Dominique Strauss-Kahn, bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu, se stal na konci 90. let, kdy působil jako francouzský ministr financí, uznávaným politikem, s nímž se počítalo jako s nadějným protikandidátem Nicolase Sarkozyho v prezidentských volbách. Podle průzkumů byl ještě počátkem roku 2010 nejpopulárnějším politikem v zemi. To platilo do jara následujícího roku, kdy mu zlomil vaz sexuální skandál.

Slibné začátky

Dominique Gaston Strauss-Kahn se narodil 25. dubna 1949 na pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine. Studoval na lyceu v Monaku a v Paříži a absolvoval Pařížskou univerzitu v Nanterre, kde vystudoval obchod, politické vědy, ekonomii a právo. V Monaku také potkal svou budoucí první ženu, kterou si vzal v osmnácti letech a měl s ní tři děti. Z druhého manželství má jedno dítě. Naposledy se oženil roku 1991, jeho manželkou se stala známá francouzsko-americká novinářka Anne Sinclairová.

Na přelomu 70. a 80. let přednášel Strauss-Kahn na univerzitách v Nancy a Nanterre a působil jako odborný poradce v Národním ústavu pro statistiku a ekonomická studia. Stal se šéfem finančního odboru generálního výboru pro plánování Socialistické strany a v roce 1986 usedl do poslaneckých lavic.

V roce 1991 se stal ministrem průmyslu a zahraničního obchodu ve vládě Édith Cressonové. Ve vládě pobyl dva roky. Poté si vyzkoušel ještě roli starosty jednoho z pařížských předměstí Sarcelles a v roce 1997 se do vlády vrátil coby ministr financí.

V nové roli zúročil své zkušenosti z předchozího působení v ekonomických oborech a odborná veřejnost byla s jeho prací spokojena. Zasadil se například o privatizaci dvou státních gigantů – France Telecom a Air France. Podařilo se mu také snížit vysoký schodek státního rozpočtu i nezaměstnanost.

Před soudem stanul několikrát

Na své funkce rezignoval v roce 1999 kvůli finanční aféře kolem studentské zdravotní pojišťovny MNEF. Jednalo se o údajné falzifikování dokumentů, na jehož základě mu měl být vyplácen honorář z fondu, který sloužil k vyplácení zdravotního pojištění levicovým studentům.

Zpátky do politiky se vrátil o dva roky později, když soud rozhodl o jeho nevině v tomto případě, stejně jako v případě údajné korupce v daňové aféře módního návrháře Karla Lagerfelda. V roce 2002 byl znovu zvolen do Národního shromáždění.

V roce 2007 se oproti původním plánům nakonec nestal prezidentským kandidátem socialistů, ale místo toho byl vybrán do čela Mezinárodního měnového fondu. S podporou Spojených států a dalších zemí převálcoval jediného protikandidáta - bývalého guvernéra České národní banky Josefa Tošovského, kterého do boje o post ve významné světové organizaci vyslalo Rusko. Jeho nástup do MMF přišel právě před začátkem světové finanční krize, v jejímž řešení mělo Strauss-Khanovo slovo zásadní význam.

Půdu pod nohama ztratil Strauss-Kahn ve svých dvaašedesáti letech. Ačkoli ekonomovy mimomanželské aféry byly do té doby takříkajíc veřejným tajemstvím, kauza z roku 2011 jeho slibnou kariéru pozastavila, ne-li zlikvidovala. Newyorská policie ho druhou květnovou sobotu zatkla poté, co jej pokojská z newyorského hotelu nařkla ze sexuálního útoku. DSK následně rezignoval na post šéfa MMF. Podle posledních informací amerického tisku se ale obžaloba proti němu hroutí.