Zdaleka nenaplněna zůstala jeho věta, kterou pronesl poté, co na podzim 2006 překvapivě přivedl svou stranu k volebnímu vítězství a po koaličních vyjednáváních stanul v následujícím roce v čele kabinetu velké koalice: „A teď chci zůstat kancléřem až do důchodu.“

Nepodařilo se mu to ani do padesátky, kterou oslavil v únoru 2010, tedy více než rok poté, co koncem roku 2008 předával po předčasných volbách kancléřské křeslo svému stranickému kolegovi Werneru Faymannovi. Gusenbauer už na kancléře znova nekandidoval kvůli obavám z volební porážky.

Do čela SPÖ nastoupil Gusenbauer, dlouholetý pracovník aparátu SPÖ a někdejší šéf její mládežnické organizace, v roce 2000, kdy Rakousko po mnoha letech skoncovalo s tradiční velkou koalicí SPÖ s lidovci (ÖVP). Zemi tehdy začala vládnout koalice ÖVP s pravicově populistickými Svobodnými (FPÖ), vedenými tehdy bývalým korutanským hejtmanem Jörgen Haiderem.

Gusenbauer s tehdejším českým premiérem Mirkem Topolánkem

Gusenbauer s tehdejším českým premiérem Mirkem Topolánkem

FOTO: fotobanka Profimedia

Obdivovatel Kreiského

Volba Gusenbauera, jenž se netajil obdivem k legendě rakouské sociální demokracie a někdejšímu kancléři Brunovi Kreiskému, do čela SPÖ byla přitom kompromisem. Podařilo se tím neutralizovat stoupence levého křídla ve straně, bývalého ministra vnitra Caspara Einema, a představitele pravého křídla Karla Schlögla. Řada stranických kolegů počítala s tím, že Gusenbauer na špici SPÖ stejně dlouho nevydrží a že padne ve chvíli, kdy zkrachuje podivné vládní spojenectví kancléře Wolfganga Schüssela s Haiderovou FPÖ. Tato koaliční sestava ale vydržela šest let a s ní i Gusenbauer jako vůdce opozice.

Nakonec dokázal vyhrát i volby, po nichž absolvent politologie a filozofie na vídeňské univerzitě ukázal své silné stránky: vysoký intelekt a mocenský instinkt. Kdo ale čekal, že se pak „Gusi“, jak mu přezdívali jeho příznivci, bude chovat skromně, ten se mýlil. Hýřil značným sebevědomím, což dával znát nejen lidoveckým koaličním partnerům, ale i do vlastních řad.

Kritici mu vytýkali, že si nenechá poradit a že chvílemi jedná povýšenecky. V posledních letech bylo jeho působení v čele SPÖ provázeno i posměchem, načež Gusenbauer vycítil, že pro předčasné volby v roce 2008 není pro svou stranu dobrým kandidátem. Nedobrovolně, ale bez jakéhokoli uhýbání odstoupil z čela SPÖ, čímž si i u těch nejsilnějších kritiků vysloužil respekt.

Opera, víno a fotbal

Po odchodu z kancléřského úřadu Gusenbauer překvapil, když se vrátil do dolnorakouské Zaměstnanecké komory, kde působil v letech 1990 až 1999. Postupně ale přicházely zajímavější nabídky. Přijal například pozici evropského ředitele Investičního fondu Equitas či pozici poradce mediální skupiny WAZ pro otázky východní a jihovýchodní Evropy.

Gusenbauer s partnerkou Evou Steinerovou

Gusenbauer s partnerkou Evou Steinerovou

FOTO: fotobanka Profimedia

Svitla mu i jistá naděje na návrat do vysoké politiky, když se objevily spekulace, že by mohl zastávat úřad šéfa diplomacie EU. Gusenbauer sám to ale viděl střízlivě. „Naše vláda udělá snad vše pro to, abych nebyl vybrán,“ prohlásil ještě předtím, než pozici získala Britka Catherine Ashtonová.

Gusenbauerovi, jehož životní partnerkou a matkou jeho dcery je překladatelka Eva Steinerová, tak zbývá více času na záliby. Je milovníkem červeného vína, opery a sportu, přičemž fotbalový klub Rapid Vídeň v něm má věrného fanouška.