Oba dvoumotorové letouny z kategorie středně velkých vznikaly souběžně v sedmdesátých letech a svůj primát na obloze absolvovaly během prvních dvou roků následující dekády. Z technologického hlediska se od sebe příliš neliší. Ať už se jedná o pohon, aerodynamiku, elektroniku nebo materiály, z nichž byly vyrobeny. Model 757 je navíc velice tichý.

Jedním z rozdílů je dálka doletu letadel. 757 dosáhne maximální vzdálenosti kolem sedmi tisíc kilometrů, pročež se používá především pro americké vnitrostátní linky. 767 zvládne překonat až o pět tisíc kilometrů víc, a tak se postupem času stal jedním z nejužívanějších letounů pro překonávání Atlantiku. Dokonce jako první splnil požadavky ETOPS pro lety, při nichž se stroj nachází déle jak 180 minut od nejbližšího vhodného letiště.

Oba mají také odlišně řešené paluby. 767 je zkonstruován jako takzvané widebody, což znamená, že má širší trup a dvě uličky mezi sedadly, a unese od 255 do 375 pasažérů. 757 zase dostalo podobu narrowbody s jednou uličkou, na jehož palubu se vejde maximálně 228 cestujících.

Faktem ovšem je, že zásluhou poklesu objednávek skončila v roce 2004 výroba "sedm pět sedmiček". Poslední kus nesl pořadové číslo 1050.

Parametry

757 vznikala ve verzích -200 a -300. Modely dosahují délky 47 a 55 metrů a rozpětí jejich křídel činí 38 metrů. Pohání je motory od Rolls Royce nebo Pratt & Whitney, které jim umožňují letět rychlostí 850 kilometrů za hodinu.

Boeingy 767 dokáží vyvinout maximální rychlost až 900 kilometrů v hodině. Jsou osazeny dvěma motory Pratt & Whitney PW4000 nebo General Electric CF6-80C2.

Boeing původně zamýšlel vyrábět 767 ve dvou verzích. Kratší -100 se ale nízkou kapacitou tolik podobala 757, že se dočkala pouze minimální poptávky. Zabodovala teprve verze -200 s prodlouženým trupem. Později přišla na svět ještě její modifikace -200ER, která byla doplněna o centrální palivovou nádrž, jež dovolovala delší dolet. Později byly vyvinuty také modely -300, -300ER, -400ER a nákladní Freighter.