Ve funkci šéfa ruské diplomacie nahradil v roce 2004 Igora Ivanova. Usuzuje se, že během svého ministrování následuje koncepci svého předchůdce, je však spíše úředníkem než politikem.

Britský odborník na ruskou zahraniční politiku Bobo Lo jej popsal jako skvělého vyjednavače, který však nepatří do „Putinovy uzavřené svatyně“. Naznačil tak, že Lavrov stojí spíše za prezidentem.

Ministři zahraničí USA a Ruska Hillary Clintonová a Sergej Lavrov při moskevském setkání

Ministři zahraničí USA a Ruska Hillary Clintonová a Sergej Lavrov při moskevském setkání

FOTO: ČTK/AP

Svou prudkou povahu ukázal naposledy v roce 2008, když telefonicky hovořil s britským ministrem zahraniční Davidem Milibandem o ruském vpádu do Gruzie. Lavrov Milibandovi vyčinil, že nerozumí historii, do sluchátka křičel a nadával. Ukrajinská média tehdy uvedla, že na něj řval: „Kdo ty k... jsi, že mě poučuješ!?“

Po ukončení studií na státním institutu mezinárodních vztahů v roce 1972 působil do roku 1976 jako sovětský diplomat na Srí Lance. Poté byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí. Od roku 1981 pracoval sedm let v sovětské misi při OSN v New Yorku.

Ruský prezident Dmitrij Medvěděv na schůzce s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, po níž oznámil, že Rusko na dohodu o monitorovacích komisích nepřistoupí.

Ruský prezident Dmitrij Medvěděv na schůzce s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem

FOTO: ČTK/AP

Poté se v roce 1994 opět vrátil na ministerstvo zahraničí a opět byl vyslán do OSN, kde se v roce 1995 stal předsedou Rady bezpečnosti. Tuto funkci střídavě vykonával až do roku 2003.

Lavrov je ženatý a má dceru Jekatěrinu. Rád hraje na kytaru, skládá písně a poezii. Sportuje, ale přesto je silným kuřákem.