Bašár Asad se narodil 11. září 1965 v Damašku. Šestnáctý syrský prezident a generální tajemník Socialistické strany arabské obrody (Baas) Asad je ženatý a má dva syny a jednu dceru. Hlásí se k šíitské sektě alávitů.

V rodném městě vystudoval střední školu a medicínu na tamní univerzitě. V letech 1988 - 1992 studoval oční lékařství ve vojenské nemocnici v Tišrínu a pokračoval studiem oční chirurgie v Londýně. Lidé popisovali Asada jako tichého a přemýšlivého muže.

Jeho životní zlom přišel v roce 1994, kdy se při autonehodě zabil jeho starší bratr Basil, který byl do té doby připravován, aby v budoucnu obsadil nejvyšší státní posty. Kdyby se tomu tak nestalo, Bašár by se pravděpodobně na politické výsluní vůbec nedostal a pokračoval by v kariéře lékaře.

Místo toho se vrátil do Sýrie a nastoupil na vojenskou akademii. V roce 1999 získal hodnost plukovníka a jeho otec Háfiz Asad mu postupně vyklízel cestu od potenciálních rivalů k převzetí prezidentské funkce.

Syrský prezident Bašár Asad (vpravo) s tehdejším ministrem obrany Mustafou Tlasem na fotografii z roku 2000

Bašár Asad (vpravo) s tehdejším ministrem obrany Mustafou Tlasem na fotografii z roku 2000

FOTO: Handout, Reuters

V otcových stopách

Háfiz Asad vládl v Sýrii pevnou rukou více než čtvrt století, během nichž se země dostala do částečné izolace, protože podporoval radikální a teroristické organizace. Tvrdě šel i proti opozici, v roce 1982 krvavě potlačil povstání opozice v Hamá, kam poslal tanky.

Když se v roce 2000 stal prezidentem jeho syn Bašár, zdálo se, že se bude snažit tvář své země vylepšit. Nechal propustit stovky politických vězňů a povolil vydávání nezávislých novin. Rovněž povolil mítinky skupin dožadujících se demokratických reforem a coby šéf Syrské vědecké společnosti pro informační technologie se zasadil o zavádění internetu v Sýrii.

Všechna tato povolení však vláda časem zase okleštila a Bašár Asad ukázal, že jsou mu bližší ekonomické než politické reformy. Syrská ekonomika se začala pozvolna otevírat světu. Po desetiletích se objevily plány na zřízení soukromých bank. Přesto se nepodařilo zatočit s vysokou korupcí.

Asadova manželka Asma se vzácně objevila na veřejnosti. U příležitosti dne postižených navštívila hendikepované děti

Asadova manželka Asma se v roce 2015 vzácně objevila na veřejnosti. U příležitosti dne postižených navštívila hendikepované děti.

FOTO: Reuters

Damašek zůstal ve vzrůstajícím mezinárodním tlaku, protože v Libanonu nadále působili syrští vojáci a stále podporoval radikální palestinské skupiny a vzbouřence v Iráku. Asad stejně jako jeho otec šířil nenávistné postoje vůči Izraeli, třebaže opakovaně sliboval otevření debat o sporných Golanských výšinách.

„Izraelci se snaží zničit zásady všech ostatních náboženství stejným přístupem, jakým zradili Ježíše Krista a pokoušeli se zradit a zabít proroka Mohameda," vyjádřil se rok po svém zvolení a nedlouho nato dodal, že ”rasismus Izraelců překonal německý nacismus".

Tlaky se ještě vystupňovaly poté, co byl v roce 2005 zavražděn libanonský premiér Rafík Harírí, v čemž měli údajně prsty Syřané. Po jeho vraždě se nakonec musely z Libanonu stáhnout syrské jednotky.

O dva roky později byl Asad znovu zvolen prezidentem na další sedmileté období.

Občanská válka

Skutečný zlom v Sýrii nastal v půlce března 2011, kdy v této blízkovýchodní zemi v rámci takzvaného arabského jara vypukly protivládní protesty. Asadova vláda na ně nejprve odpověděla slibem větší otevřenosti a ústupků, následovaly však krvavé zásahy proti demonstrantům, při nichž zemřely desítky lidí.

Bezpečnostní složky vzniklou situaci nedokázaly zvládnout a v zemi, kde se střetávaly zájmy několika mocenských a náboženských skupin i velmocí, propukla občanská válka.

Oslabení režimu využili sunnitští radikálové spojení s Al-Káidou, nejprve Fronta an-Nusra a pak i Islámský stát. Tyto skupiny zatlačily do pozadí umírněnější povstalce.

Setkání Vladimira Putina s Bašárem Asadem

Asadovým dlouholetým spojencem je Rusko v čele s Vladimirem Putinem.

FOTO: Sputnik, Reuters

Vzbouřenci měli nad syrskou armádou a s ní spojenými milicemi převahu navzdory tomu, že Asada podporoval Írán. Opozice i západní země požadovali na jednáních o řešení syrské otázky odchod prezidenta Asada, což zástupci vlády odmítali.

Koncem dubna 2014 ohlásil Asad kandidaturu v prezidentských volbách, ve kterých poprvé po desetiletích soupeřil s více kandidáty. Zvítězil, a 16. července složil v damašském paláci přísahu na třetí sedmileté období. V té době, ale už byla většina území pod kontrolou různých vzbouřeneckých skupin, které sice bojovaly mezi sebou, ale dařilo se jim zatlačit vládní vojska na západ. Takže Asadův režim ovládal jen oblast na pobřeží Středozemního moře, okolí hranice s Libanonem a Damašek. Situace se změnila ve chvíli, kdy se v září 2015 do bojů zapojilo Rusko, tradiční Asadův spojenec. Syrská armáda tak obsazené území postupně dobývá zpět.

Válka nicméně zůstává nepřehledná. Jednak kvůli mnoha zúčastněným stranám a jednak kvůli záplavě dezinformací z mnoha kanálů, které ji provázejí. Konflikt trvá déle než sedm let, padlo v něm na půl miliónu lidí a přes pět miliónů dalších muselo podle Spojených národů opustit svůj domov.