Akihito se narodil 23. prosince 1933 v tokijském Císařském paláci jako v pořadí páté dítě a nejstarší syn císaře Hirohita a císařovny Nagako. Byl vychováván pověřenými vychovateli podle tradičních císařských norem a ve svých šesti letech nastoupil na školu pro japonské aristokraty. Jako sedmiletý byl během druhé světové války evakuován před americkým bombardováním z Tokia do horského městečka Nikko.

Poté co byl v roce 1951 oficiálně jmenován korunním princem, nastoupil na univerzitu Gakushuin, kde studoval politické vědy a ekonomii. Po dvou letech však školu opustil, a ačkoli se tam později opět vrátil, nikdy nezískal vysokoškolský diplom. I tak je nyní uznávaným vědcem v oboru mořské biologie.

Akihito a a jeho rodina na císařově oslavách

Akihito a a jeho rodina na císařově oslavách

FOTO: fotobanka Profimedia

Moderní monarcha porušil tradice

V roce 1957 se na tenisovém turnaji seznámil s Mičiko Šódovou, dcerou významného podnikatele, se kterou se o dva roky později oženil. Jeho choť se stala prvním neurozeným členem císařské rodiny. Se svým manželem dali přednost civilnímu způsobu života a mimo jiné porušili po staletí udržovanou tradici, když se rozhodli své tři děti vychovávat sami bez cizí pomoci.

Jako korunní princ reprezentoval často Akihito svého otce v zahraničních diplomatických misích a od roku 1987, kdy císař Hirohito vážně onemocněl, ho zastupoval také ve vnitrozemských záležitostech. Když otce po jeho smrti 7. ledna 1989 ve funkci nahradil, pojmenoval své vládnoucí období Heisei, nastolení míru.

125. panovník nejstarší vládnoucí dynastie na světě je zanícený sportovec a milovník přírody, který se zajímá o otázku životního prostředí. Jako uznávaný vědec publikoval řadu odborných prací a knih o ostnoploutvých rybách z čeledi hlaváčovitých.

Akihito a srbský prezident Boris Tadic (vpravo)

Akihito a srbský prezident Boris Tadic (vpravo)

FOTO: fotobanka Profimedia

Místo zástupce boha už jen státním symbolem

Jeho říšské veličenstvo císař, jak se nechává podle protokolu oslovovat, se ale obvykle drží zavedených tradic, mezi něž patří například každoroční vysazování rýže kolem Císařského paláce. I tak je ale pokrokovým panovníkem, jenž se kromě výchovy dětí v rodinném kruhu vzepřel zvyklostem i v případě svých četných zahraničních návštěv. Do svých sedmasedmdesáti let jich podnikl 37 (v roce 2002 navštívil ČR) a jako první japonský monarcha dokonce navštívil Čínu. Se svou chotí nemají ve zvyku se příliš ukazovat na veřejnosti, a pokud se tak stane, většinou to bývá ve spojitosti s nějakou závažnou situací.

Kromě reprezentativní funkce, která japonským císařům zbyla po vydání nové ústavy v roce 1946, mu náleží také postavení šintoistického velekněze, která je spojena s každoročním vykonáváním asi dvaceti náročných náboženských obřadů.