Poslanecká sněmovna má v kompetenci také dávat souhlas k některým mezinárodním smlouvám, volit prezidenta republiky, může vyslovovat důvěru nebo nedůvěru vládě ČR nebo například vyhlašuje volby do zastupitelstev v obcích.

Sněmovna sídlí v hlavním městě Praze ve Sněmovní ulici na Malé Straně. Vznikla dnem 1. ledna roku 1993 účinnosti Ústavy České republiky z předchozí České národní rady. Druhou komorou parlamentu je 81členný Senát, který je konstruován jako protiváha ke Sněmovně, prvek vytvářející předpoklady kvalitního legislativního procesu.

Pro hlasování o běžných usneseních musí mít Sněmovna minimálně třetinové obsazení, tedy alespoň 67 poslanců se musí účastnit hlasování. Pro schvalování je až na výjimky nutná vždy nadpoloviční většina přítomných. V případě přehlasovávání prezidentského veta nebo vyslovení nedůvěry vládě je třeba 101 hlasů bez ohledu na počet přítomných, podobně pro schválení ústavních zákonů, pro rozpuštění Sněmovny nebo pro ratifikaci některých mezinárodních smluv je nutná třípětinová většina, tedy 120 hlasů.

Volby

Do Sněmovny může být volen každý občan České republiky starší 21 let, který nebyl zbaven svéprávnosti. Stejné podmínky platí i pro voliče do Sněmovny, s tím rozdílem, že volič musí překročit jen hranici zletilosti - tedy 18 let věku.  

Podle volebního zákona se volby konají ve 14 vícemandátových krajských obvodech. Do přepočítávání hlasů na mandáty se zapojují jen ty strany, které překročily hranici pěti procent (u koalic sestavených z více subjektů se klauzule zvedá o dalších pět procent na každý subjekt v koalici). Počet mandátů se pak rozdělí do jednotlivých krajů v závislosti na počtu odevzdaných hlasů. Další přepočet odvisí od tzv. d’Hondtovy metody, která mírně zvýhodňuje velké strany.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Zvolený poslanec získává mandát a imunitu, díky níž nemůže být nijak trestně stíhán ani s ním nemůže být zahájeno přestupkové řízení. Zadržet jej lze pouze bezprostředně po spáchání trestného činu, k vydání soudu musí dát navíc souhlas během 24 hodin předseda Sněmovny.

Poslance není možné odvolat. Jeho mandát zaniká v případě, že složil slib s výhradou nebo ho odepřel úplně, že se mandátu vzdá, že přijde během výkonu úřadu o volitelnost, že jím vykonávané funkce jsou neslučitelnými nebo že umře. Automaticky zaniká mandát všem poslancům s koncem volebního období či rozpuštěním Sněmovny.

Neslučitelnost funkcí

Podle Ústavy nemůže nikdo vykonávat zároveň funkci senátora a poslance, stejně tak je vyloučeno zastávat post v parlamentu a zároveň vykonávat úřad prezidenta, soudce a některé další. Naopak ve vládě může stanout kterýkoli člen obou komor, ten však nesmí vykonávat funkci předsedy či místopředsedy jedné z komor, ani nesmí být členem parlamentních výborů a komisí.

Orgány

Sněmovna má svého stálého předsedu, pět místopředsedů, stálé výbory a komise. Podle jednacího řádu je Sněmovna povinna zřídit výbor mandátový a imunitní, výbor petiční, organizační, rozpočtový a volební. Sněmovna pak v rámci veřejného zájmu může zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to alespoň pětina poslanců, tedy nejméně čtyřicet osob.

Rozpuštění Sněmovny

Ústava neumožňuje rozpustit Sněmovnu tři měsíce před koncem volebního období. Sněmovnu může rozpustit prezident, a to jen v následujících případech:

1. Pokud Sněmovna nevysloví důvěru nové vládě, jejíž předsedu prezident jmenoval do funkce na základě návrhu předsedy Sněmovny. Ten však návrh podává až ve chvíli, kdy se nepodařilo dvakrát ze sebou vyslovit důvěru novému kabinetu

2. Jestliže se Sněmovna neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry

3. Bylo-li zasedání Sněmovny přerušeno po dobu delší než 120 dní

4.  Jestliže Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v této době opakovaně svolána ke schůzi

5. Rozhodne-li o svém rozpuštění třípětinová většina poslanců ve Sněmovně (alespoň 120 hlasy)

Žádná z uvedených možností do konce roku 2009 nenastala. Poslední možnost zařadili poslanci do Ústavy narychlo v září 2009, aby dospěli k předčasným volbám. Po schválení zákona si to ale levicoví poslanci rozmysleli a rozpuštění Sněmovny zablokovali. V roce 1998 vložili poslanci do Ústavy článek, který určoval zkrácení volebního období ke dni nových voleb. Podobnou krátkodobou změnou Ústavy chtěli poslanci dospět k volbám i v roce 2009, ale Ústavní soud takový postup zamítl.

Legislativní proces

Návrhy zákonů může ve Sněmovně podat kterýkoli poslanec nebo skupina poslanců, Senát, vláda i zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Pokud předkladatelem není vláda, může se kabinet k návrhu zákona do 30 dnů vyjádřit.

V prvním čtení přednese navrhovatel novelu poslancům a vede se o něm obecná rozprava, po níž ho může Sněmovna zamítnout nebo vrátit navrhovateli k dopracování. V opačném případě dává Sněmovna prostřednictvím kteréhokoli z poslanců návrh k projednání jednomu či více výborům. Lhůta pro řádné projednání je 60 dnů.

V druhém čtení přednese daný výbor (výbory) své doporučení, zda má Sněmovna zákon přijmout či nikoli. Návrh může být doplněn nebo pozměněn. Sněmovna může po obecné rozpravě návrh vrátit k novému projednání nebo ho zamítnout. Jinak projde návrh rozpravou podrobnou, během níž mohou poslanci předkládat pozměňovací, popřípadě jiné návrhy. I po ní může Sněmovna vrátit návrh výborům nebo ho zamítnout.

Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických a podobných chyb nebo úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení. Na závěr třetího čtení Sněmovna hlasuje o pozměňovacích, popřípadě jiných návrzích k novele. Poté se Sněmovna usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas.

 Zdroje: www.psp.cz, Wikipedia