Děčín je rovněž nejníže položeným městem Česka, 135 metrů nad mořem. Rozprostírá se po obou březích Labe, a to na jeho soutoku s Ploučnicí. V jeho čele stojí primátor(ka).

V minulosti ve městě žila i početná německá komunita, která jej nazývala Tetschen-Bodenbach. Zdvojený název odráží jeho růst - skládá se totiž z původně samostatných měst, Děčína (na pravém břehu Labe, německy Tetschen) spolu se Starým městem a Podmokel (na levém břehu, německy Bodenbach).

Území Děčína je proto velmi rozlehlé a členité, rozkládá se celkem na rozhraní tří větších horských celků - Děčínských stěn, Labských pískovců a Českého středohoří.

Demografie

Děčín se dělí na 22 katastrálních území s 35 částmi, a to Děčín I – Děčín XXXV. Z hlediska ČR jde o nezvyklé množství celků, ale systém nepostrádá logiku. Odráží postupné pohlcování okolních osad.

Děčín I - Děčín, Děčín II - Nové Město, Děčín III - Staré Město, Děčín IV - Podmokly, Děčín V - Rozbělesy, Děčín VI - Letná, Děčín VII - Chrochvice, Děčín VIII - Dolní Oldřichov, Děčín IX - Bynov, Děčín X - Bělá, Děčín XI - Horní Žleb, Děčín XII - Vilsnice, Děčín XIII - Loubí, Děčín XIV - Dolní Žleb, Děčín XV - Prostřední Žleb, Děčín XVI - Přípeř, Děčín XVII - Jalůvčí, Děčín XVIII - Maxičky, Děčín XIX - Čechy, Děčín XX - Nová Ves, Děčín XXI - Horní Oldřichov, Děčín XXII - Václavov, Děčín XXIII - Popovice, Děčín XXIV - Krásný Studenec, Děčín XXV - Chmelnice, Děčín XXVI - Bechlejovice, Děčín XXVII - Březiny, Děčín XXVIII - Folknáře, Děčín XXIX - Hoštice nad Labem, Děčín XXX - Velká Veleň, Děčín XXXI - Křešice, Děčín XXXII - Boletice, Děčín XXXIII - Nebočady, Děčín XXXIV - Chlum, Děčín XXXV - Lesná.

Počet obyvatel
RokObyvatel
186917 492
190037 617
193055 925
195042 563
196036 498
197045 431
198048 179
199056 013
200052 857
201052 260

Historie

Město založil ve 13. století pod svým hradem král Přemysl Otakar II. Do vínku mu dal královské výsady.

Osídlení Děčínské kotliny je ovšem mnohem starší. Archeologické vykopávky dokazují v podstatě souvislé stopy už od doby laténské. První písemná zmínka o provincii Děčín přitom pochází z roku 993. Osídlení bylo založeno na staré obchodní cestě, v místech starého labského brodu.

Královské panování postupně nahradila vláda rodu Markvarticů, který tuto část severních Čech kolonizoval.

Během 16. a 17. století změnilo panství Děčín několikrát majitele, po rodu Vartnberků ho získali Trčkové z Lípy, posléze saský rod Salhausenů a nakonec rod rytířů z Bünau, který se postaral o nebývalý rozkvět města.

Rozvoj zastavila třicetiletá válka. Bünauští panství v roce 1628 prodali císařskému plukovníkovi Kryštofu Šimonovi z Thunu. V majetku rodu Thun – Hohenstein zůstalo do roku 1918. Nicméně během těchto staletí síla regionu spíše upadá.

Nový rozvoj zaznamenal až koncem 18. století, kdy byl zrušen pevnostní statut Děčína. Po výstavbě železnice spojující Prahu s Drážďany v roce 1851 a zahájení pravidelné paroplavby po Labi se začal ve městě prudce rozvíjet průmysl, a to především v nynější části Podmokly.

Po vzniku ČSR pokračoval rozvoj obou měst až do roku 1942, kdy bylo dvojměstí Děčín – Podmokly, spolu se Starým Městem, sloučeny do města pod názvem Děčín.

Po roce 1945 se k němu postupně přidaly okolní obce: například Rozbělesy, Chrochvice, Želenice, Vilsnice, Bynov, Bělá, Boletice, Nebočady, Březiny.

Doprava

Děčín byl po celá staletí důležitým dopravním uzlem spojující české království nejen se západní civilizací, ale také s dalšími historickými městy.

Centrum Děčína je vzdáleno jen asi 25 km severovýchodně od Ústí nad Labem, 31 km severozápadně od České Lípy, 35 km severovýchodně od Teplic a 14 km jižně od hranice se SRN (HP Hřensko - Schmilka).

Ilustrační foto

Děčín je důležitou železniční křižovatkou. FOTO: Jaroslav Soukup, Novinky

Důležitá pozice Děčínu zůstala až do současnosti. Je významný jak svým říčním přístavem, tak důležitou železniční křižovatkou a kříží se v něm také významné silniční tahy.

Ve městě se potkává hned pět železničních tratí, po nichž vlaky zajíždějí i do nedalekého Německa. V Děčíně-Loubí se zase nachází největší český přístav s překladištěm.

Průmysl

Obživu v Děčíně zajišťují jeho obyvatelům podniky zaměřené na strojírenství, elektrotechniku a hutnictví barevných kovů.

Největším zaměstnavateli jsou pak České dráhy, Česká pošta, Kabelovna Děčín-Podmokly, hliníkárna Alusuisse, Obalex a Severočeská energetika.

Do roku 2001 byla největším zaměstnavatelem ve městě společnost Československá plavba labská. Po jejím úpadku sice firmu odkoupila skupina ARGO, ale ta vzala zpět jen necelou třetinu původních pracovníků.

Architektura

Zámek Děčín

Děčínská dominanta stojí na skalním ostrohu nad soutokem Labe a Ploučnice. Jde o jednu z nejvýznamnějších historických památek severních Čech, čemuž odpovídala také skladba hostů, kteří se ve zdech budovy vystřídali.

Patřil k nim mimo jiné Fryderyk Chopin, jenž v září 1835 na zámku zkomponoval svůj známý valčík As-dur, zvaný Děčínský. Věnoval jej komtese Josefině Thunové.

Mocní Thunové během 19. století přivítali na panství také korunované hlavy. Roku 1854 se tam například setkali panovníci Rakouska (František Josef I.), Pruska (Bedřich Vilém IV.) a Saska (Bedřich August II.).

Zámek si oblíbil rovněž následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d'Este s manželkou Žofií Chotkovou. Po jejich zavraždění v roce 1914 vyrostly na zámku osiřelé děti, Max, Ernst a Sophie, a to u své tety Marie Chotkové, provdané Thunové.

Rod podporoval také českou inteligenci. Jeho členové se přátelili mimo jiné s Josefem Dobrovským, Františkem Palackým nebo malířskou rodinou Mánesů.

V roce 1932 Thunové zámek prodali československému státu, který jej nechal adaptovat na kasárna. Postupně se tam vystřídala československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 sovětská armáda.

V roce 1991 získalo objekt do svého majetku město. To zahájilo nákladnou rekonstrukci. Obnovou prošla i slavná Růžová zahrada.

Zajímavostí Děčína jsou i staré mosty, z 15. a 16. století. Je o Staroměstský most přes Ploučnici a Ovčí můstek - krátké přemostění Jílovského potoka v Podmoklech.

Naopak na Masarykově náměstí v Děčíně zaujmou například barokní kašna a měšťanské domy. Poblíž něj je pak barokní kostel sv. Václava a Blažeje.

Barokně rokokovým skvostem je pak kostel sv. Kříže postavený koncem 17. století. Jeho dominantou je bohatá výzdoba freskami z legendy o svatém Kříži. Zajímavé je i to, že krytá chodba kostel spojuje přímo se zámkem.

Židovskou kulturu připomene v Děčíně budova synagogy v Podmoklech z počátku 20. století. Stojí ve čtvrti secesních vil. V současné době je krásně zrestaurovaná a připomíná komunitu, z níž málokdo přežil druhou světovou válku.

Nepřehlédnutelnou přírodní dominantou města je pak Pastýřská stěna se zoologickou zahradou a vyhlídkovou restaurací.

Zdroje: Děčín.cz, Ministerstvo vnitra ČR, Statutární město Děčín, Wikipedie, Zámek Děčín