Alžběta II. se narodila 21. dubna 1926 coby prvorozená dcera vévody a vévodkyně z Yorku. Spolu se sestrou Margaret byly vychovány podle přání rodičů tak, aby co nejvíce poznaly každodenní realitu. Již odmalička dávala přednost jednoduchému a tradičnímu životnímu stylu: svému učiteli jízdy na koni jednou řekla, že by se jí líbilo být “dámou žijící na venkově se spoustou koní a psů”. V dívčí škole se naučila vařit, starat se o děti a vyšívat.

Alžběta II. a její hosté na archivním nedatovaném snímku

Alžběta II. a její hosté na archivním nedatovaném snímku

FOTO: fotobanka Profimedia

Alžbětě původně vůbec nebylo souzeno stát se královnou. Po smrti jejího dědečka Jiřího V. se v lednu 1936 stal panovníkem její strýc Eduard a všichni si mysleli, že si najde manželku a bude mít děti. Eduard ale ještě tentýž rok kvůli snaze oženit se s dvakrát rozvedenou Američankou nečekaně abdikoval a na trůn tak usedl Alžbětin otec Jiří VI. Z Alžběty se stala nástupnice trůnu.

Alžběta II. korunuje Charlese jako prince z Walesu

Alžběta II. korunuje Charlese jako prince z Walesu

FOTO: fotobanka Profimedi

To, že není žádná zhýčkaná šlechtična, dokázala budoucí panovnice za druhé světové války, kdy se přidala k ženskému pomocnému sboru při pozemní armádě. Tam se mimo jiné naučila řídit a opravovat auta.

Alžběta II. a princ Philip

Alžběta II. a princ Philip

FOTO: fotobanka Profimedia

V listopadu 1947 si Alžběta po krátkém zasnoubení vzala Philipa, prince řeckého a dánského. Se svým budoucím manželem se poprvé setkala jako 13letá na svatbě Philipovy sestřenice. Podle svědků to byla láska na první pohled, což potvrzuje fakt, že si okamžitě začali dopisovat. Ne všem z královské rodiny byl sňatek po vůli: Philip byl pravoslavným křesťanem a jeho sestry si vzaly německé šlechtice s vazbami na někdejší nacistické pohlaváry. Kritiky ale brzy umlčel harmonický vztah páru, jemuž se v listopadu 1948 narodil první syn princ Charles, o dva roky později princezna Anna.

Královnou v pětadvaceti

Během roku 1951 se zdraví Alžbětina otce začalo zhoršovat a musela jej tak stále častěji zastupovat na veřejnosti. Když pak o rok později Jiří VI. zemřel, byla jeho dcera vyhlášena královnou. Korunovace proběhla 2. června 1953, Alžbětě bylo 25 let.

Jako panovnice to již od začátku neměla jednoduché. Musela čelit procesu dekolonizace a vypořádat se změnami uvnitř Společenství národů, v roce 1956 její země utrpěla těžkou ránu v Suezské krizi. V té době byla také poprvé veřejně kritizována. Královna si ale ve složitých situacích zachovala chladnou hlavu a úsudek a nikdy neopomenula dostát svých povinností: zahájení jednání britského parlamentu se nezúčastnila jen dvakrát, a to v letech 1959 a 1963, kdy čekala syny Andrewa a Edwarda.

Alžběta II. a princ Charles v květnu 2009

Alžběta II. a princ Charles v květnu 2009

FOTO: fotobanka Profimedia

Brity si touto kombinací praktičnosti a smyslu pro veřejnou službu získala.
Přestože byla populární, ne všichni ji milovali. V červnu 1981 při oficiálních oslavách jejích narozenin psychicky labilní mladík vyskočil z davu a šestkrát na královnu, která právě jela kolem na koni, vystřelil. Naštěstí se ukázalo, že náboje byly slepé.

Alžběta se zachovala s naprostým klidem, svého koně zvládla a pokračovala v jízdě. Podobně si vedla i následující rok, když do její ložnice v Buckinghamském paláci vnikl cizí muž. Královna zůstala klidná a asi deset minut do příjezdu policie s ním mluvila.

Annus horribilis

Osmdesátými léty začalo pro královskou rodinu „černé“ období, které vyvrcholilo o desetiletí později. Na mezinárodní scéně byla Británie v roce 1982 zatažena do války o Falklandy, do boje coby pilot vrtulníku šel i princ Andrew. V ten samý rok zaútočili irští republikáni z IRA v centru Londýna dvěma bombami, které usmrtily osm stráží.

Alžběta II. a francouzský prezident Nicolas Sarkozy

Alžběta II. a francouzský prezident Nicolas Sarkozy

FOTO: fotobanka Profimedia

Ani situace v královské rodině nebyla ideální. Manželství Charlese s princeznou Dianou, uzavřeno v červenci 1981, začalo ukazovat první trhliny. Alžbětě sice v roce 1986 udělala radost svatba Andrewa se Sarou Fergusonovou, jak se ale později ukázalo, i tento svazek byl odsouzen k zániku.

Nejhorším obdobím se ale stal rok 1992. V lednu bulvár zveřejnil snímky Fergusonové na dovolené s jejím milencem a nepřestával informovat o rozpadu Charlesova manželství. V březnu oznámili rozchod princ Andrew se Sarou, ke konci dubna skončil i svazek princezny Anne a v listopadu zachvátil zámek Windsor rozsáhlý požár. Není divu, že Alžběta II. rok označila za svůj „annus horribilis“. Jako by toho nebylo dost, v prosinci přišlo oznámení o  definitivním rozchodu Diany s Charlesem.

Alžběta II. na devadesátém výročí od první světové války

Alžběta II. na devadesátém výročí od první světové války

FOTO: fotobanka Profimedia

Královská rodina se v té době Britům jevila jako rozhádaná a „zkažená“ a stále více se od ní odvraceli. Jen zásluhou panovnice a její pracovitosti, nenáročnému stylu života a váženosti si monarchie postupně znovuzískala popularitu. “Stejně jako v nejlepších rodinách, ani u nás nechybí podivínství, svéhlaví a prudcí mladíci a rodinné neshody,“ podotkla jednou královna. Začátkem nového sblížení mezi členy rodiny byla paradoxně smrt princezny Diany v roce 1997, která zemřela při autonehodě v Paříži.

Ve Philipovi má oporu

První dekáda druhého milénia proběhla ve znamení výročí. Roku 2002 Alžběta oslavila zlaté jubileum nástupu na trůn a absolvovala rozsáhlou cestu po svých královstvích, o pět let později spolu s manželem oslavili 60. výročí svatby.

Alžběta II. na návštěvě Slovenska v roce 2008

Alžběta II. na návštěvě Slovenska v roce 2008

FOTO: fotobanka Profimedia

Zatím poslední ceremonie se uskutečnila na začátku června 2010, kdy královna oslavila své 84. narozeniny, přesněji řečeno jejich veřejnou část. Na rozdíl od běžných smrtelníků totiž britští monarchové slaví narozeniny dvakrát, jednou soukromě v den jejich skutečného narození a podruhé oficiálně při barevné vojenské přehlídce. Podle tradice, která sahá do první poloviny 18. století, se veřejná oslava koná vždy v jednu z červnových sobot, kdy je hezké počasí, proto, aby si i králové narození v zimních měsících mohli užít oficiální den slávy. Alžběta tuto příležitost opominula pouze v roce 1955, kdy byla zrušena kvůli národní stávce.

Alžběta II.a její podpis

Alžběta II.a její podpis

FOTO: fotobanka Profimedia

Alžběta II., která patří mezi nejdéle vládnoucí britské monarchy, se vždy až na výjimky těšila výbornému zdraví a osobním příkladem neustále drží dobré jméno monarchie nad vodou. Od 90. let se s přibývajícím věkem sice stále raději věnuje své rodině a životu pokud možno v ústraní, není se ale co divit: za dobu svého panování navštívila takřka každou zemi království a ani do budoucna nevypadá, že by se chtěla zastavit. A, jak sama zdůraznila, vždy jí stál po boku její manžel Philip: „Nemá rád komplimenty. Ale on byl po celá léta jednoduše mou oporou a já a jeho rodina mu dlužíme více, než by kdy mohl požadovat zpět nebo si vůbec uvědomujeme“.