v roce 2008 pak jiného fotografa stejného deníku uhodil do hlavy, když fotografoval jeho syna Nicolase v kočárku.

Zásadním konfliktem byla v roce 2004 kauza Kořistka, kdy zažaloval novináře za zveřejnění policejních odposlechů. Proces prohrál, ale od té doby se několikrát zmínil o chystaném návrhu na omezení svobody tisku, jejichž příznivcem prý není, ale hodlá je podporovat.

V dubnu 2009 byl uveden v platnost tzv. náhubkový zákon, který mimo jiné zakazuje novinářům zveřejňovat obsahy policejních odposlechů, pokud z policejních složek uniknou a dostanou se jim do rukou. Za jeho porušení může padnout až pětiletý trest nebo pětimiliónová pokuta.

Soukromý život

S manželkou Pavlou se oženil roku 1979 ještě během společných studií na VUT. Topolánek tvrdí, že mu pomohla školu dokončit, údajně mu také pod hrozbou rozvodu zakázala vstup do KSČ. Mají spolu tři děti: Petru (1979), Janu (1983) a Tomáše (1992).

Po třiceti letech manželství Topolánek požádal o rozvod. V lednu 2007 se přiznal ke vztahu se svou kolegyní ze Sněmovny Lucií Talmanovou, v červenci téhož roku se jim narodil syn Nicolas. Jejich poměr vyšel najevo už v červnu 2006, kdy se v bulvárním tisku objevila usvědčující fotografie.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek (koláž), Novinky

Zhruba tou dobou Pavla Topolánková kandidovala do Senátu za konkurenční stranu Jany Bobošíkové Politika 21, ale neuspěla.

Talmanovou si nakonec v létě roku 2010 vzal za manželku.

Zdroje: Mirek Topolánek osobně, Mladá fronta, Praha 2006