V čele Zlínu stojí starosta. Nyní je tam trvale hlášeno přes sedmdesát sedm tisíc obyvatel. V roce 2001 se město stalo sídlem Zlínského kraje.

Vedle slavné obuvnické firmy město na kulturním poli ve světě proslavily také tamní filmové ateliéry, rovněž spojené s Baťovými.

Historie

První písemná zmínka o městě se datuje k roku 1322. Toho roku se stal majetkem královny Elišky, vdovy po českém králi Václavu II. Tehdy bylo řemeslnicko-cechovním střediskem, které sloužilo jako sídlo tehdejších pánů hospodařících převážně na valašských pastvinách.

Panství spravoval dlouhá léta rod Šternberků, kteří jej poprvé získali v roce 1358. Poklidný charakter po staletí měnily jen takzvaně velké dějiny, mimo jiné vpád uherských povstalců roku 1605 provázený požáry a pleněním nebo opakované nájezdy vojenských hord za třicetileté války (1618-1648).

Zlom v živote Zlínských nastal s nástupem průmyslové revoluce v 19. století, kdy se město stalo vyhledávaným průmyslovým centrem. K prvním významným podnikům pařily továrna na zápalky Barona v roce 1850 a továrna na boty R. Florimonta (1868).

Doslova světovou legendou se pak stala obuvnická firma rodiny Baťových založená v roce 1894. Následný rozvoj města je přímo spjat s rozmachem společnosti. Tomáš Baťa byl dokonce nejen jejím šéfem, ale zároveň od roku 1923 také zlínským starostou.

  

Zlínský magistrát FOTO: Aleš Fuksa, Právo

Pod jeho vedením se pěti tisícové městečko proměnilo v aglomeraci s 43 500 obyvateli. Po jeho smrti v roce 1932 se o jeho rozvoj staral jeho nevlastní bratr Antonín Baťa.

Do československých dějin se vedle aktivit Baťových zapsalo také zvolení T. G. Masaryka v roce 1907 do vídeňského parlamentu. Hlasy zlínských voličů z něj tehdy udělaly poslance.

Pod taktovkou Baťů

Obuvnický podnik založili sourozenci Baťovi 21. září 1894. Jeho prvním šéfem byl pak Tomáš Baťa, jehož jméno se spojilo s překotným rozvojem firmy. Obuvnickou tradici rozvíjeli počátkem 20. století, což ze Zlína učinilo důležité středoevropské centrum obuvnictví.

  

Náměstí Práce, pohled ke vstupu do továrny, v popředí obchodní dům a tržnice. FOTO: archiv NG

Obří zakázky získaly Baťovy závody za první světové války. Milióny bot šly na frontu na nohách rakousko-uherských vojáků. V roce 1918 už ve zlínských továrnách pracovaly čtyři tisíce zaměstnanců.

Poválečnou krizi překonala firma chytrou taktikou, radikálně zlevnila cenu svých výrobků - o polovinu. Svým rozhodnutím ovládl československý trh. Na okraji Zlína vyrostl rozsáhlý areál s nejmodernějšími stroji. Vedle obuvi chrlily do světa rovněž gumárenské, chemické a textilní výrobky.

  

Náměstí Práce s kinem a společenským domem, polovina 30. let. FOTO: Novinky.cz, NG

Rozkvět firmy nezastavila ani smrt Tomáše Bati. Jejím šéfem se poté stal Jan Antonín Baťa. Společnost pronikla na většinu kontinentů. Těsně před druhou světovou válkou zaměstnávaly Baťovy závody přes šedesát pět tisíc lidí. Rozkvět ukončilo vypuknutí konfliktu.

Rozvoj firmy
1876 narození T. Bati ve Zlíně
1882 začátky učení ševcem
1891 odchod do Vídně
1894 Tomáš, Anna a Antonín Baťovi zakládají obuvnickou živnost
1895 první krize podniku, Tomáš Baťa se ujímá vedení podniku
1897 Tomáš zavádí převratnou novinku, obuv typu „Baťovky"
1900 stavba 1. tovární budovy
1904 cesta do Ameriky, pracuje v Lynnu jako dělník
1905 zavedení dvousměnného provozu a založení prodejního oddělení fy Baťa
1906 dokončena 2. budova nového typu
1908 umírá bratr Antonín, vedení podniku se i formálně ujímá Tomáš
1909 zakládání prodejních agentur, výroba cca 3400 párů denně.
1914 velké objednávky na vojenskou obuv, narození syna Tomáše /17.9./
1916 založení strojíren
1917 postaveny cihelny, kopytárna, koupena elektrárna, denně 10 tisíc vyrobených párů, v továrně pracovalo 5 000 osob
1918 druhá krize firmy, pokles výroby na 1700 párů denně
1920 firma Baťa snižuje ceny na 50%, 160 prodejen v ČSR
1923 Tomáš poprvé zvolen starostou města Zlína
1923 zavedení účasti zaměstnanců na zisku a ztrátě dílny.
1925 zavedení samosprávy dílen, 563 prodejen v ČSR
1926 položen základní kámen Baťovy nemocnice
1927 zavedena proudová výroba, postaven 1. obchodní dům (Tržnice)
1928 ČSR na 1. místě v exportu obuvi
1929 otevřen Baťův dům služeb v Praze, dokončeno letiště v Otrokovicích
1930 denní výroba 100 000 párů obuvi, zaveden pětidenní pracovní týden – 40 hodin
1932 v červenci. tragická smrt T. Bati při letecké havárii. Do čela podniku J. A. Baťa, nevlastní bratr. Krize firmy, ztráta 70 % exportu, poté výroba i jiných komodit, mj. hračky a umělá vlákna. Postaven Obchodní dům ve Zlíně a Velké kino.
1934 zahájena výstavba kanálu pro dopravu lignitu z Baťových dolů v Ratíškovicích
1936 ve všech podnicích koncernu Baťa mimo Indii vyrobeno 58 mil. párů obuvi.
1939 firma Baťa má 63 zahraničních společností, zakládá společnost Baťa Shoes Corporation Canada. J.A. Baťa je v Jižní Americe.
1940 koncern Baťa pracuje ve válečných podmínkách
1944 v listopadu Baťovy závody vybombardovány americkým letectvem
1945 v říjnu byly Baťovy závody znárodněny. Baťovy závody i město mění jména.
1989 po padesáti letech navštěvuje Tomáš Baťa, syn zakladatele firmy Baťa, Zlín
2000 BSO (Bata Shoe Organization) dnes: 68 zemí světa, 50 výrobních závodů, 9 koželužen, 4 743 prodejen, 49 324 spolupracovníků, 221 milionů prodaných párů obuvi
2008 v září umírá v Torontu ve věku nedožitých 94 let Tomáš J.Baťa

Německá okupace podřídila provoz továrny potřebám Třetí říše. V roce 1944 proto zničilo velkou část jejich prostor americké bombardování. V říjnu 1945 československé úřady Baťovy závody zestátnily.

Rodina následně přenesla centrum podnikatelských aktivit do Kanady. O čtyři roky později se změnilo jméno města na Gottwaldov, Baťovy závody se přejmenovaly na Svit.

Gottwaldov byl až do roku 1960 sídlem Gottwaldovského kraje. Původní název se Zlínu vrátil v roce 1990.

  

Po roce 1948 změnil Zlín dočasně jméno. FOTO: Správa údržby silnic

Krátce před tím, v prosinci 1989, jej po dlouhých letech navštívil Tomáš Baťa mladší, jenž se záhy poté zasadil o oprášení dobrého jména města.

  

Tomáš Baťa při odhalování otcovy busty v Baťově mrakodrapu. FOTO: Jiří Růžička, Právo

Členění města 

Rozmach Baťových závodů definitivně ukončil masivní emigraci lidí z Valašska do Spojených států, kam odcházeli po celé 19. století za prací. Začali se stěhovat do Zlína.

 

Letecký pohled na centrum Zlína se školním areálem, internáty aj. FOTO: archiv NG

Počet obyvatel prudce stoupal především na počátku dvacátého století. Zatímco v roce 1921 v něm žilo 4 678 lidí, v roce 1937 se už statistiky zastavily na 37 342 osobách.

Město se nyní člení na 15 katastrálních území.
Členění města
1.Jaroslavice u Zlína
2.Klečůvka
3.Kostelec u Zlína
4.Kudlov
5.Lhotka u Zlína (zahrnuje místní části Chlum a Lhotka)
6.Louky nad Dřevnicí
7.Lužkovice
8.Malenovice
9.Mladcová
10.Příluky u Zlína (rozděleno mezi místní části Zlín a Příluky)
11.Prštné
12.Salaš u Zlína
13.Štípa
14.Velíková
15.Zlín

Kultura

Firma Baťových budovala ve městě obchodní domy, hotel, kino, velkou nemocnici, školní budovy, vědecké budovy, filmové ateliery, tisíce nových bytů.

Filmové ateliery ve Zlíně byly založeny v roce 1936 z popudu Jana Antonína Bati jako studio pro tvorbu reklamních snímků obuvnického impéria Baťa. O pozdější rozvoj umělecké filmové tvorby se mimo jiných významně zasloužil režisér a scénárista Elmar Klos. Dětskému filmu se filmové studio ve Zlíně věnovalo již od začátku čtyřicátých let.

Postupem doby se z něj stalo nejvýznamnější centrum filmové tvorby pro děti v tehdejším Československu. Vznikly tam stovky hraných, animovaných i kombinovaných filmů. Mnohé z nich získaly prestižní ocenění či dokonce, jako v případě Karla Zemana, světovou proslulost.

Mezi legendy vstoupili i mnozí jeho další kolegové tvořící ve Zlíně: Hermína Týrlová, Alexander Hackenschmied, Břetislav Pojar nebo Josef Pinkava.

  

Břetislav Pojar FOTO: Archiv

V roce 1961 byl ve městě založen festival filmů pro děti. Jeho první ročník se konal přesně dvacet let od uskutečnění jiné zlínské filmové přehlídky, kterou byly ve čtyřicátých letech dvacátého století Filmové žně (nebo též Zliennale).

Zlínský festival si díky svému zaměření našel pozici i po roce 1989. Například počet návštěvníků 50. ročníku festivalu v roce 2010 překročil hranici sto tisíc.

V roce 1995 věnovali svůj cestovatelský archiv zlínskému muzeu cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund.

O obnovu města se od roku 1998 stará rovněž Nadace Tomáše Bati. Sídlí ve zrekonstruované Baťově vile. V listopadu 2000 vznikla Univerzita Tomáše Bati.

Ve Zlíně se nyní rovněž nachází Městské divadlo, Filharmonie Bohuslava Martinů, Velké kino, Krajská knihovna Františka Bartoše, Krajská galerie výtvarného umění. Je tam také Muzeum obuvi, divadlo Malá scéna a folklorní soubory Kašava, Vonica a Bartošův soubor písní a tanců.

Architektura

Rozvoj obuvnictví ovlivnil také architektonickou tvář města, a to především s unikátními funkcionalistickými rysy. Vznikaly proslulé Baťovy čtvrti, kde bydleli dělnici.

  

Správní budova firmy Baťa a internáty mladých mužů. FOTO: Jaroslav Brunner-Dvořák

Tyto stavby navrhovali nejvýznačnější českoslovenští architekti meziválečného období, například Jan Kotěra, František. L. Gahura či Vladimír Karfík.

Nejproslulejší stavbou z té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo ředitelství firmy Baťa, známé například „pojízdnou“ kanceláří ředitele firmy. Tato budova byla vystavěna v letech 1937 a 1938. Dnes v ní sídlí krajský úřad.

Rostly kolonie typických baťovských staveb – rodinných domků. Vycházely z potřeby stavět účelně, hospodárně a rychle. Proto byly neomítnuté, s rovnou střechou a bez oploceného pozemku. Díky páleným cihlám vypadaly jako červené kostky.

Dodnes legendární Velké kino bylo zase v době svého založení největším kinosálem ve střední Evropě. Kapacita budovy, dokončené v roce 1932, přesahovala 2 500 diváků. Promítá se v něm stále, pravidelně se v něm koná zahajovací ceremoniál už zmíněného zlínského festivalu.

Zdroje: Bata.cz, Ministerstvo vnitra ČR, Krajská knihovna Františka Beneše, Wikipedie, zlin.cz, zlin.eu, zlin.estranky.cz, Zlínský filmový festival pro děti a mládež