Většinu současné mocenské elity v Rusku tvoří bývalí agenti ruské tajné služby, která plynule navázala na sovětskou KGB. Sám Putin se proslavil výrokem, že neexistuje nic jako „bývalý agent KGB“.

S pomocí prokremelských médií si Putin vybudoval poměrně silný kult osobnosti s obrazem ruského patriota, chlapáka, který střílí tygry, loví do půli těla svlečený ryby, či jezdí na koni a bravurně mlátí s protivníky o žíněnku při hodinách juda. Zároveň vystupuje jako věřící pravoslavný křesťan. Možná i díky tomu se stále těší neobvykle silné podpoře veřejnosti.

Vladimir Putin jako ruský prezident

FOTO: fotobanka Profimedia

Od roku 2008 však víru v Putina oslabuje hospodářská krize, která společně s poklesem cen ropy dolehla i na Rusko. Navíc Putinův obraz občas naruší nepotvrzené zvěsti o jeho milenkách, či majetku, který během svého vládnutí hromadí.

Život

Putin se narodil 7. října 1952 v sovětském Leningradu (nyní znovu Sankt-Petěrburg, česky Petrohrad) a měl sovětsky příkladný dělnický původ. Jeho otec bojoval ve 2. Světové válce a matka přežila blokádu Leningradu.

Vladimir Putin s manželkou Ludmilou v roce 2000

FOTO: fotobanka Profimedia

Roku 1975 dostudoval práva na leningradské Státní univerzitě. V průběhu studia na vysoké škole se stal členem KGB a Komunistické strany Sovětského svazu, jejichž členem zůstal až do rozpadu Sovětského svazu roku 1991. V letech 1985-1990 působil jako sovětský špión na území NDR v Drážďaněch.

Od roku 1983 je ženatý s Ludmilou Alexandrovnou Škrebněvovou, učitelkou španělštiny a bývalou letuškou. Mají dvě dcery: Marii (*1985) a Jekaterinu (*1986). Putinova "děvčata" sevšak objevují na veřejnosti jen výjimečně. Manželka se objevila v televizi naposledy v roce 2010, o dcerách již řadu let není nic známo, snad jen nepotvrzené zprávy, že se dobře provdaly.

Politická kariéra

Svou politickou kariéru započal Putin začátkem devadesátých let v Sankt-Petěrburgu. V létě 1998 se na rok stal šéfem bezpečnostní služby FSB (nástupkyně KGB). A následoval raketový postup do křesla premiéra, aby se po čtyřech a půl měsících stal v 31. prosince 1999 úřadujícím prezidentem místo Borise Jelcina, který abdikoval. Po vítězství v březnových prezidentských volbách se stal řádným prezidentem od 7. května téhož roku, druhé funkční období zastával od 14. března 2004 do 7. května 2008.

Vladimir Putin a Bill Clinton v roce 1999 v Oslu

FOTO: fotobanka Profimedia

Jeho mocenští souputníci patří k takzvané skupině „Ozero“ čili Jezero, která vznikla v Petrohradě v 90. letech. Šlo především o činné či bývalé agenty tajné služby, kteří se scházeli o víkendech nedaleko Petrohradu u jednoho jezera a probírali své názory na politickou situaci. Jedním s účastníků těchto setkání byl i "civilista" – Dmitrij Medveděv, kterého si Putin v roce vybral za svého spoluvládce, když už mu ústava neumožňovala zastávat další prezidentský termín. Putin se postavil do čela narychlo ustavené politické formace Jednotné Rusko, která se ziskem více než 65 procent vyhrál podle očekávání v parlamentních volbách a Putin se stal premiérem.

Ačkoli byl od roku 2008 prezidentem Medvěděv, nikdo nepochyboval, kdo je nejmocnějším mužem Ruska. Po vypršení Medvěděvova prezidentství a dalších vítězných volbách se 7. května 2012 se Putin vrací do prezidentského úřadu, tentokrát po změně ústavy nejméně na šest let.  Věrný "Dima" dopředu dostal přislíbeno premiérské křeslo.

Vladimir Putin a papež Jan Pavel II. v roce 2000

FOTO: fotobanka Profimedia

Politika

Rusové nejčastěji označují jako Putinovu zásluhu skutečnost, že se za jeho vlády Rusko vymanilo z 15 let trvající hospodářské krize. Nicméně z pohledu ekonomů, mnohem větší měrou k tomu napomohl výrazný růst cen ropy a dalších surovin, které Rusko vyváží.

Putin se brutálně vypořádal nejen s odbojnými Čečency na Kavkaze, ale změnou ústavy zlikvidoval i do té doby poměrně značnou nezávislost jednotlivých republik a autonomních oblastí rozlehlé Ruské federace. Potlačil také politickou opozici, nezávislá media a ruské magnáty – oligarchy ovládající hospodářství Ruska, kteří se mu postavili na odpor.

Vladimir Putin a Kim Čong-il v roce 2000

FOTO: fotobanka Profimedia

Uvěznění Michaila Chodorkovského, který ovládal značnou část ropného průmyslu, bylo jen jedním exemplárním příkladem. Za Putinovy éry byly ze strategického odvětví energetiky vytlačeny i zahraniční firmy. V Rusku byla také zavražděna řada novinářů, kteří se snažili rozkrýt různé mocenské hry – k nejznámějším patří atentát na Annu Politkovskou.

V oblasti zahraniční politiky se Putinovo Rusko orientuje na obnovu svého velmocenského postavení. Moskva především posilovala své pozice v prostoru bývalého Sovětského svazu a bránila se dalšímu rozšiřování NATO směrem ke svým hranicím a také budování amerického protiraketového štítu, jehož prvky měly být rozmístěny v Polsku a České republice. Přesto byly vztahy se Západem a především s USA poměrně přátelské až do invaze ruských sil do Gruzie v létě 2008. Nová administrativa Baracka Obamy proto v roce 2009 nabídla Kremlu restart ve vzájemných vztazích.

Vladimir Putin a George W. Bush na tiskové konferenci v Bílém domě v roce 2005

FOTO: fotobanka Profimedia