Konrad Adenauer, legendární „otec vlasti“ a první poválečný kancléř za CDU, i Ludwig Erhard, Adenauerův ministr hospodářství a poté nástupce v křesle předsedy spolkové vlády, vdechli život modelu sociálního tržního hospodářství a prosadili integraci západního Německa do západoevropských a atlantických struktur včetně NATO.

Helmut Kohl zdaleka nedosahoval Adenauerova formátu. Nicméně když mu dějiny na přelomu let 1989/1990 jako na stříbrném podnose přihrály možnost zapsat se do nich jako sjednotitel rozděleného Německa, nezaváhal ani na vteřinu.

A konečně v Angele Merkelové měla CDU nejen svou předsedkyni, ale především od roku 2005 první kancléřku v historii země.

Angela Merkelová bude v čele Spolkové vlády po další čtyři roky.

Angela Merkelová

FOTO: Kai Pfaffenbach, Reuters

Přestože CDU se snaží zastávat myšlenky křesťanského učení bez ohledu na vyznání, největší vliv si v ní udržují katolíci. Jako konzervativní uskupení obhajuje soukromé vlastnictví, odmítá přehnané zásahy státu do ekonomiky a hlásí se ke křesťanským hodnotám (podpora rodiny a církve, staví se proti interrupcím).

V Bavorsku nepůsobí, protože její pozici v politickém spektru převzala Křesťanskosociální unie (CSU). Na federální úrovni vystupují jako celek CDU/CSU, ve Spolkovém sněmu tvoří i společný poslanecký klub.

Adenauer- otec zakladatel

CDU vznikla po porážce nacistického Německa ve druhé světové válce v roce 1945 jako strana dvou německých křesťanských vyznání – katolíků a protestantů. Požadovala návrat k tradicím, hlásila se k zásadám křesťanského socialismu, liberalismu a konzervatismu. Navazovala na předválečnou katolicky zaměřenou stranu Deutsche Zentrumspartei, zkráceně Zentrum.

První demokratické volby ve Spolkové republice v roce 1949 CDU vyhrála s 31 procenty získaných hlasů jen těsně před SPD, do křesla spolkového kancléře tudíž usedl její kandidát Konrad Adenauer, bývalý starosta Kolína nad Rýnem. V parlamentních volbách v letech 1953 a 1957 zaznamenala dvě výrazná vítězství, přičemž v roce 1957 dokonce dosáhla absolutní většiny. V roce 1961 zaznamenala ztráty, Adenauer ale o dva roky později odstoupil a uvolnil prostor Ludwigu Erhardovi, jenž straně zajistil v roce 1965 vítězství.

O dva roky později kvůli sporům o ekonomickou a finanční strategii a také v důsledku první poválečné hospodářské krize se rozpadla koalice s liberální FDP. Premiér spolkové země Bádensko-Württembersko Kurt Georg Kiesinger zformoval s SPD první velkou koalici na spolkové úrovni.

Konec šedesátých let poznamenala studentská revolta roku 1968, oslabení ekonomiky, jež nedokázala udržet skvělou výkonnost z éry hospodářského zázraku a touha západních Němců po změně. Volby do Spolkové sněmu v roce 1969 tudíž přinesly historickou změnu: CDU musela poprvé do opozičních lavic poté, co SPD a FDP vytvořily kabinet pod vedením Willyho Brandta (SPD).

Helmut Kohl

Helmut Kohl

FOTO: fotobanka Profimedia

V roce 1973 řízení CDU převzal premiér spolkové země Porýní-Falc Helmut Kohl. Jeho chvíle přišla v září 1982 – FDP opustila koalici s SPD pod Brandtovým  nástupcem Helmutem Schmidtem. Kohl dokázal o rok později přivést stranu k drtivému vítězství (48, 8 procent hlasů) a u moci zůstali černo-žlutí (CDU/CSU a FDP) i o čtyři roky později, byť se značná část voličů od křesťanských demokratů odvrátila.

Kohl se zapsal jako sjednotitel

Když v listopadu 1989 padla berlínská zeď, Kohl připravil bleskurychle vnější (desetibodový plán, smlouva 2 + 4) i vnitřní podmínky (měnová unie, rozdělení někdejší NDR na nové spolkové země) sjednocení. Ačkoli předtím průzkumy veřejného mínění potvrzovaly jeho klesající oblibu, Německo ho slavilo jako kancléře – sjednotitele. CDU v NDR, jež působila jako součást politického systému, se stala součástí celoněmecké strany.

Voliči v prosinci 1990 odměnili Kohla volebním vítězstvím nad Oscarem Lafontainem (SPD), který varoval před negativními důsledky sjednocení, jež se později do puntíku naplnily. Zatímco o čtyři roky později se ještě dokázal Kohl u uren ještě těsně prosadit, po dalších čtyřech letech už jako nejdéle sloužící kancléř v německých dějinách drtivě podlehl Gerhardu Schröderovi (SPD) a CDU podruhé v dějinách přešla do opozice.

O rok později vyvrcholila sponzorská aféra v CDU, kdy Kohl odmítl jmenovat dárce milionových příspěvků. Z čela strany následně odstoupil.

V čele CDU ho vystřídal Wolfgang Schäuble, ale jen na krátko. V roce 2000 odstoupil, aby stranu poprvé mohla řídit žena – Angela Merkelová.

Wolfgang Schäuble

Wolfgang Schäuble

FOTO: fotobanka Profimedia

Ve volbách v roce 2002 se za CDU/CSU o kancléřské křeslo ucházel kandidát sesterské bavorské strany, bavorský premiér Edmund Stoiber. Bylo to podruhé v historii, co to zkoušel zástupce CSU, ale stejně jako v prvním případě - kdy to zkoušel Franz-Josef Strauss v roce 1980 – byl pokus neúspěšný. Stoiber na Schrödera nestačil.

Karta se obrátila až v předčasných volbách v září 2005, z nichž CDU vyšla vítězně a Merkelová jako první žena v čele spolkové vlády. Stanula v čele druhé velké koalice její strany a SPD.

Veřejnost a média vládě vyčítaly nedostatek odvahy pro potřebné reformy, ale naopak oceňovaly, že se jí po podzimu 2008 podařilo zbrzdit a odvrátit dopady světové hospodářské a finanční krize. V září 2009 sice CDU zaznamenala nejhorší volební výsledek od roku 1949, nicméně dokázala vytvořit vládu s liberály z FDP, kteří naopak zazářili.

Merkelová sice zůstala kancléřkou, avšak vláda zaznamenala v rekordním čase prudký pád obliby.

Podobně dopadla CDU i ve volbách v září 2017. Ačkoli získala třetinu hlasů, mnohé ztratila. Její šéfka se nicméně zapsala do historie, když zemi vede i čtvrté funkční období.

Kdo šéfoval CDU
Konrad Adenauer říjen 1950 až březen 1966
Ludwig Erhardbřezen 1966 až květen 1967
Kurt Georg Kiesingerkvěten 1967 až říjen 1971
Rainer Barzelříjen 1971 až červen 1973
Helmut Kohlčerven 1973 až listopad 1998
Wolfgang Schäublelistopad 1998 až únor 2000
Angela Merkelováduben 2000 - dosud