Řecko se rozkládá na jihu Evropy na ploše 131 940 kilometrů čtverečních. Tvoří je pevninská část na jižním konci Balkánského poloostrova, poloostrov Peloponés oddělený Korintskou úžinou a tři tisícovky ostrovů a ostrůvků včetně Kréty, Rhodu a Dodekanósu. Z východu Řecko, které má jedno z nejdelších pobřeží v Evropě, měří 15 000 km, omývá Egejské moře, ze západu pak Iónské.

Na severozápadě sousedí Řecko s Albánií, na severu s Makedonií, které ale neumožňuje používat tento název, a Bulharskem. Na východě má společnou hranici s Tureckem.

Symbol Athén - Akropole.

FOTO: fotobanka Profimedia

Čtyři pětiny Řecka jsou hornaté, pokrývají je vápencové Helenidy. Pohoří Pindos táhnoucí se z Albánie a Makedonie na jih je výběžkem Dinárských alp. Na severu jsou hraničními horami Rodopy. Východně od Pindu se nachází Thessalská nížina, kterou od moře odděluje další horské pásmo s Olympem dosahujícím 2919 metrů. Na Peloponésu se nacházejí pohoří Tayjetos a Parnón. Hornaté jsou i ostrovy jako Kréta
Řecko má subtropické podnebí typické pro středomořskou oblast, výjimkou je sever země, kde jsou zimy tuhé a chladné, jinak jsou zimy mírné a léta suchá a horká. V červenci a v srpnu Řecko vysušují větry z Afriky. Teploty dosahují až 40 stupňů a časté jsou lesní požáry.

V Řecku žije přes 11 miliónů lidí, z toho skoro čtyři milióny v Aténách. Druhým největším městem je miliónová Soluň na severozápadě země. Asi tři čtvrtě miliónu lidí je neřeckého původu. Nejvíce přistěhovalců je z Albánie. Etničtí Řekové jsou v naprosté většině ortodoxního vyznání.

Historie

Řecko má nejdelší písemně zaznamenané dějiny ze všech evropských zemí. První neolitické osady se v Řeku objevily už v sedmém tisíciletí před naším letopočtem.

Antické Řecko

Nejstarší kultura je mínojská z Kréty, které měla svůj vrchol mezi lety 2000 až 1700 před Kristem. Její konec zapříčinil v té době výbuch sopky Théry. Poté hrála klíčovou roli mykénská civilizace s vrcholem mezi 14. a 13. stoletím před Kristem. Vyvrátili ji nájezdy mořských národů a Dórů. Následovalo temné období. Další vzestup přišel v 8. století před naším letopočtem, kdy vznikají první městské státy, nejvýznamnějšími se staly Atény a Sparta, přičemž první stál u kolébky demokracie.

Druhé největší město Řecka - Soluň. Pozůstatky římských památek.

FOTO: fotobanka Profimedia

Od 6. století se začali Řekové střetávat s Peršany, kteří se rozhodli podmanit si vzpurné řecké osady v Malé Asii. Perský král Daréios I. roku 490 před naším letopočtem podnikl válečnou výpravu do Řecka, u Marathónu však byl poražen. Neuspěl ani následný námořní útok na Athény. O deset let později došlo k dalším střetům, Řekové prohráli u Thermopyl, ale vyhráli námořní střet u Salamíny a Xerxes se táhl. Zbytky perského vojska byly Řeky poraženy v roce 479 před naším letopočtem v tuhé bitvě u Platají.

Odlišný společenoskopolitický vývoj Atén a Sparty vyvrcholil za Peloponéských válek v letech 421 až 404 před naším letopočtem. Nad aténskou demokracií zvítězila vojensky lépe organizovaná hierarchická Sparta. Boje mezi řeckými státy, do nichž se zapojily i Théby, umožnily Makedoncům, aby za Filipa II. v letech 356 až 338 před Kristem ovládli Řecko. Jeho syn Alexandr Veliký pak vyvrátil perskou říši, dobyl Palestinu, osvobodil Egypt a vstoupil do Babylonu. Při svém tažení dosáhl až Indie.

Obrovskou říši si po Alexandrově smrti v roce 323 před naším letopočtem rozdělili jeho vojevůdci. Ptolemaios získal Egypt vliv v Řecku, Seleukos Malou Asii. Dnešní Řecko ovládal z větší části Kassadros, Thrákii pak Lysimachos. Za válek diadochů ovládla Makedonii a část Řecka dynastie Antigonovců. Jejich spojení s kartaginským Hannibalem však přivedlo Makedonce do střetu s Římem.

Řecko součástí říše římské

Od roku 146 před naším letopočtem byla Makedonie i Řecko součástí Římské říše, i když s jistými privilegii, protože Řím otevřeně navazoval na řeckou kultura a vzdělanost i náboženství.

Byzanc a osmanské nadvláda

Postupný úpadek Římské říše, ale zasáhl i Řecko. Po značnou část 3. století Řecko ohrožovaly nepřátelské vpády dáckých a germánských nájezdníků. Oblast Řecka však postupně začalo nabývat na významu poté, co v roce 330 založil Konstantin I. nové hlavní město Konstatinopol (dnešní Istanbul). V roce 395 se Římská říše rozpadla na Západořímskou a Východořímskou. Východořímská zažila největší rozmach za Justiniána I. v 6.století. Postupně ale ztrácela území v malé a přední Asii i ve Španělsku i oblasti na Balkáně, kam pronikli Slované. Od 7 .století musela čelit Arabům, kteří ji ale na rozdíl od Persie nevyvrátili.

Za Makedonské dynastie od 9. do 11. století dokázala svou pozici Byzanc upevnit, pak ale nedokázala vzdorovat postupu muslimů a přišla o území v Malé Asii. Na pomoc byly posílány křížové výpravy, čtvrtá ale znamenala zkázu Konstantinopole a říše se postupně rozpadala a snahy o obnovení přinášely jen malé a dočasné úspěchy. V roce 1453 osmanští Turci pod vedením Mehmeda II. dobyli Konstantinopol, v letech 1460 a 1461 Turci ovládli i území dnešního pevninského Řecka, jen Krétu a Kypr nezískali. Turecko ale tvrdě neislamizovalo Řecko, ortodoxní církev tak byla jedním ze zdrojů udržování identity zejména poté, co byl 1571 dobyt Kypr a 1669 Kréta.

Samostatné Řecko

Když začala moc osmanské říše slábnout zažívalo od konce 18. Století Řecko národní obrození, které vyvrcholilo v roce 1821 povstáním. Přestože Řekové byli nejednotní a od roku 1824 museli čelit intervenci Egypta, který získal značná území, Řekové si nezávislost uhájili, neboť se na jeho stranu přidali Rusové, Britové a Francouzi a u Navarina v roce 1827 porazili tureckoegyptské síly.

V roce 1830 bylo Řecko uznáno jako nezávislé království. Snaha vytvořit Velké Řecko v antických hranicích však nebyla příliš úspěšná, protože se z osmanského područí dostali i Srbové, Rumuni a Bulhaři.

Snahy získat další území vyvrcholily za Balkánských válek, kdy se nejprve bojovalo nejen proti Turkům ale následně i Srbové a Řekové proti Bulharům. V první válce získalo Řecko okolí Soluně a Krétu, větším územním ziskům ale zabránilo vyhlášení nezávislé Albánie. V druhé Řecko získalo většinu egejské Makedonie.

Za první světové války se Řecko snažilo zůstat nezávislé, nakonec se však připojilo k zemím Dohody a Řecko získalo Thrákii, Gallipoli i část Malé Asie. Ambice na vytvoření velkého Řecka ale vzaly za své za další řeckoturecké války vedené v letech 1920 až 1922, Turci vypálili Smyrnu a vyhnaly Řeky z Malé Asie.

Za druhé světové války Řecku nepomohla uchovat nezávislost ani proklamovaná neutralita. Řekové s britskou pomocí sice zahnali Italy, když jim však pomohli nacisti, Řecko bylo poraženo a okupováno. K osvobození Řecka v roce 1944 hodně pomohli i partyzáni, jenomže hned po vyhnání nacistů v zemi propukly spory, které vyvrcholily občanskou válku, v níž byli komunisté poraženi. Demokracie v zemi, které přistoupila Evropskému společenství a stala se členem NATO, však nepanovala a situace se ještě zhoršila po vojenském puči z roku 1967, kdy byla nastolena vláda plukovníků.

Řeckoturecká krize kvůli Kypru

I když Řecko i Turecko byly členy NATO, v roce 1974 hrozilo, že mezi nimi vypukne horká válka. Po převratu na Kypru hrozilo jeho spojení s Řeckem a Turecko se rozhodlo vojensky zasáhnout. Turci na severovýchodě ustavili vlastní enklávu a v roce 1983 vyhlásili neuznanou Severokyperskou tureckou republiku. Kyperská krize ale znamenala konec vlády junty a země s civilní vládou prodělala demokratizační proces. V roce 1981 vstoupilo Řecko do Evropského společenství.

Další mezinárodní krizi, které měla na Atény dopad, přinesl na počátku devadesátých let rozpad Jugoslávie a s ním související nacionalistické sny o velkém Srbsku, velké Albánii a velkém Chorvatsku. Řecko, které se těchto snah obávalo, proto zabránilo jugoslávské svazové republice Makedonii po vyhlášení nezávislosti, aby užívala tento název. Bálo se velkomakedonských ambicí, které by mohly vést ke snahám o odtržení řecké části Makedonie.

Proto musí země využívat jen prozatímní název FYROM (Bývalá jugoslávská federativní republika Makedonie). Atény zablokovaly i vstup Skopje do NATO. Napětí vzrůstá i mezi Řeckem a Albánií kvůli přílivu albánských imigrantů.

Hospodářská krize

Zemi v novém tisíciletí tvrdě postihla hospodářská krize, protože její ekonomika nebyla výkonná a přesto přijala euro. Řecko je prošpikované korupcí, klientelismem a byrokracií, v kterém odbory tvrdě prosazují svá přání bez ohledu na reálnou ekonomickou situaci, nedokázalo zvládnout rozpočtový deficit. V roce 2009 představoval rozpočtový deficit 13,6 procenta HDP, a zemi začalo hrozit, že by se mohla ocitnout na pokraji státního bankrotu. Nemohlo přitom měnu devalvovat, jak by to řešilo dříve. Krize ale ohrozila stabilitu eura.

Evropská unie a Mezinárodní měnový fond se nakonec rozhodly Řecku pomoci. Výměnou za pomoc ve výši 110 miliard eur se řecká vláda zavázala k tvrdým rozpočtovým škrtům, omezením zaměstnaneckých výhod i k reformě důchodů, což vedlo k vlně stávek, které postihla i turisty. Turistika je přitom jedním z klíčových resortů řecké ekonomiky, ve které má velký podíl státní sektor. Jádrem je lodní přeprava, Řecko vlastní nejvíce lodí na světě.

Památky

Řecko nabízí návštěvníkům nespočetné množství antických památek. Mezi nejnavštěvovanější místa patří hlavní město Athény, především Akropolis s významnými chrámy, kde je Pantheon zasvěcený patronce města bohyni Athéně, Erechteion s krásnými sochami žen v průčelí. Pod Akropolí se nachází Dionýsovo divadlo i Panathénský stadion a mnohé další.

K dalším významným hojně navštěvovaným starověkým centrům patří Korint i Olympia, kde se ve starověku konaly olympijské hry. V Epidauru je známá svatyně Asklépia, představující rané středisko praktického lékařství a také divadlo, oceňované pro dokonalou akustiku, kde se dodnes hraje. Proslulé jsou Delfy, kde je věštírnu s komplexem chrámů a dějiště Pýthijských her.

Mystras - archeologické pozůstatky z byzantského města pocházejícího ze 13. století.

FOTO: fotobanka Profimedia

V současné době je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO 17 památek: Akropole v Athénách, starověká makedonská metropole Aigai, Delfy, Olympia, Mystras, Mykény a Tíryns, ostrov Délos, Pátmos, středověké město Rhodos, kláštery Dafnion, Hossios Loukas a Nea Moni, historické centrum Korfu, raně křesťanské a byzantské památky v Soluni, Pythagoreion a Héraion na Samu, Asklépiův chrám v Epidauru, Apollónův chrám v Bassai, kláštery Meteora a hora Athos.

V zemi se však dá najít i mnoho památek z doby východořímské říše včetně ortodoxních klášterů. Na poloostrově Athos se nachází autonomní Mnišská republika. Nejstarším chrámem je Megisti Lavra založený v roce 963. U města Kalambaky v Thesálii se na rozeklaných horách nacházejí kláštery Metéora.

Chalkidiki

V severní části řecké pevniny, zhruba uprostřed území Makedonie, zasahují do Egejského moře tři výběžky připomínající ostny Poseidonova trojzubce - poloostrov Chalkidiki. Kromě zdravého přímořského klimatu oceňují turisté také ozdravné termální prameny, které tam vyvěrají.

Nejzápadnějším z ostnů trojzubce je poloostrov Kassandra. Jeho pobřežní část začíná u města Nea Kallikratia, které je jedním z nejznámějších přímořských letovisek na Chalkidiki. K němu přiléhá dlouhá písčitá pláž Nea Moudania.

Ahlada Beach v blízkosti Sarti na poloostrově Sithonia na Chalkidiki.

FOTO: fotobanka Profimedia

Prostředním z ostnů Poseidonova trojzubce je Sithonie, která je klidnější. Kdo hledá ruch a čilý noční život, může zamířit do Neos Marmaris. To je nejvýznamnější obchodní středisko a přístav v této části Chalkidiki.

Třetí výběžek Athos je známý díky svaté hoře Athos. Hornatý poloostrov je obtížně přístupný nejen pro své přírodní zvláštnosti, ale zejména proto, že se na něm nachází tzv. Mnišská republika.

Je to autonomní oblast, která je ve věcech administrativně-politických podřízena řeckému ministerstvu zahraničí a ve věcech náboženských patriarchovi konstantinopolskému (dnešní Istanbul). Všechno ostatní si mniši, jichž pobývá na Athosu kolem 1700, spravují sami. Své postavení získal poloostrov v 10. století a všichni po sobě jdoucí vládcové suverenitu mnišské republiky více či méně respektovali.

Dodnes je vstup na poloostrov přísně omezován. Mají tam, po předchozích formalitách a získání povolení, přístup pouze muži. Z veškerého ženského plemene trpí mniši na svém území pouze kočky a slepice. Dnešní běžný zájemce si může poloostrov prohlédnout z dálky asi tří kilometrů, z paluby výletních lodí, které podél pobřeží plují.

Thesálie

Thesálie ležící ve střední části Řecka přes bohaté dějiny patří k nejchudším regionům země. Přesto je oblíbenou destinací Řeků, jezdí sem odpočívat o víkendech. V thesálijských klášterech nacházeli útočiště ochránci řecké kultury - mniši. V pokoře před bohem stavěli vysoko v horách chrámy. Nejznámější jsou na plošině Metéora, vedené na seznamu světových památek UNESCO.

Metéora - kláštery na vrcholcích hladkých skalistých hor.

FOTO: fotobanka Profimedia

Dalším řeckým turistickým centrem je Olympská riviéra, písčité pláže pod nejvyšším posvátným pohořím, sahá až za ústí řeky Pinios. Podle mytologie na Olympu sídlili bohové. Na riviéře vyrostla letoviska s celkovou kapacitou mnoha desítek tisíc lůžek.

Lesbos

Třetí největší z řeckých ostrovů se nachází v severovýchodní části Egejského moře a z návrší nad letoviskem Anaxos by se dalo prakem dostřelit na tureckou pevninu.

Návštěvníci z ciziny začali na Lesbos přijíždět teprve v 90. letech minulého století. Není jich mnoho, protože tamní letiště má poměrně omezenou kapacitu. Je to klidné místo, kde dění neurčují zahraniční turisté, ale tradiční způsob života místních obyvatel. Ostrov představuje bohatou přehlídku středověké městské architektury, hrady, pevnosti a měšťanské domy z dob byzantských, janovských i osmanských.

Korfu

Zelený nebo také smaragdový ostrov, perla Jónského moře, se přezdívá nejsevernějšímu z řeckých ostrovů Korfu. Kerkýra, jak jej nazývají Řekové, leží jen několik kilometrů od řecko-albánské hranice a odděluje Jónské moře od Jaderského. Nejvyšší hora ostrova Korfu je pojmenována velmi trefně - Vševládce.

Vrchol se tyčí do výšky 906 metrů nad mořem, přímo nahoře je jeden z nejstarších byzantských klášterů ostrova a z jeho zahrady je překrásný výhled na všechny strany.

Rhodos

Přestože ostrované zničený Kolos nikdy neobnovili, bůh slunce Helios na ně nezanevřel. Statistiky říkají, že tam slunce svítí tři sta dní do roka, což je z pohledu návštěvníků víc než dost, protože „koupací“ sezóna je zhruba od května do října.

Přístav Rhodos

FOTO: Lucie Poštolková, Novinky

Jedním z nejpřitažlivějších míst na Rhodu je Lindos, překrásné místo na východním pobřeží ostrova Rhodos. Na skále nad mořem stojí antická akropole s chrámem bohyně Athény a byzantským kostelíkem. Hlavní město Rhodos se pyšní mohutnými středověkými hradbami a Palácem velmistrů.

Lindos

FOTO: Lucie Poštolková, Novinky

Kréta

Kréta bývala domovem mínojské civilizace a jejím symbolem je palácový komplex Knossos, vzdálený pět kilometrů od krétské metropole Heraklionu. Říká se o ní, že je světem na jednom ostrově. Najdete zde hornaté vnitrozemí a nejdelší evropskou soutěsku Samaria, nejsevernější přirozený palmový háj v Evropě, Matalu, jedno z evropských útočišť hippie.

Zakynthos

Zakynthos je třetím největším ostrovem v Jónském moři s rozlohou přes čtyři sta kilometrů čtverečních a díky bohatým zimním srážkám je téměř celý pokryt bohatou středomořskou vegetací. Proto je také nazýván zelený ostrov.

Středisko Laganas na jihu je největším letoviskem na ostrově. Leží podél několikakilometrové pláže s jemným pískem a pozvolným vstupem do moře. Nachází se zde nespočet obchodů a obchůdků, restaurací, taveren, barů, klubů a diskoték, díky nimž si letovisko vysloužilo přezdívku řecké Las Vegas.

Pláž Agios Nikolaos na ostrově Zakynthos.

FOTO: fotobanka Profimedia

Opakem je letovisko Agios Sostis, ideální pro příznivce klidné dovolené. Lákadlem pro turisty jsou mořské želvy – karety obrovské. Místa Kalamaki a Laganas, kde tyto želvy každoročně snášejí do písku vejce, byla prohlášena za národní přírodní rezervaci.

Santorini

Ostrov Santorini, jenž je považován za ztracenou bájnou Atlantidu, je dnes tím, co zbylo ze starověkého ostrova Théra po výbuchu sopky kolem roku 1500 před n. l. Velkým zážitkem je výlet lodí k srdci kráteru. Jsou to dva ostrůvky, Nea Kameni a Palia Kameni. Husí kůži trochu nahání vědomí, že kráčíte po vrcholku dosud aktivní sopky. Ze sopečného kráteru jsou dokonce cítit sirné plyny.

Dále mezi navštěvované řecké ostrovy patří: Samos, Skiathos, Thassos, Alonissos, Chios, Kalymnos, Karpathos, Mykonos, Naxos, Skopoleos, Symi, Iraklia, Paros a Amorgos.

Typické modré kopule kostelů na ostrově Santorini.

FOTO: fotobanka Profimedia

V roce 2009 bylo Řecko 3. nejprodávanějším zájezdem v Česku přes internet a na 1. místě mezi leteckými zájezdy (v období října 2008 do března 2009, průzkum společnosti Median).

V anketě o nejoblíbenější ostrov vítězí Kréta s 28,7 %, postupně následovaly ostrov Rhodos, Korfu, Zakynthos, Lefkada, Thasoss, Kos a Santorini. Hlasování se zúčastnilo 4365 čtenářů serveru Novinky.cz.

Zdroj: http://whc.unesco.org, wikipedia