Erdoganův obraz působí rozporuplně. Bývalý starosta Istanbulu byl dříve hlasitým zastáncem islámu, angažoval se v nábožensky založené Straně ctnosti a Straně prosperity a za veřejné předčítání burcujících islámských veršů dostal deset měsíců natvrdo. Poté však obrátil. Distancoval se od svých předchozích aktivit a prohlásil se za prozápadního a umírněného konzervativce. Jeho vláda přinesla vítané změny, zejména co se týče ekonomické situace.

Zprava turecký premiér Recep Tayyip Erdogan a prezidenti Íránu Mahmúd Ahmadínežád a Brazílie Luiz Inácio Lula da Silva

FOTO: Morteza Nikoubazl, Reuters

Tureckému premiérovi se podařilo vystrčit armádu z její dlouhotrvající role obránce sekulární tradice ve společnosti. Pro svou zemi vydobyl dobrou pozici v zahraniční politice a tlačil ji před brány EU. Na druhou stranu si kritikou postupu Spojených států vůči Íránu a jeho jadernému programu pohněval Američany. USA mu také vytýkají postoj k Izraeli, s nímž přitom Erdogan dlouhou dobu pěstoval vstřícné vztahy. Ty se zhoršily, když si obratný řečník vzal do úst tamního prezidenta Šimona Perese a jeho postupy v pásmu Gazy.

Původně měl být profi fotbalistou

Recep Tayyip Erdogan se narodil 26. února 1954 ve městě Rize do rodiny pobřežního strážce. Ve třinácti letech se s rodiči a svými čtyřmi sourozenci přestěhoval do Istanbulu, kde si přivydělával pouličním prodejem limonády a sezamových semínek. Po absolvování náboženské střední školy vystudoval ekonomii a politologii na Marmarské univerzitě. Zároveň byl také zdatným fotbalistou a kariéru profesionálního sportovce mu zatrhnul až otec.

Na univerzitě se také seznámil s Necmettinem Erbakanem, pozdějším tureckým premiérem, který se stal jeho politickým učitelem a duchovním vůdcem. Ten ho přivedl do politiky, když Erdogan vstoupil nejprve do jeho Strany národního pořádku a později do Strany prosperity a Strany ctnosti.

Za předčítání básní putoval do basy

Poprvé se do sváru se sekularisty dostal v roce 1980, když pracoval v istanbulském dopravním podniku. Tehdy právě utichl vojenský puč a jeho šéf mu nařídil oholit si knírek. Erdogan odmítl a přišel o práci.

Turecký premiér Recep Erdogan při shromáždění tisíců Turků v Düsseldorfu

FOTO: Ina Fassbender , Reuters

Jeho kariéra se však rychle rozvíjela. V roce 1994 se stal starostou Istanbulu a dokonce i jeho kritici jej chválili za dobře odvedenou práci, jelikož za dobu jeho panování se stalo město čistějším a zelenějším. Na druhou stranu jeho snahy o částečnou prohibici se s velkým nadšením nesetkaly. S odstupem času byl také popotahován za údajné podvody při zadávání veřejných zakázek.

Kariéru mu ale pošramotila jiná, zdánlivě nevinná událost. Jeho veřejné předčítání muslimských textů bylo posouzeno jako podněcování k náboženské nenávisti a soud mu přiklepl deset měsíců ve vězení včetně zákazu účastnit se voleb a zastávat vládní funkce.

Nový premiér prosadil rozsáhlé změny

Nakonec si odseděl ani ne polovinu, ale i tak mohl celý incident pohřbít jeho slibně se rozvíjející kariéru. Když v roce 2002 jeho islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje, již rok předtím založil, zvítězila v parlamentních volbách, musel nechat přepsat ústavu, aby mohl počátkem příštího roku usednout do premiérského křesla.

Velké podpory se mu navíc dostalo poté, co jeho strana pomohla k dosažení ekonomické a sociální stability státu. Ústava, policie, armáda i celý soudní systém se dočkaly nových reforem a Erdogan tak zmodernizoval zemi mnohem rychleji a efektivněji než většina jeho předchůdců. Mnozí jeho kritici jej ale stále podezírají ze snahy nastolit v Turecku náboženský stát. Například jeho neúspěšný pokus zkriminalizovat cizoložství nebo ustanovit prohibiční oblasti poodhalují Erdoganovy skutečné úmysly.

Od března 2003 je Erdogan nejen předsedou turecké vlády, ale také poslancem. V roce 2010 prohlásil, že pokud jeho strana nevyhraje následující rok parlamentní volby, odejde z jejího čela. Zároveň má jít o jeho poslední kandidaturu.