Sýrie se rozkládá v jihozápadní části Asie, podél východního okraje Středozemního moře. Pobřeží však měří jen dvě stě kilometrů z celkových 185 tisíc čtverečních kilometrů, které Sýrie zabírá. Podél něj se nachází hornatá krajina, jež směrem k východu přechází v rozlehlou pouštní oblast. Převážná většina z 22 miliónů obyvatel se proto sdružuje právě při pobřeží a podél řeky Eufrat.

Hlavní dopravní tepna Damašku v Sýrii

Hlavní dopravní tepna Damašku v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Stát leží na území starověké Mezopotámie a bývá často označován za kolébku civilizace. Pochází odsud řada přelomových vynálezů a objevů. Například zde vznikla vůbec první abeceda na světě. Hlavní město Damašek, které obývá více než čtyři a půl miliónu lidí, se považuje za nejstarší kontinuálně osídlené město. Společně s Aleppem, Bosrou a Palmýrou patří na seznam světových památek UNESCO.

Gazely v poušti v Sýrii

Gazely v poušti v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

V bývalé francouzské kolonii žije množství různorodých etnických skupin. Většinové zastoupení mají Arabové a osm procent připadá na Kurdy. Menšiny tvoří zejména Arméni, Čerkesové, Turci, Turkmeni, Peršané, Židé a Romové. Azyl zde našly také statisíce palestinských utečenců. Většina obyvatelstva jsou muslimové, zejména jejich sunnitská odnož.

Mešita Zanab v Sýrii

Mešita Zanab v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Léta nestability ukončila tvrdá vláda Hafíze Asada

Svého času byla Sýrie centrem islámské říše a zažila velmi překotný vývoj. Oblast, kterou pokrývá, byla svědkem mnoha invazí i okupací - od dob Římanů a Mongolů až po křižáky, Turky a Francouze. Počátkem 16. století se Sýrie stala součástí Osmanské říše. Z područí Turků se dostala teprve po první světové válce, kdy ji jako svou kolonii obsadili Francouzi.

Vymaněním z jejich vlivu v roce 1946 si však Syřané příliš nepomohli. Vinou velké etnické různorodosti uvnitř státu a sváry mezi jednotlivými kmeny se dostala do značné politické nestability a během prvních let své existence zakusila hned několik vojenských převratů. V roce 1958 se spojila s Egyptem do útvaru zvaného Sjednocená arabská republika. Ta vydržela pouze do roku 1961, kdy se národy opět separovaly.

O dva roky později se vláda dostala do rukou alavitské Socialistické strany arabské obrody (Baas), která ve své ideologii spojuje arabský socialismus, nacionalismus a panarabismus. Jeden z jejích představitelů, Hafíz Asad se v listopadu 1970 po krvavém převratu dostal k moci a vnesl do země politickou stabilitu. Ta byla však vykoupena třemi dekádami krutého a stagnujícího diktátorství.

Hrad Krak des Chevaliers v Sýrii

Hrad Krak des Chevaliers v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Asadův syn Bašár, který se stal prezidentem po otcově smrti v roce 2000, udělá čas od času gesto směrem k větší otevřenosti a uvolněnosti režimu - v minulosti například propustil stovky politických vězňů - avšak nastolení skutečných politických svobod nebo změna státem ovládané ekonomiky se nikdy neuskutečnily.

Válečné konflikty

Sýrie se zapojila do vleklého arabsko-izraelského konfliktu, který vypukl tři roky po skončení druhé světové války. Nejvíce pocítila třetí fázi těchto bojů, která se odehrála v roce 1967 a vešla ve známost jako Šestidenní válka. Arabští spojenci byli poraženi a Izrael obsadil některé oblasti včetně strategických Golanských výšin na hranicích se Sýrií. Dodnes se o tuto oblast přou a Sýrie se řadí mezi vůbec nejdrsnější odpůrce Izraele. Navíc podporuje ozbrojené skupiny, jež podnikají útoky na židovský stát.

V roce 1976 se syrské jednotky zapojily do občanské války v Libanonu, jež vyplynuly právě z arabsko-izraelského konfliktu a později prakticky ovládly celou jeho východní část. Boje skončily v roce 1989, ale syrští vojáci zůstali v Libanonu až do roku 2005. Staženi byli poté, co se syrská vláda ocitla pod silným mezinárodním tlakem v souvislosti s atentátem na bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího, který prosazoval poválečnou obnovu země a ekonomickou liberalizaci.

Dodnes na Sýrii leží škraloup podporovatele terorismu a zejména v posledních letech znamenal rozsáhlou politickou izolaci země, a to dokonce i od některých umírněnějších arabských států.

jeden z bazarů v Damašku v Sýrii

Jeden z bazarů v Damašku v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Půl století v zemi vládne jedna strana

Podle ústavy z roku 1973 je Sýrie socialistickou lidovou demokracií. Hlavní moc má v rukou autoritativní prezident, třebaže v zemi existují i demokratické instituce, jako je například 250členný parlament. V něm je 170 míst vyhrazeno členům stran z Pokrokové lidové fronty, jež zahrnuje několik partají pod dominancí strany Baas. Její vedoucí úloha je zakotvena v ústavě.

Od chvíle, kdy se v Sýrii dostala k moci Baas, je v zemi potlačována opozice a platí výjimečný stav s širokými pravomocemi pro ozbrojené složky. K rozsáhlejším nepokojům došlo naposledy v roce 1982, kdy armáda tvrdě zakročila proti Muslimskému bratrstvu. Desetitisíce lidí přišly tehdy o život a historické město Hama bylo zdevastované.

Pastevci ze Srouj v Sýrii

Pastevci ze Srouj v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Jak silná je pozice vládnoucí strany, se ukázalo v únoru 2011, kdy v arabských zemích vzplanula vlna krvavých nepokojů. Stejně jako v jiných zemích regionu, i v Sýrii se lidé prostřednictvím sociálních sítí svolávali k demonstracím. Do ulic však nakonec vyrazili pouze policisté a členové ozbrojených složek.

Hospodářství v režii pětiletek 

V Sýrii panuje od šedesátých let centrálně plánovaná sociálně-tržní ekonomika. Stát řídí strategická odvětví, zejména ropný průmysl, zatímco do soukromého sektoru spadá velká část zemědělství a stavebnictví.

Tamní vláda se často potýká s problémy s nezaměstnaností. Ta podle oficiálních čísel dosahuje devíti procent, některé zdroje však hovoří i o vyšších číslech. Největší problémy se sháněním práce mají čerství absolventi. Více než polovina lidí z věkové skupiny 15 - 29 je podle statistik nezaměstnaná.

Častý turistický cíl Palmyra v Sýrii

Častý turistický cíl Palmyra v Sýrii před tím, než jej zdevastovali extremisté z IS.

FOTO: fotobanka Profimedia

Přes veškeré snahy o industrializaci nadále přetrvává vysoký význam zemědělství, které zaměstnává přibližně dvakrát více pracujících než průmysl a na tvorbě HDP se podílí zhruba z jedné pětiny. Sýrie však trpí nedostatkem obdělávatelné půdy a ještě více nedostatkem srážek. Proto jsou tamní zemědělci, kteří se soustřeďují zejména na pěstování pšenice, tabáku, bavlny a oliv, velkou měrou odkázaní na přízeň počasí.

Průmysl se na syrském HDP podílí zhruba z jedné třetiny a zaměstnává kolem 15 procent práceschopného obyvatelstva. Dominantní složkou je těžba a zpracování ropy a zemního plynu. Těží se také fosfáty a různé kovy. Významnou roli hraje textilní průmysl.

V současnosti se vláda rozhodla pro jisté kroky, které by vedly k větší otevřenosti syrské ekonomiky. Průmysl by se měl dočkat celkové modernizace a jednotlivé státní podniky mají získat větší samostatnost. I tak ale tamní hospodářství negativně pociťuje dopad amerických sankcí za podporu terorismu a potýká se s celkovou nedůvěrou zahraničních investorů. Kvůli své izolaci a bezpečnostní situaci se státu příliš nedaří ani přilákat turisty, ačkoli disponuje bohatým turistickým potenciálem.