Článek
Mučicí technika, při níž se oběti lije voda na nos a ústa a dotyčný tak nabývá pocitu topení, aniž by ve skutečnosti tonul. Během procesu mu vyšetřovatel klade otázky.
Waterboarding byl používán již za španělské inkvizice, sahali k němu nacisté a v současnosti se o něm hovoří v souvislosti s americkými vyšetřovacími metodami. V nedávné době byl jeho zastáncem například někdejší viceprezident USA Dick Cheney, který tuto metodu označil za "přínosný zdroj informací". Byla používána při výsleších vězňů na americké základně Guantánamo a Spojené státy se veřejně přiznaly k jejímu několikerému použití na lidech považovaných za teroristy. Organizace Amnesty International ji řadí mezi mučení.
Fotografie z amerických demonstrací proti Waterboardingu a jeho názorná ukázka
Existuje více metod waterboardingu. Nejčastější z nich počítá se zakrytím obličeje celofánem nebo látkou tak, aby nedošlo k pronikání tekutiny do tělesných dutin. Mučený je navíc nakloněn tak, aby měl hlavu níž než plíce a voda se do nich nemohla dostat. Dochází však k navození pocitu topení. Dotyčného zachvátí panika, spustí se dávicí reflex a v průměru po 14 vteřinách začíná spolupracovat.
Fotografie z amerických demonstrací proti Waterboardingi a jeho názorná ukázka
Právní problém wateboardingu spočívá v tom, že není jasně vysvětleno, zda se jedná o mučení. K této variantě se přiklání Amnesty International. Ačkoli totiž není dotyčnému ve skutečnosti lita voda do těla, má pocit, že mu hrozí smrt.
Americké jednotky mučí v roce 1968 waterboardingem partyzána vietcongu.
