Bitevní vrtulník Apache byl vyvinutý k boji s nepřátelskými tanky, ale je vhodný i pro útoky na jiné pozemní cíle nebo pro podporu pozemních jednotek. Osvědčil se v řadě konfliktů počínaje válkou v Zálivu v roce 1991, kdy ničil irácké tanky. Své kvality prokázal v Afghánistánu, při bojích nad palestinskými územími i při invazi do Iráku, ale také při útocích na Libyi.

Boieng (Hughes)  AH-64 Apache je dvoumístný dvoumotorový bitevní vrtulník s jedním hlavním a jedním vyrovnávacím rotorem, oběma čtyřlistými. Má tandemové uspořádání osádky, typické pro většinu podobných strojů, kdy pilot sedí za operátorem zbraňových systémů.

AH-64D Lonbow Apache s odmontovaným radarem

AH-64D Longbow Apache s odmontovaným radarem. Takto byly využívány v Iráku a v Afghánistánu, kde nehrozí velké nebezpečí útoků řízenými střelami.

FOTO: Boeing

Poháněn je s výjimkou strojů vyráběných licenčně v Británii různými verzemi turbohřídelových motorů General Electric T700-GE-701 o výkonu od 1265 až do 1500 kW, které udělují stroji o hmotnosti pět tun rychlost až 300 kilometrů za hodinu.

Technické údaje AH-64 (v závorce pro verzi Longbow)
Délka trupu:
15,06 m
Průměr hlavního rotoru 14,63 m
Průměr ocasního rotoru 2,79 m
Výška 4,64 m (4,95 m)
Rozpětí křídel nesoucích výzbroj5,23 m
Prázdna hmotnost5165 kg (5352 kg)
Normální vzletová hmotnost6552 kg (8000 kg)
Maximální vzletová hmotnost
9525 kg (10 433 kg)
Pohonná jednotka
General Electric T700-GE-701 (T700-GE-701G)
Výkon motoru 1265kW (1500 kW)
Maximální rychlost
279 km/h (275)
Stoupavost
12,8 m/s (15,7 m/s)
Bojový dostup
4845 m
Dolet
482 km (407 km)

Výzbroj

Výzbroj tvoří kanon ráže třicet milimetrů, protitankové střely Hellfire a neřízené rakety ráže 70 milimetrů Hydra.

Kanon M230E1 s 1200 náboji umístěný v otočné věži pod trupem a zaměřovaný pomocí přilbového zaměřovače IHADSS zbraňového operátora je považován za velmi přesnou zbraň. Na vzdálenost 800 až 1200 metrů zasáhne automobil každá třicátá střela.

AH-64D Lonbow Apache s raketami Hellfire a Hydra

AH-64D Lonbow Apache s raketami Hellfire a Hydra

FOTO: Boeing

Další výzbroj se podvěšuje na pylony, pod každým křídlem jsou dva.

Protitankových řízených střel AGM-114 Hellfire může nést vrtulník až šestnáct. Laserově naváděná střela byla vyvinuta přímo pro Apache a je schopna zasáhnout cíl na vzdálenosti až osm kilometrů. Lze ji použít nejen proti obrněncům ale i budovám. U novějších verzí je možné střely odpalovat i zpoza terénních překážek.

Neřízených raket Hydra ráže 70 milimetrů může nést Apache až 76 ve čtyřech raketnicích M231 po devatenácti. Odpálit je lze postupně, nebo všechny naráz, kterážto salva má zničující účinek.

Většinou se využívá kombinace obou zbraní, někdy je ale jejich počet snížen a jsou podvěšeny přídavné nádrže pro zvýšení doletu, který jinak činí 400 km. Vytrvalost bez nich je 2,5 hodiny.

Verze AH-64D může nést i protiletadlové střely AIM-92 Stinger.

Bytelná konstrukce a ochrana

Vrtulník má odolnou konstrukci a je dobře pancéřovaný. Jeho ochrana proti střelám a střepinám váží 1100 kilogramů. Chráněný je především kokpit, ale i transmise.

Tuhá konstrukce umožňuje stroji provádět prudké obraty s přetížením až 3,5G, zatímco u vrtulníků jeto běžně jen 2G. Spolu s robustním podvozkem zajišťuje posádce dobrou ochranu i při pádu z menší výšky, přičemž bezpečnost zvyšují i kevlarové sedačky, chránící posádku nejen proti střepinám, ale i při dopadu.

Motory jsou umístěné po stranách hřídele a jsou vybaveny chladiči výstupních plynů, ke kterým je přisáván okolní vzduch, aby se vrtulník hůř zasáhl raketami s infračerveným naváděním. Větší vzdálenost mezi motory také snižuje pravděpodobnost vyřazení obou současně.

AH-64D Lonbow Apache

AH-64D Lonbow Apache

FOTO: Boeing

Čtyřlistý nosný rotor má kompozitovou stavbu, kdy ocelové jádro obaluje nomex, což zajišťuje odolnost proti střelám do ráže 23mm, jaké využívaly země Varšavské smlouvy. Rotorová hlava je kloubová, listy jdou sklopit, což usnadňuje přepravu na místo boje v transportních letadlech C-5A Galaxy, kam se jich vejde až šest.

Apache snesly i značná poškození v boji, i když jich několik bylo sestřeleno. jdene se zřítil v Iráku po zásahu ruční protiletadlovou raketou Strela SA-7, většina ale po husté palbě zbraní malé ráže, když některá z kulek pronikla do místa, kde mohla způsobit větší škodu. Posádky ale obvykle přežily.

Elektronika a avionika

Stroj byl od počátku vybaven moderní avionikou a elektronikou, aby mohl operovat za jakéhokoli počasí i v noci nebo létat nízko nad zemí, kdy kopíruje terén, aby obtížně zjistitelný.

Klíčový je infračervený systém typu FLIR pro noční vidění pilota AAQ-11 , který je umístění v otočné věži pod nosem stroje. Stejnou technologii využívá i nezávislá zaměřovací jednotka střelce AN/ASQ -170 pro lokalizaci cílů, kterou lze využívat v případě vyřazení AAQ-11 i pro let bez vidu. Zaměřovací jednotka je umístěna spolu s laserovým zaměřovačem střel Hellfire na otočné platformě v přídi.

Vrtulník je také vybaven pasivním infračerveným rušičem a GPS. Aktivní ochranu poskytuje výstražný radar AN/APR-39.

AH-64D Longbow Apache

Modernizovaná verze AH-64D Longbow Apache je už vybavena celoskleněným kokpitem. Hlavním vylepšením je radar ale AN/APG-178 Longbow pro řízení palby pracující v milimetrovém pásmu, který je nesen v diskovitém pouzdře nad rotorem. Umístění střeleckého radaru nad rotorem umožňuje dříve zachytit cíle i nepřátelské rakety vypálené proti vrtulníku. Naráz může sledovat až 128 cílů. Modernizované rakety AGM-114L mohou díky radaru Longbow vypaloval Apache verze D i z úkrytu za terénními překážkami, které obloukem přeletí.

Zabudován je také datalink umožňující, aby si více strojů AH-64D předávalo údaje z radarů Longbow.

Nová verze AH-64E

Poslední verze AH-64E má ještě výkonnější motory T700-GE-701D o výkonu 1500kW, nový systém transmise a kompozitní rotor, které zvyšují manévrovatelnost i cestovní rychlost. Vylepšené jsou i schopnosti pro let bez vidu a stroj je vybaven moderním datalinkovým systémem Link-16 umožňujícím aktivní sídlení dat získaných ze všech nasazených strojů i z letounů AWACS. Nabízí i možnost řídit bezpilotní letadla.

Vývoj

AH-64 Apache vyhrál v soutěži na pokročilý bitevní vrtulník vypsané v roce 1972 s cílem nahradit bitevní vrtulník AH-1 Cobra poté, co byl zrušen nákup bitevních vrtulník Lockheed AH-56 Cheyenne kvůli problémům s vibracemi.

Cílem bylo získat moderní bitevní vrtulník pro pozemní síly, jehož primárním úkolem bude ničit obrněnou techniku, ve které měl Sovětský svaz převahu. Program ale zahrnoval i zkušenosti z války z Vietnamu a kladl důraz na velkou odolnost v boji, takže bylo předepsáno silné pancéřování a dvoumotorový pohon. Požadována byla i schopnost letu nízko nad zemí a dvojčlenná posádka sedící v tandemu, aby v případě zranění nebo zabití pilota mohl převzít řízení zbraňový operátor.

Soutěže se účastnilo pět výrobců vrtulníků, Bell, Hughes, Sikorsky, Lockheeed a Boeing Vertol/Grumman. Prototypy postavily první dva. Hughesův YAH-64, který vzlétl 30. září 1975, porazil svého konkurenta YAH-63, protože měl čtyřlistý rotor odolnější proti poškození proti tradičnímu dvoulistému bellovskému. Podvozek s ocasní ostruhou mu dával větší stabilitu než Bellovu stroji příďový tříkolový.

Předsériové kusy AH-64A začala armáda testovat v roce 1981 a vyžádala si instalaci výkonnějších motorů. První sériové kusy sjely z výrobní linky v roce 1983 a o čtyři roky později byl Apache zařazen do výzbroje americké armády. Dodal je už koncern McDonnell Douglas, který koupil firmu Hughes. Nakonec byl i on převzat společností Boeing.

Strojů verze A bylo vyrobeno v letech 1984 až 1997 celkem 937, strojů verze D přes 220. Mnohá vyrobená „áčka” ale byla modernizována v továrně při repasi na verzi D. Boeing proto uvádí, že celkem bylo armádám dodáno přes 1800 strojů.

Uživatelé

Největším uživatelem vrtulníků Apache je americká armáda. Ve výzbroji jich má 660, přičemž starší verze jsou modernizovány nebo nahrazovány nově vyrobenými.

Prvním zahraničním uživatelem se stal v roce 1990 Izrael, který zařadil do výzbroje 42 strojů AH-64A pod jménem Peten a v novém tisíciletí devět strojů verze AH-64D označovaných jako Saraf.

Po první válce v Zálivu si v 1991 dvanáct AH-64A koupila Saúdská Arábie, třicet jich v letech 1991 až 1994 dostaly Spojené arabské emiráty a Kuvajt v roce 2005 objednal 16 strojů ve verzi Longbow, Egypt si objednal 36 apačů v roce 1995.

Prvním uživatelem v evropských zemích NATO se stalo v roce 1995 Řecko, které získalo 20 strojů verze A. V roce 2003 si objednalo tucet dalších ve verzi D. Nizozemsko si objednalo třicet AH-64D v roce 1995 a první dostalo v roce 1999.

Vrtulník AH-64 Apache britské armády startuje z paluby lodě HMS Ocean

Vrtulník AH-64 Apache britské armády startuje z paluby lodě HMS Ocean

FOTO: Bernie Hennesy, Reuters

Velká Británie postavila v licenci 60 upravených strojů AgustaWestland AH1 Mk 1 Apache, které odpovídají verzi Longbow, ale pohánějí je výkonnější motory Rolls Royce Turbomeca RTM 322 01/12 o výkonu 1565 kW. Rakety Hydra jsou nahrazeny raketami C7 s modulárními hlavicemi, vysoce explozivní, nevýbušnou protipancéřovou a střepinovou.

Ve výzbroji má Británie stroje AH1 od roku 2005. Využívat se dají i na lodích.

Dalšími uživateli jsou Japonsko s deseti kusy a Singapur s 19.

V boji

Apache různých verzí se účastnily všech velkých konfliktů počínaje první válkou v zálivu. Nasazeny byly v Iráku, v Afghánistánu, nad bývalou Jugoslávií i nad Libyí. Izrael je používal proti Palestincům i proti libanonskému hnutí Hizballáh.

Poprvé byly použity v roce 1989 při americké invazi do Panamy. O rok později byly po irácké invazi do Kuvajtu umístěny v Saúdské Arábii. V operaci Pouštní bouře jich bylo nasazeno 277. Nejprve ničily irácké radary a pak irácké tanky, kterých zlikvidovaly na pět set, přičemž jen jeden vrtulník byl sestřelen.

Nizozemský AH-64 Apache vypaluje klamné cíle

Nizozemský AH-64 Apache vypaluje klamné cíle

FOTO: Kacper Pempel, Reuters

Objevily se i nad bývalou Jugoslávií, ale během operací nad hornatým Kosovem vyšly najevo nedostatky ve výcviku posádek i problémy se zařízením pro noční vidění.

Americké apache se intensivně účastnily všech fází války v Afghánistánu, která začala v roce 2001, kde byly používány především pro přímou podporu vlastních jednotek bojujících proti Tálibánu, kterou nemohly jiné stroje poskytovat s takovou přesností. Britské apache byly v zemi nasazeny od roku 2007. Jeden z britských pilotoval v Afghánistánu i princ Harry. V Afghánistánu bojovaly i nizozemské stroje

Princ Harry (vlevo) sdalším příslušníkem squadrony u vrtulníku Apache

Princ Harry (vlevo) sdalším příslušníkem squadrony u vrtulníku Apache

FOTO: John Stillwell, Reuters


Velkou roli hrály vrtulníky AH-64 také v roce 2003 při invazi do Iráku, kde byly především určeny k ničení obrněné techniky. V další fázi pak podporovaly vlastní jednotky bojující se sunnitskými radikály.

Izrael své peteny používal v devadesátých letech především při boji s libanonským Hizballáhem. Po začátku druhé intifády byly použity k útokům na vysoké představitele Hamásu. Právě raketa Hellfire vypálená z Petenu si vyžádala život jeho zakladatele šajcha Jasína. Velkou roli měly peteny také v roce 2006 při letní válce s Hizballáhem. Nasazeny byly i při operaci lité olovo proti radikálům z Hamásu vypalujícím na Izrael rakety z pásma Gazy.

Izraelské stroje AH-64

Izraelské stroje AH-64

FOTO: Profimedia.cz

Egyptské Apache od roku 2012 operují nad Sinají s cílem zlikvidovat tamní teroristické skupiny.

Saúdská Arábie je nasadila při akcích proti teroristům i proti vzbouřencům v Jemenu.