V České republice se na rozdíl od Slovenska i po rozdělení federace slaví 28. říjen jako státní svátek na počest vzniku Československa v roce 1918. S ohledem na tento fakt ale také hodně Čechů argumentuje, že není třeba oslavovat založení dnes již neexistujícího státního útvaru.

Mnozí - zejména odborná veřejnost - však nadále označují 28. říjen 1918 za klíčový moment ve formování českého národa. "Je to nejdůležitější státní svátek v roce. Rozhodně by neměl zevšednět. Samostatný stát se nám může zdát jako samozřejmost, ale naši předci o něj museli usilovně bojovat," řekl před lety Václav Klaus při tradičním pokládání věnců v Lánech.

Prezident Václav Klaus položil věnec k soše první československé hlavy státu T. G. Masaryka

Státní svátek 28. října každoročně doprovází slavnostní kladení věnců. Na snímku z roku 2009 pokládá prezident Václav Klaus věnec k soše T. G. Masaryka na Pražském hradě.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

To patří k obvyklým projevům oslav státního svátku. Stejně jako jmenování generálů prezidentem, účast hlavy státu na vojenské přísaze Hradní stráže či udílení státních vyznamenání ve Vladislavském sále na Pražském hradě.

Masaryka a spol. podporovala z domova tajná Mafie

Vyhlášení samostatného Československa předcházela léta strávená v područí Rakouska-Uherska a intenzivní snaha českého státu o posílení vlastní národní identity a emancipaci v rámci monarchie. Varianta úplného odtržení a osamostatnění získala reálné obrysy teprve během první světové války, která celý proces formování nového státu uspíšila. V posledních měsících války byl ustaven Národní výbor, který se začal otázkou odtržení zabývat.

Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk

FOTO: archiv

Na vzniku Československa se zásadní měrou podílelo několik významných československých osobností v čele s Tomášem Garriguem Masarykem. Ten společně s Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem založil v Paříži prozatímní československou exilovou vládu. Podařilo se mu mimo jiné dohodnout příslib uznání nezávislosti od států Dohody.

Z domova podporovala Masaryka a jeho kolegy Mafie, tajný orgán, v němž se soustředil vnitrostátní protirakouský odboj.

Andrássyho nótu si lidé vyložili jako kapitulaci monarchie a začali slavit

Důležitým momentem v procesu osamostatnění byla generální stávka 14. října. Reflektovala bídný stav zásobování potravinami a jejich vyvážení z Čech na frontu. V Písku se navíc v ten den rozšířily letáky oznamující vznik samostatného státu. Tamní rozvášněný lid si však na nový stát počkal ještě dva týdny.

Tomáš Garrigue Masaryk podepisuje 31. května 1918 tzv. Pittsburskou dohodu, která Čechům a Slovákům přislíbila vznik společného samostatného státu.

Tomáš Garrigue Masaryk podepisuje 31. května 1918 tzv. Pittsburskou dohodu, která Čechům a Slovákům přislíbila vznik společného samostatného státu.

FOTO: fotobanka Profimedia

27. října odeslal rakouskouherský ministr zahraničí Gyuly Andrássy nótu americkému prezidentovi Wilsonovi, který ve svých 14. bodech požadoval autonomii pro státy monarchie. Andrássy pak v nótě vyjádřil podmínky nutné k mírové dohodě. Její text, který byl zveřejněn na druhý den, si však lidé v Čechách vyložili jako kapitulaci monarchie. Následovaly bujaré oslavy, které se neobešly bez likvidace symbolů padlého mocnářství.

28. října 1918 se lidé shromáždili na Václavském náměstí v Praze.

28. října 1918 se lidé shromáždili na Václavském náměstí v Praze.

FOTO: fotobanka Profimedia

Tou dobou probíhalo v Ženevě setkání delegace Národního výboru vedené Karlem Kramářem s představiteli exilu o vytvoření a následné podobě nového samostatného státu. Večer pak byla na Václavském náměstí oficiálně vyhlášena samostatnost.

Slováci se připojili po dvou dnech

K moci se dostal Národní výbor v čele s "muži 28. října" Antonínem Švehlou, Aloisem Rašínem, Václavem Klofáčem, Jiřím Stříbrným a Vavro Šrobárem. Národní výbor vydal 28. října večer první zákon: zákon o zřízení samostatného státu československého.

Dva dny od vyhlášení samostatnosti v Praze se k Čechům Martinskou deklarací připojili také Slováci. O rok později se stát rozrostl o Podkarpatskou Rus a v této podobě vydržela První republika až do mnichovského diktátu v roce 1938. Na jeho území se hovořilo několika různými jazyky.

Prvním prezidentem nového státu byl jmenován Tomáš Garrigue Masaryk. Do čela nové vlády, která vznikla v listopadu na základě Československé národní rady, usedl Karel Kramář.