Oficiální název našeho druhého největšího souseda, se kterým sdílíme severovýchodní část hranic, je Polská republika (Rzeczpospolita Polska). Rozkládá se ve střední Evropě na ploše 312 683 kilometrů čtverečních, což ji řadí na šedesátou osmou příčku v pořadí největších zemí světa. Administrativně se dělí na 16 vojvodství.

Hlavním městem Polska je téměř dvoumiliónová Varšava, která leží ve střední části země. Rozloha kolem pěti set kilometrů čtverečních ji činí zároveň největším městem státu. Je významným školským centrem, na jejím území se nachází čtyři univerzity a desítky dalších vzdělávacích zařízení. Pod Varšavou vede jedna linka podzemní dráhy. Hlavním městem se stala v roce 1596, do té doby jím byl Krakov. Mezi další významná města se řadí Łódź, Wrocław, Poznaň či Gdaňsk.

Většina země nepřevýší 200 metrů a je plná jezer

Polsko je převážně nížinatá země. Tři čtvrtiny jeho plochy nepřesahují nadmořskou výšku 200 metrů. Teprve jižní část se mírně zvedá do nízkých pahorkatin. Nejvyšším vrcholem jsou Rysy (2 499 m), které leží ve Vysokých Tatrách. Země se může pochlubit více než dvacítkou národních parků.

Jezero Bystrzyckie v Sovích horách

Jezero Bystrzyckie v Sovích horách

FOTO: dolnyslask.org

Reliéf Polska utvořil ledovec, který ve čtvrtohorách oblast pokrýval. Jako pozůstatek na něj se na severu vytvořily tisícovky ledovcových jezer. Nejdelšími toky jsou řeky Visla    (1 047 km) a Odra (854). Obě ústí do Baltského moře, jež omývá severní pobřeží země.

Počasí je velmi proměnlivé a nekonstantní. Závisí na geografické poloze a nadmořské výšce. Při pobřeží bývají mírnější zimy, ve vyšších oblastech zase přibývají srážky. Podnebí je střídavě přímořské a kontinentální.

Antirakety GBI by mohly být umístěny u Redzikowa.

FOTO: ti, Právo

Středověké Polsko provázely mocenské boje a nestabilní vlády

Na území dnešního Polska se v šestém století usadily slovanské kmeny. Ty z nich, které sídlily na jihu země, byly v devátém století součástí Velkomoravské říše. Na přelomu nového tisíciletí se začaly jednotlivé kmeny sjednocovat ve větší celky.

Za zakladatele státu se označuje kníže Měšek z rodu Piastovců, který přijal křesťasnství. Jeho syn Boleslav Chrabrý svou expanzivní politikou výrazně rozšířil území státu, zasadil se o zřízení arcibiskupství v Hnězdně a byl korunován polským králem. Po jeho smrti se však země rozpadla na drobná knížectví a v tomto stavu setrvala další dvě století.

Hřbitovní zeď v obci Kazimierz Dolny, otvorem ve zdi se vchází na lesní hřbitov, ten se ovšem zachoval jen částečně.

Hřbitovní zeď v obci Kazimierz Dolny

FOTO: Gabriela Jirásková

Korunu sjednoceného Polského království se podařilo sňatkem získat Václavu II. z rodu Přemyslovců. Polsku ale fakticky vládl úspěšný panovník Vladislav Lokýtek a po něm jeho syn Kazimír III. Veliký. Po smrti Václava III. a zániku dynastie Přemyslovců stanul v čele českých zemí Jan Lucemburský, který se vzdal titulu polského krále výměnou za Slezsko.

Na konci 14. století došlo sňatkem litevského velkoknížete Vladislava II. Jagellonského a dědičky polského království ke sjednocení obou států, což zároveň znamenalo zrod dynastie Jagellonců. Éra jejich vládnutí byla pro stát velmi úspěšná. K území byly mimo jiné připojeny Uhry, Prusko i Čechy. Země, která se stala jednou z nejvýznamnějších v Evropě, se v té době táhla od Baltského po Černé moře. Po smrti posledního muže z dynastie roku 1572 byla ale královská moc oslabena a Polský stát postupně přicházel o svou sílu.

Po trojím rozdělení stát zmizel z mapy

Polsko poté čelilo neustálým nájezdům ze strany Švédska, kterému se podařilo v 17. století stát dobýt. Postupně Polsko ztratilo několik zemí, mezi nimi například Prusko nebo Ukrajinu. Uvnitř země navíc probíhaly mocenské boje šlechty, kterých využívaly okolní státy.

Ilustrační foto

Písečné duny na severu Polska

FOTO: fotobanka Profimedia

Krach vyústil v roce 1772 v takzvané první dělení, kdy si Prusko, Rusko a Rakousko mezi sebou rozdělily kolem 30 procent země. V roce 1793 následovalo druhé dělení mezi Pruskem a Ruskem a dva roky nato po třetím dělení přestal polský stát existovat.

V roce 1807 zřídil Napoleon I. Varšavské knížectví, které se rozšířilo na jih země a o několik let později bylo povýšeno na království. To bylo s Ruskem spojeno v personální unii, ale de facto mu podléhalo. Teprve po skončení první světové války v roce 1918 se Polsko opět stalo samostatným státem.

Útokem na Polsko započala druhá světová válka

Zpočátku se snažilo dohnat územní ztrátu a dosáhlo připojení části Litvy, Haliče, Ukrajiny, Pruska a Běloruska. Na Československu získalo část Těšínska. Poválečný stav byl ale velmi nestabilní, čehož využil maršál Josef Piłsudski, který v roce 1926 provedl puč a nastolil diktaturu.

1. září 1939 zaútočilo nacistické Německo na Polsko, čímž započala druhá světová válka. O dva týdny později jej obsadil také Sovětský svaz a obě okupující mocnosti si zemi ve středu Evropy rozdělili na základě dohody známé jako pakt Molotov-Ribentrop.

Kromě vojenských bojů pocítilo Polsko silný civilní teror. Docházelo k rozsáhlé germanizaci, zabírání území, hromadným popravám a vyhlazování celých vesnic. V zemi byly zřízeny desítky koncentračních táborů, ve kterých hromadně nacházela smrt nejen početná polská židovská komunita.

Mešita v obci Kruszyniany na východě Polska, kde už přes 300 let sídlí hrstka Tatarů.

Mešita v obci Kruszyniany na východě Polska, kde už přes 300 let sídlí hrstka Tatarů.

FOTO: Radka Fialová, ČTK

Na masových zločinech se podílel i Sovětský svaz. Známý je například katyňský masakr. Při něm příslušníci tajné sovětské služby NKVD zabili tisíce důstojníků a intelektuálů zajatých do roku 1940. Sověti se tuto skutečnost snažili co nejdéle ututlat a vinili z ní Němce. Teprve po padesáti letech svou vinu přiznali.

Po válce zemi ovládli komunisté

Po válce se hranice Polska výrazně změnily a posunuly směrem na západ na úkor Německa. Země byla zničená a zpustošená. Počet jejích obyvatel klesl téměř na polovinu. Značný vliv v Polsku si udrželi Sověti, na jejichž nátlak země odmítla Marshallův plán a k moci se dostali komunisté.

Když se v roce 1956 do čela Polské sjednocené dělnické strany (PSDS) dostal Władysław Gomułka, napjaté poměry v zemi se začaly uvolňovat. Zhoršovala se ovšem hospodářská situace a po vlně nevole musel Gomulka odstoupit. Ještě předtím se ale polská armáda účastnila vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Gdaňská loděnice

Gdaňská loděnice

FOTO: Reuters

V roce 1980 vznikla opoziční odborová organizace Solidarita, vedená Lechem Walesou. Reakcí PSDS bylo vyhlášení válečného stavu, stanného práva a na protestních akcích stoupenců Solidarity došlo ke krvavým bojům. Solidarita byla zakázána. Revoltující občané ale nakonec donutili úřadující vládu vypsat v létě 1989 svobodné volby, ve kterých komunisté utrpěli zdrcující porážku. Polsko nastoupilo cestu demokracie.

Parlamentní republika v čele s prezidentem

V devadesátých letech Polská republika zahájila integrační proces, jehož výsledkem byl mimo jiné v roce 1999 vstup do Severoatlantické aliance a v roce 2004 do Evropské unie. Přestože je stát členem EU, jako oficiální měna se na jeho území od roku 1924 používá zlotý.

Polsko je parlamentní republikou, jejíž parlament je dvoukomorový. Skládá se ze Sejmu (460 poslanců) a Senátu (100 senátorů). Volby do obou komor probíhají současně každé čtyři roky.

Hlavou republiky je prezident, který se volí přímou volbou každých pět let. V roce 2010 se do čela postavil Bronisław Komorowski, jenž ve funkci nahradil tragicky zesnulého Lecha Kaczyńského. Premiérem je Donald Tusk, předseda Občanské platformy, která se označuje za ekonomicky liberální, prounijní stranu, jež se řadí k pravému středu.

V opozici stojí sociálně konzervativní Právo a spravedlnost, o jejíž vznik a vzestup se postarali právě bratři Kaczyńští. Dalším významným politickým subjektem je sociálnědemokratický Svaz demokratické levice, který je proevropský a snaží se navázat na moderní levicové strany západního ražení. Především zájmy tradičního venkovského obyvatelstva hájí Polská lidová strana.

Polský fotbalový fanoušek

Polský fotbalový fanoušek

FOTO: ČTK/AP

Země, která dala světu Jana Pavla II.

Devadesát sedm procent obyvatel se hlásí k polské národnosti, což je pravděpodobně i důsledek rasově založeného vyhlazování za druhé světové války. Menší část obyvatel náleží přistěhovalcům z blízkých států, zejména z Německa a Ukrajiny. Úředním jazykem je polština.

Poláci jsou známí svým silně katolickým zaměřením. K němu se hlásí drtivá většina věřících, již tvoří přes 90 procent všech obyvatel. Kvůli tomu často dochází k radikálním reakcím na některé otázky humánnosti. Například pokud jde o euthanasii, klonování nebo potraty, které jsou v Polsku až na výjimky zakázané. V poslední době se však mnoho lidí, zejména mladých, proti těmto opatření vzpírá. Statistiky navíc dokazují, že počet praktikujících věřících v Polsku klesá.

Papež Jan Pavel II. na snímku z roku 1983

Papež Jan Pavel II. na snímku z roku 1983

FOTO: ČTK/AP

O zvýšení obliby katolické církve se v devadesátých letech velkým dílem zasloužil Karol Wojtyla, známější jako papež Jan Pavel II. První neitalský papež od roku 1522 ve funkci strávil třetí nejdelší období v dějinách. Za dobu svého působení si získal oblibu i nekatolického obyvatelstva a postavil instituci papeže do role prestižního mezinárodního úřadu.