O tom, zda BritánieEU setrvá, rozhodovali voliči 23. června 2016. Referendum vyhlásil premiér David Cameron, který byl zastáncem setrvání země v Evropské unii a varoval, že odchodem by se Británie mohla vystavit nebezpečí.

Kritici tvrdili, že si Brusel uzurpuje příliš mnoho pravomocí, které by měly zůstat v kompetenci národních států a vodu na jejich mlýn přidávala i problematika migrace z členských států Unie do Spojeného království. Obyvatelům zemí EU zpřístupnila Británie svůj pracovní trh v květnu roku 2004 a za deset let tuto otevřenou náruč využily milióny Poláků, Lotyšů, Litevců, ale i občanů Česka a Slovenska. Již tak třeskavou situaci ještě více vyhrotil vstup Rumunska a Bulharska mezi členské země.

Výsledky voleb 

Podle konečných výsledků britského referenda zvítězili zastánci vystoupení z EU poměrem 51,9 ku 48,1 procenta. Po sečtení hlasů ve všech volebních obvodech se pro brexit vyslovilo 17,4 miliónů voličů, proti bylo 16,1 miliónů. O odchodu rozhodli voliči po 43 letech členství v EU.

Výsledek referenda o odchodu Velké Británie z EU

Výsledek referenda o odchodu Velké Británie z EU

FOTO: David Ryneš, Novinky

Britského referenda se celkem zúčastnilo 72,2 procenta voličů, což je nejvíc od voleb v roce 1992. Nevyšel předpoklad, že při vysoké účasti zvítězí v referendu zastánci setrvání. Podle očekávání volili pro odchod lidé z venkova a menších měst, ale ve větších městech bylo méně zastánců setrvání, než se predikovalo.

Skotsko a Severní Irsko hlasovaly pro setrvání, v Londýně byl počet příznivců setrvání a odchodu tři ku dvěma, ale zbytek Anglie se vyjádřil opačně.

Odchod nebude možný hned

Hlasování o vystoupení z Británie bylo teprve prvním a tím nejjednodušším krokem, který ale neznamenal okamžitý odchod Spojeného království  z EU. Londýn musí svůj záměr nejprve oficiálně oznámit Bruselu, a pak bude následovat mnohaměsíční vyjednávání o odchodu podle článku 50 Lisabonské smlouvy o Evropské unii. Tento článek ještě nikdy nebyl použit. Podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska bude ke splnění všech náležitostí potřeba alespoň sedmi let.

Ani odchod Velké Británie z Evropské unie ale neznamená zpřetrhání ekonomických svazků. Velká Británie je členem Evropského hospodářského prostoru (EHP), který vznikl v roce 1994 na základě dohody mezi EU a Evropským sdružením volného obchodu (EFTA). V EHP jsou i tři země, které nejsou v Unii - Island, Norsko a Lichtenštejnsko.

I tak ale bude muset Británie dojednat obchodních dohody s EU i s další padesátkou zemí, s nimiž EU obchoduje.

Británie je také součástí Rady Evropy, která sdružuje 47 evropských zemí. Ta je na EU nezávislá. Právě pod ní spadá Evropský soud pro lidská práva a právě ona řeší i otázky problémů ochrany lidských práv a menšin.

Černé scénáře potvrzeny

Pesimistické odhady mluvily v souvislosti s brexitem o značně negativních dopadech na libru. Společnost BlackRock, která je největším správcem aktiv na světě, hovořila přímo o tom, že se britská měna ocitne v krizi a vytvoří se „bludný kruh - oslabení měny, náhlé zastavení přílivu kapitálu a prudké zhoršení důvěry na trhu.

„Nemůžeme vyloučit situaci, při které libra padá a nenachází dno,” citoval list The Wall Street Journal analytika BlackRock Ruperta Harrisona.

Kvůli nejistotě z výsledků referenda klesla v roce 2016 libra o pět procent vůči dolaru. Od roku 2015 činí tento propad již 12%.

Podle studie London School of Economics (LSE) by brexit mohl způsobit ekonomice VB větší škody než krize v letech 2008 a 2009. „I podle velmi optimistického scénáře by propad obchodu dosáhl skoro 2,2 procenta HDP. Pesimističtější výpočty odhadují dlouhodobou ztrátu 9,5 procent národních příjmů,” uvedla analýza.

A tyto odhady se začaly potvrzovat. Už v noci před oznámením konečných výsledků se začala libra prudce propadat. Vůči dolaru ztratila necelých deset procent, když z kurzu 1,50 dolaru ztratila patnáct centů a dostala se na nejnižší úroveň za 31 let. Oslabila i euro. Naopak stouplo zlato nad 1300 za troyskou unci.

Vývoj kurzu libry k dolaru

Vývoj kurzu libry k dolaru

FOTO: David Ryneš, Novinky

Cameronův zdvižený prst

Premiér David Cameron varoval Brity, že referendum je krokem do neznáma a opuštění Evropy ohrozí ekonomickou i národní bezpečnost země. Dodal navíc, že poté, co dojednal s lídry sedmadvaceti zbývajících zemí změny ve členství ve prospěch VB, bude země ještě silnější.

Britský premiér David Cameron a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker jednali o dohodě, která by měla odvrátit Brexitu.

Britský premiér David Cameron a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker jednali o dohodě, která by měla odvrátit Brexitu.

FOTO: Francois Lenoir, Reuters

Londýn měl získat výjimku v dalších snahách o větší integraci směrem k těsnější Unii. Při příští úpravě základních unijních smluv v nich mělo být jasně uvedeno, že odkazy na užší Unii se Británie netýkají. „Británie nikdy nebude součástí evropského superstátu,” řekl Cameron.

Jeho země také měla dostat záruky ohledně „férového jednání” v případě finančních a ekonomických dohod s ohledem na členské a nečlenské státy eurozóny.

Dohoda měla vyřešit i problém ohledně sociálních dávek. Británie se ohrazovala vůči vyplácení pomoci zaměstnancům z jiných zemí EU - například přídavků na děti, které na rozdíl od rodičů nežijí v Británii. Omezení zaměstnaneckých výhod měla nakonec vyřešit „záchranná brzda“, která v případě zátěže systému měla umožnit Britům omezit jejich vyplácení nově příchozím na pracovní trh nejvýše na čtyři roky.

Cameron na Twitteru napsal, že domluvený text předloží své vládě a doufá, že nové nastavení vztahů s EU přiměje Brity v referendu hlasovat pro setrvání v Unii. Ani přes jeho velkou snahu se to však nepodařilo.

A tak poté, co byly oznámeny výsledky referenda o odchodu Britů z EU Cameron rezignoval. Řekl, že země potřebuje nové vedení. Nový premiér by měl být znám po říjnové konferenci konzervativců.

Premiér David Cameron na podzim opustí svou funkci.

Premiér David Cameron na podzim opustí svou funkci.

FOTO: Phil Noble, Reuters

Zvláštní postavení

VB nikdy nepatřila mezi země, pro které je vstup do EU metou, o níž by snila a velmi usilovala. Už v padesátých letech 20. století se Británie netvářila přívětivě k tehdy vznikajícím základům EU v podobě Evropských společenství, a tak v roce 1960 iniciovala vznik Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), které ke společenstvím tvořilo protiváhu. Okolnosti však Brity ke vstupu do Evropského společenství dotlačily, neboť ostatní země ESVO dávno opustily a přidávaly se ke společenství.

Výsostné postavení si vůči EU Británie vydobyla „opt-out“ klauzulí, která ji zbavuje povinnosti přijmout euro za národní platidlo. Dále se Britové odmítli vzdát kontrol na hranicích a na Schengenské úmluvě tak participovali pouze částečně. Účastnili se tak jen justiční a policejní spolupráce.

Může se zdát, že byla Británie „zlobivým žákem“ ve třídě EU, ale není tomu tak. VB hrála v mezinárodní politice důležitou roli, už jen díky svým blízkým vazbám s USA. Navíc svým neústupným postojem zastávala v podstatě funkci opozice a její silný hlas bude na mezinárodním diplomatickém poli chybět.