K jevu zvanému aquaplaning dochází při vysokých rychlostech na mokré vozovce. Pneumatika nestačí odvádět pomocí drážek v dezénu vodu ležící na vozovce a před pneumatikou se proto tvoří tzv. vodní klín. Pokud zvýšíme rychlost vozidla nebo vzroste výška vodního sloupce, voda se dostane mezi pneumatiku a vozovku, tím vzniká aquaplaning. Kontaktní plocha mezi pneumatikou a vozovkou se zmenší natolik, že kola nejsou schopna přenést dostatečné podélné (brzdné) ani boční (vodicí) síly, hrozí nebezpečí smyku.

Pokud již k aquaplaningu došlo, je třeba uvolnit plynový pedál, nebrzdit ani se nepokoušet zatáčet a počkat, až se obnoví kontakt pneumatiky s vozovkou. Při obnovení kontaktu musí být kola v přímém směru a nebrzděná, jinak by mohlo dojít k roztočení vozidla vlivem rozdílných adhezních sil na jednotlivých kolech. Naštěstí zmiňovaný vodní klín způsobuje velké navýšení valivého odporu, vozidlo po ubrání plynu poměrně rychle zpomaluje.

Vznik aquaplaningu nejvíce ovlivňují tyto faktory: rychlost vozidla, výška vodního sloupce, hloubka dezénu, jeho tvar a tlak v pneumatikách.

Velikost kontaktní plochy mezi vozovkou a kolem má velký vliv na jízdní vlastnosti a délku brzdné dráhy. Malá hloubka dezénu tedy může v kritických situacích rozhodovat o nehodě! Délka brzdné dráhy u pneumatiky na hraně životnosti je dvojnásobná oproti brzdné dráze nové pneumatiky.