Hlavním zakladatelem a prvním předsedou strany byl až do roku 2002 Václav Klaus, kterého vystřídal Mirek Topolánek.  Klaus poté získal titul čestného předsedy, kterého se vzdal v prosinci 2008 na stranickém kongresu. Před tím delší dobu kritizoval kabinet v čele s premiérem Mirkem Topolánkem a své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné i tím, že má problém identifikovat se s řadou postojů  ODS.

Václav Klaus při projevu na kongresu ODS

FOTO: Milan Malíček, Právo

Nejvyšším orgánem strany je každoroční kongres. V sudých letech se konají kongresy volební. Mezi kongresy řídí stranu výkonná rada, která má  40 členů zastupujících jednotlivé regiony a nejužší vedení strany čítající předsedu a pět místopředsedů.

Vznik a vývoj

Stejně jako Občanské hnutí (OH) vznikla ODS rozštěpením Občanského fóra (OF) v roce 1991. V roce 1996  se sloučila s Křesťanskodemokratickou stranou (KDS), s níž  měla do té doby uzavřenou koaliční dohodu.

Ve volbách v roce 1992, které se konaly do tehdejší České národní rady získala ODS přes 29 procent hlasů a utvořila vládu s ODA a KDU-ČSL. Stejná koalice vznikla i po volbách v roce 1996. Tehdy se však jednalo o menšinovou vládu s podporou 99 poslanců.

Na podzim roku 1997 se strana rozštěpila a část jejích představitelů přešla do tehdy vznikající Unie svobody.

Nejprve ODS kvůli skandálu s nejasným financováním strany opustil místopředseda Josef Zielenec, následně jej následovali další místopředsedové Ivan Pilip a Jan Ruml. Oba tehdy vyzvali premiéra a předsedu ODS Klause k odstoupení. Vzhledem k tomu, že Klaus byl toho času v Bělehradě, uchytilo se pro tento akt označení „Sarajevský atentát“.  Vláda tehdy padla, neboť ji vzápětí opustili i ministři KDU-ČSL a ODA. Klaus na sjezdu nakonec obhájil post předsedy, načež se skupina kolem Rumla a Zielence odštěpila a na jaře 1998 založila zmiňovanou Unii svobody. ODS následně nebyla přizvána k sestavování nepolitické vlády premiéra Josefa Tošovského.

Předseda ODS Mirek Topolánek

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Strana od té doby byla až do roku 2006 v opozici. Po předčasných volbách v roce 1998 uzavřel Klaus s předsedou ČSSD Milošem Zemanem opoziční smlouvu a nechal vládnout menšinovou vládu socialistů.

Vítězství ve volbách se ODS dočkala opět až v roce 2006. Předseda Topolánek se nejdříve pokusil sestavit menšinovou vládu ODS, po neúspěchu tohoto projektu vznikla koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, která však měla pouze 100 hlasů a vydržela do května 2009.

Po neúspěchu v krajských a senátních volbách v roce 2008 nastalo ve straně další pnutí, které vyvrcholilo demonstrativním odchodem Klause. Topolánkovi se nicméně podařilo obhájit post předsedy před pražským primátorem Pavlem Bémem, který je považován za stoupence konzervativního křídla blízkého hlavě státu.

Před kongresem na podzim 2009 se v některých regionech ozvaly hlasy, které požadovaly, aby byl volební. Podobné výzvy „testovaly“ pevnost vedení v čele s Topolánkem.

Petr Nečas na kongresu ODS

FOTO: Petr Horník, Právo

ODS se v posledních letech v některých regionech potýká s růstem vlivu zájmových skupin, které fakticky ovládají místní sdružení. V této souvislosti se začalo hovořit o takzvaných „kmotrech“, kteří si svou pozici zajišťují například kupováním členů.  Tyto „černé duše“ vedly v lednu 2009 například ke zrušení místního sdružení v Mostě.

V březnu 2010 odstoupil Topolánek z čela z kandidátky pro květnové volby a počátkem dubna i z čela strany. Volebním lídrem se stal místopředseda Petr Nečas, který byl pověřen i vedením strany. Tu dovedl k druhému místu ve volbách v květnu 2010.

Na kongresu v červnu 2010 byl Nečas zvolen předsedou strany. Do místopředsednických postů byli zvoleni všichni kandidáti, které podporoval.

ODS chce Nečas především vrátit ztracenou důvěryhodnost. Strana se podle něj musí zbavit i nálepky partaje spojované s korupcí.