Počátky Organizace africké jednoty (OAJ) sahají do období dekolonizačních tahanic na počátku 60. let. Její koncept částečně vzešel z plánů Muammara Kaddáfího, který navrhoval vytvoření Spojených států afrických, jejichž struktura by se podobala modelu Evropské unie.

V roce 2001 bylo na konferenci v Lusace rozhodnuto o nahrazení OAJ Africkou unií (AU), která byla vyhlášena 9. července následujícího roku v jihoafrickém Durbanu. AU měla přinést těsnější spojení členských zemí a jako hlavní cíl si stanovila jejich všestranný rozvoj, jenž by černému kontinentu přinesl schopnost ekonomické integrace. Styčným bodem se mělo stát zavádění demokratických hodnot.

Africká unie zahrnuje všechny státy černého kontinentu vyjma Maroka, které v roce 1984 vystoupilo z OAJ poté, co organizace udělila členství Saharské arabské demokratické republice, kvůli jejíž autonomii vede Maroko vleklé spory. V roce 2008 organizace dočasně pozastavila členství Mauretánii a Guinee. O rok později bylo pozastaveno členství Madagaskaru, Nigeru a Pobřeží Slonoviny. Eritrea si pozastavení členství sama vyžádala poté, co Africká unie apelovala na OSN, aby zemi potrestala sankcemi za údajnou podporu islamistických povstalců v Somálsku.

Organizační struktura

Hlavním orgánem uskupení, který vydává rozhodnutí, je shromáždění vůdců jednotlivých zemí, jež se schází minimálně jednou do roka. Jeho členové si ze svých řad volí předsedu, jehož mandát trvá jeden rok. Členům shromáždění radí výkonná rada ministrů zahraničí. Úkolem desetičlenné komise je realizovat politiku AU a koordinovat její aktivity.

Sídlo organizace se nachází v Addis Abebě v Etiopii. Panafrický parlament, který byl zřízen v roce 2004, sídlí v Midrandu v Jihoafrické republice. Právě ten by měl pomoci řešit největší africké problémy, jako chudoba, války a nemoci. Za vzor si bere obdobný orgán EU a každé z členských zemí by v něm mělo připadnout pět křesel.

Téhož roku vznikla také Mírová a bezpečnostní rada, která má možnost intervence v případě genocidy nebo zločinů proti lidskosti. Představitelé AU věří, že musí být nejprve urovnány konflikty, aby mohla Afrika začít vzkvétat.

Vysoké ambice chudých afrických zemí

AU má navzdory zahraniční kritice velké plány do budoucna. Chystá se ustanovit soud pro lidská práva, založit centrální banku, monetární fond a v daleké budoucnosti dokonce měnovou komunitu podobnou eurozóně s jednotným oběživem.

Ještě před založením organizace byl přijat program Nové partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD) podporovaný státy G8 a Evropskou unií. Ten je založen na spojení pomoci ze soukromých a státních zdrojů, které mají být směřovány ve prospěch místních iniciativ. Kolem něj se navíc mají seskupit další iniciativy, například pro zmírnění dluhů, pro boj s AIDS. V roce 2005 byl na čtvrtém summitu AU přijat pakt o neútočení a závazek bojovat proti pandemickým nemocem sužujícím černý kontinent.

Africká unie není jedinou organizací svého druhu, o které se černý kontinent v minulosti pokoušel - zpravidla neúspěšně. Její kritici poukazují zejména na fakt, že mnoho současných vůdců AU zastávalo vedoucí pozice i v OAJ, která byla v posledních letech svého fungování známá jako spolek diktátorů, a proto nový orgán nemůže dosáhnout vyšší efektivity. Třebaže se AU ohání zaváděním demokratických principů, převážná část představitelů členských zemí vládne stále autokraticky.

Velkým problémem jsou také finance. Značná část zemí Africké unie se potýká s vysokou chudobou, přesto organizace vytahuje jeden ambiciózní plán za druhým. Předseda komise v roce 2004 uvedl, že by AU potřebovala podobnou finanční injekci, jakou USA nalila do poválečné Evropy.