Ochránce může provádět samostatná šetření včetně jejich nápravy. Navrhuje doporučení a vyvíjí tlak na instituce, které pochybily. Může podat návrh na zahájení soudního jednání. Nefunguje však jako odvolací instance, která by byla schopna ovlivňovat výkon soudní či státní moci.

Původ slova ombudsman i samotný institut zřejmě pochází ze Švédska. Původně sloužil jako označení pro osobu vystupující jako něčí zástupce nebo mluvčí. Do podvědomí se dostal především v roce 1809, kdy se jako oficiální institut poprvé objevil ve švédské ústavě. Hromadného rozšíření se poté dočkal ve druhé polovině 20. století zejména po druhé světové válce.

Rozlišujeme ombudsmana parlamentního, který převažuje ve většině zemích, v nichž je tento úřad zřízen. Vyznačuje se tím, že mám celostátní působnost. Je volen parlament či mu podobným orgán. Není politicky závislý, nemá oprávnění rušit nebo měnit státní rozhodnutí a může provádět a navrhovat vlastní šetření. Narozdíl od tohoto typu existuje rovněž tzv. ombudsman výkonné moci, který je volený, závislý a odpovědný výkonné moci.

Funkci na šestileté období obsazuje Poslanecká sněmovna, která adepta vybírá z kandidátů navržených prezidentem a Senátem.

Českým veřejným ochráncem byl od roku 2006 až do své smrti v květnu 2010 Otakar Motejl. Ten funkci zastával ve svém druhém a tudíž konečné funkční období. V září 2010 byl novým ombudsmanem zvolen bývalý ústavní soudce Pavel Varvařovský.

Samotný úřad byl zřízen na základě zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Jeho sídlem se stalo stejně jako v případě jiných institucí Brno.