Hlavní obsah

Afghánistán

Foto: Profimedia.cz
Článek

Afghánistán ležící na jihu Asie představuje od sedmdesátých let jedno z ohnisek napětí světa. Od komunistického převratu na konci 70. let zemí zmítají krvavé konflikty. Deset let trvalo, než byla vytlačena sovětská vojska, pak bojovaly jednotlivé frakce vzbouřenců mezi sebou, než zemi ovládl Tálibán. Američany vedená koalice s ním bojovala v Afghánistánu více než 19 let, teprve v roce 2021 americká armáda zdejší základny opustila.

Hornatý a vyprahlý Afghánistán má rozlohu 647 500 kilometrů čtverečných a žije v něm kolem 40 milionů obyvatel.

Na západě sousedí Afghánistán s Íránem, na východě s Pákistánem, společná hranice má skoro 2 500 kilometrů. Na severovýchodě má krátkou hranici a Čínou, na severu s Tádžikistánem a Uzbekistánem a na severozápadě s Turkmenistánem.

Foto: Profimedia.cz

Hornatá krajina v Afghánistánu

Většina Afghánistánu je hornatá, více než čtyřicet procent země leží v nadmořské výšce nad 1 800 metrů. Od severovýchodu k jihozápadu se táhne přes Afghánistán pohoří Hindúkuše s nejvyšší horou Nošakem (7485 m), jen na severu a severozápadě se rozkládají roviny. Většina země je vyprahlá, na jihovýchodě leží pouště. Úrodné oblasti se rozkládají především na severu okolo řeky Amudarji, která tvoří hranici s Uzbekistánem.

Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Podnebí je kontinentální s krutými zimami a horkými léty. Rozdíly v teplotách jsou extrémní.

Obyvatelstvo

V Afghánistánu žije několik etnik, nejpočetnější jsou Paštuni, tvoří přes polovinu obyvatel, žijí především na etnicky víceméně jednotném jihu a jihovýchodě. Pestřejší je složení obyvatelstva na severu, kde žijí Tádžikové, kteří tvoří asi pětinu obyvatel země, a Uzbekové, kterých je asi deset procent. Dále v zemi žijí Hazárové a Kizilbašové, Turkmeni a Ajmjakové. Přesné složení nelze uvést, protože asi pětina obyvatel chudé zemědělské země kočuje, živí se pastevectvím. Přecházejí zejména dlouhou afghánskopákistánskou hranici.

Foto: Profimedia.cz

Typický market v menších městech Afghánistánu

V zemi jsou dva úřední jazyky, paštština a afghánská perština dárí.

Naprostá většina Afghánců vyznává islám, více než 80 procent jsou sunnité, zhruba 10 až 15 procent šíité.

Historie

Na území Afghánistánu se rozkládaly mnohé velké říše minulosti, první města se v oblasti objevila už před 3000 lety. V osmém století před naším letopočtem zemi ovládli Peršané, kteří do země přinesli zoroastrismus. Baktrie, ležící částečně na území dnešního Afghánistánu, byla součástí perské říše. Po tažení Alexandra Velikého ji ovládali Seleukové, než bylo vyhlášeno Řecko-baktrijské království. V našem letopočtu se na území Afghánistánu rozkládala Kušánská říše, kterou během čtvrtého století vyvrátili turkitští a mongolští Hefthalité. V té době byl Afghánistán buddhistický, což potvrzovaly i obří sochy Buddhů v Bamjánu, které nechal 12. 3. 2001 zničit mulla Umar.

Foto: Profimedia.cz

Obří socha Buddhy v Bamjánu, kterou nechal v roce 2001 zničil mulla Umar.

S nástupem islámu se v 7. století stal Afghánistán součástí arabského chálífátu.

Od dvanáctého století pronikali do Afghánistánu mongolští nájezdníci. Roku 1221 vyplenil Čingischán Kábul a Mongolové zemi ovládli. V roce 1370 tam Tamerlán ustanovil vlastní říši. V první polovině 16. století se země pod vládou Babura, jednoho z jeho potomků, stala součástí jeho říše Velkých mogulů, Kábul byl jejím hlavním městem.

Afghánsko-britské války a vyhlášení samostatnosti

Kořeny moderního Afghánského státu sahají do 18. století, nejprve zemi v roce 1709 ovládla Hotaská dynastie, tvořená Paštuny, kteří vytlačili Peršany. Svrhla ji jiná větev Paštunů, která založila v roce 1747 Durránskou dynastii, jež přetrvala až do roku 1826.

Pak se Afghánistán začali pokoušet ovládnout Britové ve strachu, že jej získají Rusové. Britům se ovšem Afghánistán ovládnout nepodařilo.

Foto: Profimedia.cz

Města v Afghánistánu

První afghánsko-britská válka začala v letech 1837 až 1838 obléháním provincie Herátu. Během první v letech 1839 až 1842 byla britská armáda poražena. Druhá afghánsko-britská válka vedená v letech 1878 až 1880 propukla, když emír Šir Alí odmítl přijmout britskou misi v Kábulu. Po první světové válce, během níž Afghánistán zůstal neutrální, vypukla v roce 1919 třetí afghánsko-britská válka. Britové sice dosáhli vojenského vítězství, ale ve skutečnosti vyhrál Afghánistán, který získal plnou samostatnost a mohl vést vlastní zahraniční politiku, což bylo ustanoveno v srpnu 1919.

Foto: Profimedia.cz

Afghánský král Záhir Šáh

Král Amanulláh ukončil izolaci země. V roce 1929 se chopil vlády jeho bratranec Mohammad Nádir Šáh, a když byl zavražděn, usedl v roce 1933 na trůn jeho syn Záhir Šáh. Vládl až do roku 1974, kdy byl sesazen. Země byla vyhlášena republikou, v čele vlády stál premiér Mohammad Daúd.

Nástup marxistů

V dubnu 1978 se po převratu moci chopili marxisté z Lidově demokratické strany Afghánistánu (PDPA) vedení Babrakem Karmalem, a Nurem Mohammadem Tarákím, kteří zavraždili Daúda. Vyhlásili Demokratickou republiku Afghánistán. Zatímco ve městech byl nový režim do jisté míry vítán, konzervativní venkov se postavil proti němu, zvláště když kmenoví vůdci ztratili svá privilegia a mnozí jejich příslušníci byli milicí zatčeni a popraveni.

Foto: Profimedia.cz

Afghánský prezident Babrak Karmal

Vláda od počátku čelila odporu mudžahídů (islámských bojovníků vedoucích džihád) , které od roku 1979 na základě strategie americké vlády zadržovat komunismus začali tajně financovat a cvičit za pomoci pákistánské tajné služby ISI.

Foto: Profimedia.cz

Kolona sovětských vojenských aut v Afghánistánu v půlce osmdesátých let

Sovětská invaze

Nový premiér Hafizulláh Amin, který svrhl Tarákího (vystřídal ho Babrak Karmal), požádal na konci roku 1979 o vojenskou pomoc Moskvu, aby čelil mudžáhidům. Sověti sice rychle dosáhli Kábulu a dalších měst, ani oni si však nedokázali poradit s mudžáhidy v čele s Usámou Bin Ládinem, kteří byli podporovaní i zahraničními bojovníky.

Tajná podpora ze strany USA jim umožnila získat nejen ruční zbraně v podobě útočných pušek a raketových granátometů, ale i ručních protiletadlových střel Stinger, které se staly postrachem vzdušných sil SSSR. Vybaveni byli i tanky.

Foto: Profimedia.cz

Mahsúd s mudžahídy na počátku osmdesátých let

Mudžáhidové vlastnili na 4000 základem po celé zemi, z nichž podnikali krátké přepady a sabotážní akce. Kontrolovali většinu území. Sověti měli pod kontrolou jen velká města, i když v polovině osmdesátých let v zemi působilo 108 000 vojáků. Celkem se jich v Afghánistánu vystřídalo na 600 000. V bojích jich padlo 14 453.

Po nástupu Michaila Gorbačova se začal sovětský kontingent postupně stahovat. Na základě Ženevských úmluv opustil poslední sovětský voják zemi 15. února 1989.

Foto: Profimedia.cz

Gulbuddín Hekmatjár

Mudžáhidové ale pokračovali v boji, dokud 18. února 1992 nesvrhli Aminova nástupce Mohammeda Nadžibuláha. Pak ale mezi sedmi nejvýznamnějšími skupinami mudžáhídů propukly líté boje o moc, kterou drželi především Uzbekové Abdula Rašída Dostúma a Tádžikové Ahmeda Šáha Masúda. Paštuni se cítili odsunuti na druhou kolej, i když jejich nejvýznamnější velitel Gulbuddín Hekmatjár, hlavní představitel strany Hezbe Islámí, byl načas i premiérem. Dal však přednost boji. Právě jeho bojovníkům jsou připisovány nejkrutější akce.

Vláda Tálibánu

V roce 1994 se objevila nová a rychle rostoucí síla v podobě hnutí Tálibánu vedeného mullou Umarem z Kandaháru. Ten využil touhy obyvatel po ukončení krvavých válek a pokusil se sjednotit Afghánistán na základě radikálního islámu.

Foto: Reuters

Vůdce teroristické organizace Al-Káida Usáma bin Ládin

Na konci roku 1994 ovládl Kandahár, druhé největší město Afghánistánu, a zahájil postup na sever. Talibán ovládl hlavní město Kábul v září 1996. V té době už působil v zemi Usáma bin Ládin. V roce 1997 vyhlásil Islámský emirát Afghánistán, který se rozkládal na většině území kromě severu, jenž zůstával pod kontrolou Severní aliance tvořená Dostúmovými Uzbeky a Masúdovými Tádžiky, premiérem byl opět Hekmatjár.

V zemi začalo být uplatňováno islámské právo šaría včetně poprav, kamenování a bičování. Zakázána byla televize, film, hudba a sport. Ženy musely chodit zcela zahalené.

Americká invaze

Vláda Tálibánu byla svržena při invazi Spojených států a dalších zemí NATO na konci roku 2001. Po útocích z 11. září 2001 Tálibán Usámu bin Ládina nevydal do Spojených států, které o to žádaly. USA 7. října 2001 zahájily operaci Trvalá svoboda. Po leteckých útocích byla 19. října zahájena pozemní ofenzíva. Severní aliance (afghánští odpůrci Talibánu) za podpory Britů a Američanů dobyla Kábul 13. listopadu 2001.

Foto: Profimedia.cz

Výbuch americké bomby po náletu na Afghánistán na začátku války

Většina vyšších velitelů Tálibánu utekla do kmenových oblastí sousedního Pákistánu, zejména do obou Vazíristánů, kde našli útočiště i bojovníci al-Káidy. Tálibán přišel o moc, jeho struktura byla rozprášena.

Foto: Profimedia.cz

Americká námořní pěchota míří v roce 2001 na jih Afghánistánu

Do čela země byl postaven Hámid Karzáí, kterého ve funkci prozatímní hlavy státu potvrdila po šesti měsících Lója džirga (velký sněm), jenž svolal stařičký král Mohammad Záhir Šáh.

Karzáí, který měl silné vazby na krále i dobré vztahy se západem, svůj post obhájil na konci roku 2004 v prezidentských volbách.

Foto: Shah Marai/Pool, Reuters

Výbuch americké bomby po náletu na Afghánistán na začátku války

Stabilizovat Afghánistán se však nepodařilo, moc vlády nesahala příliš daleko za Kábul. Obnova Afghánistánu se ale nevedla, mnoho ze zahraniční pomoci bylo rozkradeno.

Američané se sice dál snažili dopadnout špičky al-Káidy, ale jejich prioritou byla v té době válka v Iráku. Toho využil Tálibán, který od poloviny první dekády nového milénia posiloval, už v roce 2006 ovládal dva okresy v provincii Hílmand a jím ovládané území se neustále rozšiřovalo. Na konci roku 2009 už Tálibán a jeho spojenci působili na 90 procentech území země a ani vojenské ofenzívy nedokázaly natrvalo potlačit jeho vliv na znovudobytých územích.

Foto: Profimedia.cz

Američtí vojáci našli v roce 2003 v paštunské vesnici při afghánsko-pákistánsklých hranicích munici.

Situaci v zemi navíc komplikovala politická krize, která se vyostřila v druhé polovině roku 2009, kdy se konaly prezidentské volby. V nich Hámid Karzáí obhájil svůj post, ovšem volby provázely gigantické podvody a Karzáí nechal zablokovat i konání druhého kola. Na začátku roku 2010 se mu dlouho nedařilo sestavit vládu, parlament navrhované ministry odmítal schválit.

Na jaře 2014 se konaly nové prezidentské volby. V druhém kole voleb došlo ke sporu o vítěze mezi bývalým ministrem financí Ašrafem Gháním a bývalým ministrem zahraničí Abdulláhem Abdulláhem, kteří nakonec  sepsali dohodu o sestavení vlády a rozdělení moci. Ašraf Ghání se stal prezidentem a Abdulláh Abdulláh premiérem.

Foto: Profimedia.cz

Ulice hlavního města Kábulu

V listopadu 2018 se zástupci hnutí Tálibán zúčastnili diplomatické konference v Moskvě, kde prohlásili, že jsou ochotni jednat se Spojenými státy a že odmítají jednání s místní vládou, kterou považují za nelegitimní režim dosazený zahraničními tlaky. Na konci listopadu 2018 na Konferenci OSN o pomoci Afghánistánu informoval prezident Ašraf Ghání, že chce vytvořit tým, který by měl s Tálibánem dojednat mírovou dohodu o ukončení občanské války v zemi. Ašraf Ghaní byl prezidentem do roku 2021.

Tálibán využil situace, když se američtí vojáci po 19 letech na jaře 2021 stáhli z afghánského území. Začal znovu postupně obsazovat území Afghánistánu. Většinu měst se podařilo obsadit bez boje, protože afghánská vládní vojska se vzdala.

V neděli 21. srpna 2021 obsadil Talibán téměř bez žádného odporu hlavní město Kábul. Prezident USA Joe Biden uvedl, že nelze bojovat na straně afghánské vlády, když její vojska nejsou ochotna bojovat za svou zemi. Tálibán ihned vyhlásil státní zřízení islámský emirát a změnu názvu státu na Islámský Emirát Afghánistán.

Konec svobody tisku a omezení práv žen

Po převzetí moci slíbil Talibán ženám rovnoprávnost v souladu s islámským právem. Pro afghánské ženy situace znamená návrat do období na konci 90. let, když Talibán vládl.

Proti omezení práv se uskutečnily v roce 2021 protesty, které byly krutě potlačeny. Ženy byly propuštěny z práce, začaly se také odstraňovat billboardy ukazující ženské tváře. Novináři, kteří protesty na místě dokumentovali a psali o nich byli Tálibánem krutě potrestáni bytím obušky, elektrickými kabely a bičem.

Články k tématu

Čtvrtstoletí pod ochranou NATO

Přesně před pětadvaceti lety se Česká republika stala součástí největší obranné aliance na světě. Společně s Polskem a Maďarskem jsme 12. března 1999 vstoupili...

Tálibán zakázal ženám studovat vysokou školu

Afghánky nebudou mít až do odvolání přístup k vyššímu vzdělání. Oznámilo to v úterý islamistickým Tálibánem spravované ministerstvo vyššího vzdělání, uvedla...

Tálibán zakázal pěstovat opium

Radikální hnutí Tálibán, které vloni v létě ovládlo celý Afghánistán, zakázalo v zemi pěstovat mák, uvedla CNN. Z obchodu s opiem mu přitom plynuly velké...

Evropská unie přijme 40 tisíc Afghánců

Německo a dalších 14 států EU chce podle deníku Die Welt poskytnout ochranu téměř čtyřiceti tisícům Afghánců. Ve čtvrtek to po zasedání ministrů vnitra EU...

Tálibán začne zásobovat Německo marihuanou

Tálibán se už začal připravovat na to, že začne Německo zásobovat marihuanou, píše server deníku Bild. Mluvčí afghánského ministerstva vnitra Qari Saeed Khosti...