Po maturitě začal studovat práva, ale studium nedokončil. Začal pracovat v Centrální spořitelně ve Vídni. Profesionálním politikem se stal už v pětadvaceti letech, kdy se stal poslancem vídeňského zemského sněmu a krátce nato i předsedou vlivného Svazu vídeňských nájemníků.

Raketový vzestup se ale zasekl. Ačkoliv se Faymannovo jméno často skloňovalo a počítalo se s ním na nejrůznější posty, nikdy to nevyšlo. Zlom nastal až v roce 2007, kdy se ve vládě Alfreda Gusenbauera stal ministrem infrastruktury.  

Faymannovi na politické cestě vzhůru výrazně pomáhal jeho vztah s majitelem nejvlivnějších rakouských bulvárních novin Neue Kronen-Zeitung.

Vzestup a pád

Na vrchol stranické hierarchie se dostal v polovině roku 2008, kdy převzal po Gusenbauerovi vedení rakouské sociální demokracie SPÖ. Po vypovězení koalice SPÖ a ÖVP od vicekancléře Wilhelma Molterera z ÖVP se Faymann stal lídrem kandidátky SPÖ pro předčasné volby do rakouské národní rady a obhájil první místo pro SPÖ.

2. prosince 2008 byla jmenována prezidentem Heinzem Fischerem nová rakouská spolková vláda v čele s kancléřem Wernerem Faymannem. Jako kancléř pokračoval i po dalších volbách v roce 2013, kdy utvořil svou druhou vládu.

Na všechny své funkce rezignoval 9. května 2016 a k vyjádření dodal, že Rakousko potřebuje kancléře, jenž bude mít podporu vlastní strany.

„Odstupuji v zájmu Rakouska. Jsem mimořádně hrdý, že jsem mohl sloužit své zemi,“ citoval Faymanna server Local Austria.

Fayman se potýkal s problémy ve vlastní straně kvůli neúspěchu jejího prezidentského kandidáta Rudolfa Hundstorfera, migrační krizi a sporům o to, zda spolupracovat s krajně pravicovou stranou Svobodná strana Rakouska.

Během prezidentské volby, jejíž první kolo se v Rakousku konalo 24. dubna 2016, kandidát Svobodné strany Rakouska Norbert Hofer získal 35 procent hlasů a s jasným náskokem vyhrál.

Faymann je podruhé ženatý a má dvě dcery, jedna je z prvního manželství.