Airbag je jedním ze základních a velice důležitých prvků pasivní bezpečnosti. Společně s bezpečnostními pásy a pyrotechnickými předpínači pásů snižují rychlost nárazu hlavy a hrudníku. Bezpečnostní pásy bývají také často vybaveny omezovačem tlaku, který snižuje zatížení hrudníku při střetu. V poslední době se objevují tzv. inteligentní airbagy, které dokáží regulovat rychlost a objem jejich naplnění podle síly nárazu.

Existuje mnoho druhů airbagů, nejčastěji používané jsou čelní. Dále pak boční, hlavové a kolenní airbagy. Například čelní airbag řidiče je společně s inflátorem (ve tvaru nízkého válce) umístěn přímo v hlavě volantu. Airbag spolujezdce je ukryt pod krytem v přístrojové desce. Při aktivaci airbagu dojde k porušení krytu airbagu na předem určených místech.

Princip  

Každý airbag je složen z vaku z polyamidové tkaniny, inflátoru (plynového generátoru, který produkuje plyn pro naplnění vaku) a řídicí jednotky se senzory zrychlení. Řídicí jednotka aktivuje jednotlivé airbagy na základě vyhodnocování signálů od snímačů zrychlení, resp. zpomalení pro každý směr. Nemělo by se tak stát, že se např. při čistě bočním nárazu aktivují oba čelní airbagy.

V okamžiku nárazu, kdy snímače zrychlení naměří hraniční hodnoty, vyšle řídicí jednotka signál do příslušných airbagů, respektive inflátorů. Tablety pro tvorbu plynu v inflátoru jsou zapáleny elektrickým můstkovým zapalovačem s roznětkou v tělese inflátoru. Vznikne chemická reakce produkující plyn, který airbag naplní. Naplnění airbagů probíhá velice rychle, v řádech milisekund (1 ms = 0,001 s = 1/1000 s).

Průběh činnosti airbagů začíná nárazem vozidla do překážky v čase t=0, v čase t=25ms senzor hlásí náraz a řídicí jednotka odpaluje roznětku, následuje chemická reakce a tvorba plynu. Po uplynutí 40 ms se trhá kryt airbagu a vak se dál plní plynem. V čase t=60 ms je vak již naplněn a zachycuje posádku. V čase t=110 ms je cestující plně ponořen do airbagu a začíná se pohybovat zpět. Ve stopadesáté milisekundě se pasažér vrací do sedadla. Časy jsou samozřejmě pouze přibližné, jsou různé např. pro řidiče a spolujezdce.

V případě bočního nárazu je deformační zóna mnohem kratší, airbag proto musí být připraven už za 60 ms.

Airbag v autě poprvé použil Chevrolet

Airbag byl vynalezen v roce 1952 Johnem W. Hetrickem a o rok později si jej nechal patentovat. Podobná zařízení se však již ve 40. letech používala v leteckém průmyslu. V roce 1967 prodal americký vynálezce Allen Breed firmě Chrysler svůj senzor pro detekci nárazu, který tvoří důležitou komponentu systému airbag.

Do sériové výroby airbag zavedla značka Chevrolet v roce 1972 v modelu Impala. V této době byl airbag považován za možnou alternativu bezpečnostních pásů (řidiči v USA bezpečnostní pásy téměř neužívali). V roce 1974 byly airbagy nabízeny jako zvláštní výbava u značek Buick, Cadillac a Oldsmobile. Airbagy se nesetkaly s velkým tržním úspěchem, za tři roky se prodalo pouhých 10 321 vozů vybavených airbagem.

V roce 1980 vybavila airbagy značka Mercedes-Benz svůj špičkový model Mercedes-Benz W126. Airbagy nebyly již prezentovány jako náhrada bezpečnostních pásů, ale jako jejich doplněk zvyšující bezpečnost cestujících.

Volvo 850 z roku 1995 již nabízelo boční airbagy a BMW v roce 1998 nabízelo hlavové airbagy ve standardní výbavě. Je třeba zdůraznit, že dnešní airbagy pracují v součinnosti s bezpečnostními pásy. Bez připoutání se posádka při nárazu pohybuje jinak a účinnost airbagů je snížena.