Hlavní obsah

David Cameron

Foto: Profimedia.cz
Článek

„Nejde jen o to mít mladého a rázného lídra plného energie - i když při důkladnějším zamyšlení to zase není tak špatný nápad,“ popsal kdysi sám sebe někdejší šéf britských konzervativců a bývalý premiér David Cameron (* 1966).

Toryové se po volbách a vytvoření koalice s liberály v květnu 2010 dostali poprvé po třinácti letech k moci. A to z velké části právě díky Cameronovi, který stranu zmodernizoval a svým energickým, ale seriózním působením v jejím čele učinil přitažlivou i pro ty, kteří se od ní v minulosti odklonili.

Přestože Cameron nesl ministerskou odpovědnost poprvé, v politice nebyl žádným nováčkem: od roku 1988 pracoval nejprve pro badatelskou sekci toryů, poté připravoval ministry na jejich vystoupení v médiích a tehdejšího premiéra Johna Majora na pravidelné parlamentní otázky. Po úspěchu konzervativců v roce 1992 se stal ministerským poradcem, několik let pak působil u televizní společnosti Carlton Communications.

V roce 2001 byl zvolen do parlamentu, pod ochranná křídla si jej vzal tehdejší lídr toryů Michael Howard. O dva roky později už byl Cameron stínovým ministrem ve Státní radě a zástupcem stranického předsedy. V roce 2004 byl zvolen do stínové vlády a v prosinci 2005 stanul v čele partaje.

V roce 2016 ho ve funkci vůdce strany nahradila Theresa Mayová, která ho následně nahradila i ve funkci premiéra poté, co Cameron rezignoval. Jako důvod odstoupení uvedl výsledek referenda o odchodu Británie z EU, protože jako zastánce setrvání v unii nemohl jednat o Brexitu.

Nový vítr z Notting Hillu

Cameron, podobně jako Tony Blair v 90. letech u labouristů, přinesl do strany čerstvý vítr a uskupení, které ustrnulo na zastaralých pozicích, posunul směrem do politického středu, mimo jiné k silnějšímu sociálnímu cítění a vztahu k životnímu prostředí. Konzervativci se nyní mohou pyšnit tím, že mají od svého vzniku ve svých řadách nejvíce žen, homosexuálů a politiků jiné barvy pleti než bílé. Cameron sám se označuje za „moderního soucitného konzervativce“.

Jeho „tah na střed“ mu, stejně jako kdysi Blairovi, umožnil přetáhnout labouristům část voličů, otázkou do budoucna nicméně zůstává - o to více po uzavření koalice s proevropskými liberály - do jaké míry si odcizil tradiční voličské jádro toryů. Aby nevylekal umírněné Brity, držel se při předvolební kampani spíše při zemi a jeho agitace tak postrádala silné momenty, kvůli čemuž se mu i přes rekordně nízkou popularitu expremiéra Gordona Browna a fakt, že labouristé byli u moci dlouhých 13 let, nepodařilo ve volbách získat výrazně více hlasů, než v roce 2005.

Část tisku ho v minulých letech označovala za „bohatého hejska z Notting Hillu (prestižní část Londýna)“ - přestože žije v blízkém North Kensingtonu. Cameron bezesporu privilegované zázemí má: jeho otec byl makléřem, matka pocházela ze šlechtické rodiny. Podle některých studií je dokonce přímým potomkem krále Viléma IV. a jeho milenky.

Absolvoval prestižní školu Eton College, na které studovaly britské elity včetně princů. Byl pilným a poměrně nenápadným studentem, jediná výraznější zmínka o něm ve studentském časopise se týká události, kdy si na školním výletě v Římě vyvrtnul kotník při tanci na dudáckou hudbu a byl potrestán za kouření marihuany.

Studoval také politiku, filozofii a ekonomiku na Oxfordské univerzitě, kde byl kapitánem tenisového mužstva a členem klubu Bullingdon, jehož členové neslavně prosluli silným pitím a špatným chováním. Zde mimo jiné poznal i pozdějšího starostu Londýna Borise Johnsona.

To, že Cameronovi v žilách koluje konzervativní krev, se popřít nedá: tři z jeho předků byli poslanci za torye během 19. a začátku 20. století. Rád jezdí na koni a střílí a, stejně jako princ Charles a jeho synové, je členem exkluzivního gentlemanského klubu White's.

Image mu zlepšila žena

Jedna věc jsou privilegia, druhá ale, jak jich člověk dokáže využít. Šéfovi toryů se rozhodně nedá upřít pracovitost, vytrvalost a nadšení, s jakým plní svou roli. Časem se mu podařilo poněkud napravit i svou elitářskou image: jezdí na kole a hraje tenis, poslouchá rockovou hudbu (jeho nejoblíbenější deskou je prý - paradoxně vzhledem k jeho tradicionalistickým hodnotám - The Queen is Dead od post-punkových The Smiths) a, jak se sám jednou svěřil, raději se napije piva než šampaňského.

Navíc je vtipný a před kamerami uvolněný a sebejistý. Na lidi také silně zapůsobilo, že se léta s manželkou Samanthou starali o jejich, nyní již zesnulého, prvního syna Ivana, který se narodil s mozkovou obrnou a epilepsií a potřeboval 24hodinovou péči.

K vylepšení Cameronova „usedlého“ vzhledu nakonec hodně přispěla i jeho žena Samantha, která módě bezpochyby rozumí: byla zvolena britským časopisem Glamour nejlepší návrhářkou doplňků. Jak sám lídr konzervativců před časem přiznal, žena mu vybírá veškeré oblečení, on místo toho vaří.

Samantha je dcerou baroneta a pozemkového majitele sira Reginalda Sheffielda a její otčím byl ministrem v Majorově vládě. Davidovi ji představila Cameronova sestra Clare, Samanthina nejlepší kamarádka. Vzali se v roce 1996 a mají spolu tři děti. Dcery Nancy a Florence Rose a syna Arthura. Prvorozený syn Ivan Reginald zemřel v roce 2009 po vážné nemoci.

Cameronová léta pracovala jako kreativní ředitelka pro londýnskou firmu Smythson, která na prestižní Bond Street prodává luxusní kožené zboží a papírnické potřeby. Mezi klientelu společnosti patří například Stella McCartneyová či modelky Kate Mossová nebo Naomi Campbellová, odběratelem jejích výrobků je dokonce i Buckinghamský palác.

Články k tématu