Státní rozpočet v sobě zahrnuje příjmy a výdaje. Do příjmů se počítají především daně, peníze, které si stát vypůjčí, a další platby, například splátky dluhů od jiných států. Výdaje jdou většinou na zákonem určené dávky a výplaty státních zaměstnanců, na chod státního aparátu a také na splácení dluhů státu.

Podle výše příjmů a výdajů může být rozpočet schodkový, přebytkový nebo vyrovnaný.

Na pokrytí schodku vydává stát dluhopisy. Penězi, co za ně dostane, pokryje schodek.  Dluhopisy ale musí země splatit i s úroky. Pokud se tedy rozpočtové schodky prohlubují, znamená to, že stát je stále více zadlužený a v následujících letech dává stále více peněz na splácení dluhu.

Země EU, které platí jednotnou měnou, musí schodek rozpočtů držet pod stanovenou hranicí tří procent výše svého HDP a dodržovat další, tzv. maastrichtská kritéria.

Pokud tak nečiní, mohou být teoreticky sankcionovány. Mnoho zemí ale pravidlo porušuje.

Rozpočet ČR

Rozpočet České republiky sestavuje ministerstvo financí. Schvaluje se podle platných zákonů. V České republice jej projedná vláda, posléze o něm jedná Sněmovna, nejprve schválí jen číslo schodku, či přebytku, v případě Česka většinou schodku. Posléze dojde na projednávání podrobností. Je možné do rozpočtu vkládat další požadavky.

Poslanci vystupují a navrhují, aby se přidalo několik miliónů na projekty v místě, kde byli zvoleni - čtení návrhů se nazývá porcování medvěda. Pro většinu poslanců je to jediná aktivita, kterou pro region, za nějž byli zvoleni, vyvinou. Jednotlivé návrhy se pak schválí nebo ne a posléze se schválí celý rozpočet.

Senát o rozpočtu nejedná, prezident jej teoreticky může vetovat, ale podle zvyklostí to nedělá.

Pokud se rozpočet ve Sněmovně nepodaří schválit, stát funguje na základě tzv. rozpočtového provizoria. To znamená, že se počítá s výdaji z předchozího roku. Provizorium funguje do doby, než je schválen řádný rozpočet.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Česko hospodařilo s provizoriem jednou, na začátku roku 1998. Zákon se vládě Miloše Zemana nepodařilo prosadit.

Česká republika má posledních 15 let rozpočet schodkový.

Aby stát udržel dluhy pod kontrolou, musí rozpočet sestavovat pokud možno vyváženě. Operativní prostor je ale relativně malý. Většina výdajů jsou tzv. výdaje mandatorní, tedy ty, co musí být vyplaceny, protože to určuje zákon. Jde například o platy státních zaměstnanců, sociální dávky, dávky v nezaměstnanosti. Povinné jsou i splátky dluhů.

Zadlužení České republiky nedosahuje zatím nebezpečných výšin, ekonomové varují především před tím, že velmi rychle roste, stát si zvykl žít na dluh i v případech, kdy se mu daří a měl by naopak bývalé dluhy platit. Podobně jsou na tom i obce. Mnohé z nich jsou před bankrotem. Známý je případ malé krušnohorské vesničky Bublava, která s velkou pompou začala budovat aquapark a posléze zjistila, že na jeho provozování nemá dost vody. Obec dostala desítky miliónů a ty musí obec se 400 obyvateli splatit.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Státní a veřejný dluh

Státní dluh a veřejný dluh - oba pojmy se často zaměňují. Státním dluhem se rozumí dluh vlády, který vznikne ze samotného rozpočtu. Započítávají se do něj výše zmíněné dluhopisy, půjčky od bank a nadnárodních institucí.

Státní dluh Česka měl za třetí čtvrtletí roku 2010 výši téměř 1,4 biliónu korun, což je přibližně 35,4 % HDP. Od počátku roku do konce září se tak zvýšil téměř o 207 miliard. Hrozivé je ale především to, jak rychle v posledních letech roste.

Mnohé evropské země jsou na tom mnohem hůře, mají dluhy, které přesahují jejich roční HDP. Jde například o Itálii, jejíž dluh je necelých 116 % HDP. Velmi zadlužené je i Řecko (115 %), Belgie (96,7 %) či Německo (73,2%).

Veřejný dluh tvoří dluh státu plus dluhy dalších správních celku - krajů, měst a obcí. Počítají se do něj tedy půjčky obcí, například na vybudování infrastruktury. Nominálně je jeho výše zhruba 1,4 biliónu korun.