Strana byla založena 9. prosince 1989, téměř patnáct let ale fungovala bez vlivu na politiku či společnost. To se trochu změnilo v roce 2003 a výrazněji v roce 2005.

Do té doby měla strana kolem tisícovky členů, ve volbách buď kandidovala s jiným hnutím (v roce 1992 v rámci Liberálně-sociální unie), nekandidovala vůbec ( v roce 1996 nesložila volební kauci), nebo získala minimální podporu (1,12 procenta ve volbách v roce 1998 a 2,36 procenta ve volbách v roce 2002)

Martin Bursík a Ondřej Liška oznamují vyloučení rebelů ze strany.

Martin Bursík a Ondřej Liška

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Průzkumy s ní v těchto letech nepočítaly a vědělo o ní maximálně několik nadšenců. Za volby v roce 2002 ale strana, která do té doby sháněla s úsilím každou korunu, dostala příspěvek od státu za odevzdané hlasy 11 miliónů.

Peníze ale situaci nevyřešily. Z účtu zmizelo šest miliónů korun a policie účty strany zmrazila. Ukázalo se, že sumu převedl jeden z místopředsedů, který nesouhlasil s novou generací, která do strany přišla a hrozilo, že vedení převezme.

Stalo se tak těsně před sjezdem strany. Na něm se nakonec prosadili lidé z řad ekologických aktivistů spojených s hnutím Duha typu Jakuba Patočky nebo Jana Beránka, které podpořily i veřejně známé osobnosti. Beránek byl na sjezdu zvolen předsedou strany.

O rok později se strana stala členkou Evropské strany zelených.

Ani duo Beránek-Patočka nebylo tím, kdo stranu dovedl k hmatatelnému úspěchu - tedy poslaneckým či senátorským mandátům. Dvojice prosazovala politiku, která se hodně členům nezamlouvala. Byli prý příliš radikální, příliš levicoví a neveřili, že strana má sama ve volbách šanci. Beránek přesto vedení těsně obhájil v roce 2004.


 Bývalý předseda Strany zelených Jan Beránek (vlevo) a někdejší nejvýraznější osobnost strany Jakub Patočka

Foto: Novinky, Právo

Hned následující rok ale dali členové aktivistům sbohem a do čela si zvolili člověka se zkušenostmi z politiky - Martina Bursíka. Ten už předtím působil ve vládě Josefa Tošovského na postu ministra životního prostředí a ve volbě byl jediným kandidátem.

S Martinem Bursíkem v čele zaznamenal strany rychlý vzestup. O straně se začalo mluvit a ve volebních průzkumech dostala v únoru 2006 poprvé přes pět procent. Fakt, že by se dostala do Sněmovny přiváděl další potenciální voliče. Ke straně se začali přiklánět především mladí nerozhodnutí voliči.

Strana na sebe upozornila i těsně před volbami, kdy se její členka Kateřina Jacques účastnila prvomájové demonstrace a tvrdě proti ní zasáhl policista Tomáš Čermák.

Ačkoli někteří chování Jacques na demostraci kritizovali, jedno je jisté - stranu to zviditelnilo.

Video

Soud osvobodil expolicistu, který zbil Kateřinu Jacques

V červnových volbách získala 6,29 procenta hlasů a šest poslanců a nejen to, po dlouhých domluvách se účastnila vlády Mirka Topolánka a dostala tři ministerská křesla.

Ministři za Stranu zelených
Martin Bursíkvicepremiér, ministr životního prostředí9. 1. 2007 - 8.5.2009
Dana Kuchtováministryně školství9. 1. 2007 - 4. 10. 2007
Ondřej Liškaministr školství4. 12. 2007 - 8.5.2009
Džamila Stehlíkováministryně pro lidská práva9. 1. 2007 - 23. 1. 2009
Michael Kocábministr pro lidská práva 23. 1. 2009 - 8.5.2009

Strana ale byla dál rozhádaná, část jí nesouhlasila s účastí ve vládě, v níž musela ustoupit z některých ze svých požadavků - ekologie nebyla prioritou ani dominantní ODS ani KDU-ČSL.

Tyto spory nakonec stranu rozložily. Levicověji se orientovalo křídlo, k němuž se připojila Dana Kuchtová a vehementně ho prosazoval mladíček Matěj Stropnický. K rebelům, kteří vystupovali především proti omezení pravomocí republikové rady, které chtělo prosadit vedení strany, se přidaly i poslankyně Olga Zubová a Věra Jakubková.

Bursíkovi vadilo, že rada je de facto druhým vedením strany a chtěl ji přetvořit na „širší“ vedení, tak jako to funguje u jiných stran.

Křídlo ale rebelovalo jen krátce. Na sjezdu strany v září 2008 byl s velkou převahou předsedou opět zvolen Bursík a opozice proti němu byla vytlačena z vedení strany i z kritizované republikové rady.

Rebelové založili frakci s názvem Demokratická výzva a vystupovali proti straně. Ve Sněmovně zelení nehlasovali jednotně a zásadní je fakt, že Zubová s Jakubkovou pomohly k pádu Topolánkovy vlády, v níž zelení byli.

V září 2009 byly ze strany vyloučeny.

Zelené rebelky Olga Zubová a Věra Jakubková s předsedou strany Martinem Bursíkem

Zelené rebelky Olga Zubová (vlevo) a Věra Jakubková s předsedou strany Martinem Bursíkem

FOTO: Právo

Otřesy nepřežil ani sám Bursík, po neúspěšných volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009 rezignoval. Stranu dočasně vedl tehdejší ministr školství v demisi Ondřej Liška. V prosinci 2009 byl na sjezdu ve funkci řádně potvrzen. Proti němu se pokoušel kandidovat Stropnický, ale neuspěl.

Šance zelených posílit, či si alespoň udržet zisk z voleb 2006 se ale rozplynuly. Lidé, kteří si od nich slibovali změnu, se odvrátili jinam. Zelení ve volbách do Sněmovny v roce 2010 získali 2,44 procenta hlasů. Ondřej Liška i další členové vedení dali mandáty k dispozici. Na listopadovém sjezdu strany se ale o funkci znovu ucházel a byl opět zvolen předsedou.

Volební výsledky strany ve volbách do Sněmovny
19904,1%
19916,5 % (v koalici s Liberálně sociální unií)
1996neúčastnili se
19981,12 %
20022,36 %
20066,29 %
2010
2,44 %
2013
3,19%
Předsedové strany
Jan Ječmínek1990-1991
Aleš Mucha 1991-1992
Jaroslav Vlček1992-1995
Emil Zeman1995-1999
Jiří Čejka1999-2002
Miroslav Rokos2002-2003
Jan Beránek2003-2005
Martin Bursík2005-2009
Ondřej Liška2009-2014
Jana Drápalová
2015-2016
Matěj Stropnický
2016-

V roce 2013 ze strany odešel Martin Bursík. Vadilo mu, že se partaj kloní příliš doleva. Založil vlastní Liberálně ekologickou stranu (LES).

Bývalý předseda strany Ondřej Liška rezignoval po neúspěchu zelených v květnových volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, ve kterých strana získala pouze 3,77 procenta hlasů. V předsednickém křesle se místo něj usadila starostka městské části Brno-Nový Lískovec Jana Drápalová, která si dávala za cíl dovést zelené k úspěchu v krajských volbách, čemuž chtěla napomoci sjednocením strany.

Ve funkci však Drápalová setrvala pouze rok, když se rozhodla post neobhajovat. Nahradil ji Matěj Stropnický, syn ministra obrany Martina Stropnického (ANO).

Matěj Stropnický

Matěj Stropnický

FOTO: Michal Doležal, ČTK